Náměstí

Podstránky

Náměstí bartolomějské


Při zakládání nového města bylo využito ostrova obtékaného řekou Moravou. Voda zde tvořila přirozený obraný prvek, proti případnému dobyvateli. Na tomto ostrově bylo osídlení již před vznikem města, nálezy z roku 2009 dokládají chaty Slovanů z 9. – 10. století. Středem města bylo náměstí, vymezené tvarem ostrova, v půdorysu podkovovitý obdélník.

Z náměstí vycházeli dvě ulice, jedna na předměstí, druhá k hradu. V části k předměstí se nacházela městská brána na níž navazovaly hradby, vlevo i vpravo. Půdorysné uspořádání brány i hradeb je patrné na mapě Norberta Václava z Lincku z roku 1719. Hlavně ve starších časech se náměstí zaplnilo množstvím lidí při pravidelných trzích, kdy bylo místem k prodeji i koupi různých výrobků a produktů.

Na trzích bývalo hlučno a veselo, do města se sjelo množství lidí z okolí. Hospody byly přeplněné, ozýval se zpěv, křik, ale také hádky a bitky. S příchodem 20. století význam trhů upadal, v souvislosti s přibýváním kamenných obchodů, a tak se postupně mění také funkce tohoto prostoru, odehrávají se zde nové události. Rozsáhlou plochu náměstí využívaly hostující cirkusy, které vyplnily celý prostor nejen náměstí, ale cirkusové maringotky obsadily také postraní uličky. Svou produkci zde měla provazolezecká rodina Berouzků, na starých fotkách vidíme cvičení hasičů s novým výsuvným žebřem, o kousek dál můžeme sledovat velké shromáždění veselanů při pohřbu význačného občana. Na náměstí proběhl den brannosti, s vypouštěním poštovních holubů, stejně jako start i cíl automobilových závodů. V padesátých letech 20. století bylo na náměstí umístěné autobusové nádraží a místní starousedlíci si stěžovali na brzké ranní startování motorů. Myslivecké sdružení zde provádělo tradiční stavění májek. Velké oživení v tomto prostoru nastalo po architektonické úpravě, která proběhla v letech 2009-2010.


Přenský

Když roku 1620 padl mrtev uprostřed náměstí veselský purkmistr Pavel Přenský, stal se jeho čin, kdy vzdoroval uherské přesile sám, legendárním. Dnes nám tuto osobnost připomíná sousoší Panny Marie s Ježíškem, umístěné na našem náměstí. Pokud budeme hledat stopy rodu Přenských ve Veselí příliš neuspějeme. Písemné prameny toto jméno neuvádějí, nevíme ani který dům na náměstí obýval. Za vše co dnes víme o Pavlu Přenském vděčíme jeho synovi, Jiřímu Rudolfu Přenskému, který působil v Uh. Hradišti. Když jeho otec padl, bylo Jiřímu 14 let a roku 1621, za vpádu bočkajovců byl zajat, odvezen z Veselí, později byl přijat do císařských služeb. Usadil se v Uh. Hradišti, zastával několik veřejných funkcí, byl písařem, radním, rychtářem, klášterním syndikem (právním poradcem). Za manželku si vzal Zuzanu, rozenou Glogerovou, měl syna Fridricha. Roku 1650 kupuje rožní dům z Mariánského náměstí do Prostřední ulice č. 128 (dnes Mikel). Když 9. prosince 1678 v Uherském Hradišti umírá (72 let), byly jeho ostatky uloženy do krypty kostela sv. Jiří (Acta publica, matrika úmrtí 12085/31), což svědčí o tom, že se jednalo o význačnou osobnost. Z iniciativy Matyáše Maxmiliána Nisla roku 1668, sepisuje Jiří Přenský svoje Paměti, obsahující zprávy z let 1605-1656. Mimo zajímavý popis pobělohorských událostí v Hradišti, zde najdeme také informace z Veselí z roku 1605 a 1620, týkající se jeho otce Pavla. Paměti Jiřího Přenského se staly základem pro několik prací věnujících se historii Uh. Hradiště a je možno se s nimi seznámit v knize Bohumila Fišera: Paměti hradišťské, (1920).

NA PAMĚŤ HRDINNÉ SMRTI

PURKMISTRA PAVLA PŘENSKÉHO

POSTAVILI VDĚČNÍ OBYVATELÉ MĚSTA

(Nápis na zadní straně soklu na Bartolomějském náměstí)

Počátek 18. století

Za městskými hradbami stálo na náměstí v 18. století 30 domů a další čtyři domy těsně u hradeb patřící židovské obci*. Další drobné domky na městském ostrově se začaly stavět až po polovině 18. století za hradbami, v části Rybníčku a ulici Kožešnické. V roce 1700 jsme do města vstoupili městskou branou a po několika krocích jsme se dostali na prostranné náměstí. Ještě zde nestál kostel sv. Bartoloměje, ani socha Panny Marie. Uprostřed náměstí byla krytá studna, která sloužila více občanům města, protože měla znamenitou vodu. Půdorysně tvar náměstí odpovídal dnešnímu stavu, ovšem domy byly převážně přízemní, mnohdy kryté doškem, a mezi některými domy se nacházely mezery, např. mezi domem č. 44 a č. 45 byla ulička. Z profesí jednoznačně dominovalo řemeslo kožešnické (13 domů na náměstí patřilo kožešnickým mistrům). Například v Zámecké ulici vlastnili 5 domů vedle sebe kožešníci (dnes č. 5–9). Kožešníkům vyhovoval především dostatek tekoucí vody, který byl nutný k jejich práci. Z ostatních profesí byli na náměstí tři ševci, bednář, mlynář a kovář. Svou funkci naplnilo náměstí zcela především v době trhů, především výročních, které byli čtyři. Důležitým domem byla radnice, která se nacházela v místech dnešního muzea, v jeho levé části. Možná ještě důležitější byl Panský šenk, nacházející se o dva domy od radnice směrem napravo. Tento dům se nazýval „Napajedelský“, a dodnes jsou v domě zachovány rozsáhlé sklepní prostory, které měly samostatný vchod přímo z náměstí. V místech kde se dnes nachází kostel, stály dva domy. V jednom bydlel Jakub Kratochvíle, přezdívaný „Hluchý bednář“, druhý patřil Lorenci Schwortzovi. Židovští občané byli soustředěni ve čtyřech domech, které tvořily jeden celek. V každém z domů bydlelo několik rodin a protože měli k dispozici jen prostor dnešní Ehrenhaftovi uličky, rozšiřovali své domy směrem vzhůru. Jejich domy byly mezi prvními stavěnými na poschodí. Až později se židovští občané objevují také v domech na Předměstí.