Město

Předměstí

Obsah připravujeme

Městské části

Obsah připravujeme

Rody, řemesla


Spolky, události

Obsah připravujeme

Historiské foto, pohlednice

Smištík

Tento rod patří k těm nejstarším ve Veselí, první matriční záznamy uvádí několik Smištíků různých křestních jmen, nejvíc bylo Johanů. Jeden z těch Janů měl zajímavé povolání, byl majitelem realit a to jak v městě Veselí, tak také ve Vídni. Přesto že se narodil v půlce 19. století máme k dispozici jeho fotografii a můžeme se seznámit s historií jeho rodiny. Tento Jan Smištík byl 4 Janem v řadě Smištíků za sebou, Janem byl nejen jeho otec, ale i jeho pradědeček. Jeho tatínek se přiženil do bohaté bednářské rodiny Fabiána Junce, a vyženil dům na náměstí. Jeho manželka Josefa mu po osmnáctiletém manželství zemřela, a tak si vzal její neteř Eleonoru, která byla od Jana Smištíka o celých 29 roků mladší. Manželství to bylo úspěšné, protože krátce po svatbě se manželům narodila dcera a pak ještě 3 synové, včetně našeho Jana, narozeného 1852 v domě na náměstí (dnešní budova muzea). Jan Smištík studoval ve Vídni práva, jak se dostal k obchodování s nemovitostmi není zcela jasné. Po sňatku s Marií Urbánkovou z Hroznové Lhoty se manželům narodilo v domě v rohu náměstí u splavu deset dětí. Tři z dcer se vdaly úspěšně do Vídně, jedna zůstala v rodném domě. Šest synů mělo různý osud, Josef odjel do Ameriky, Antonín žil ve Vídni, Boleslav zemřel v deseti letech. Příliš úspěšný nebyl nejstarší syn Jan, jemuž se smůla lepila na paty, měl přezdívku „Kain“.

Osud vše vynahradil nejmladšímu Vilémovi, který byl urostlý silák oblíbený u veselanů. Sestry Viléma Smištíka, Matylda a Hermína, žily ve Vídni a protože byly o 25 let starší od Viléma, snažily se mu nachystat kariéru. Vilém pracoval v pozlacovací firmě Bušek  a protože Hermína Bušková byla bezdětná, měl Vilém firmu převzít. Když Vilém Smištík sestrám oznámil zamýšlený sňatek s děvčetem z Rybníčku, obě nesouhlasily a proto svatba byla odsouvána,  až  nakonec proběhla pouhý měsíc před narozením dcery Hermíny.  Po rozchodu se sestrami se Vilém Smištík uchýlil na Rybníček do domu č. 80, a protože na vojně sloužil u jezdectva a koňům rozuměl, začal obchodovat s dobytkem. Později se začal specializovat na vepře a tak někdy také dvakrát týdně posílal do Prahy řeznické firmě Maceška vagón vepřů. Tento dobytek vykupoval jak v nejbližším okolí, ale mnohdy také až ze Slovenska. Vagóny se nakládaly ve Veselí a tak bylo potřeba zaměstnat zdatné pomocníky. Sám Vilém Smištík byl pověstný silák a když bylo potřeba razantního zákroku vždy úspěšně zakročil, ať už  se jednalo o ukončení bitky v hospodě, nebo chycení splašeného býka. Vilémův syn „Bocin“ (Bohuslav) byl známý jako všestranný sportovec, oblíbený u veselanů.

 Smištíků bylo ve Veselí nad Moravou víc. Tak v Chaloupkách bydlela rodina Matouše Smištíka (*1855), jehož syn Jaroslav se vyučil kolářskému řemeslu a později pracoval jako truhlář v UP závodech. U splavu zase bydleli bratři František (*1922) a Josef (*1924), Smištíkovi, ten druhý jmenovaný hrál výborně fotbal. Ale asi nejznámějším Smištíkem sportovcem byl Viktor, zvaný „Bulba“. Narodil se na Rybníčku, kde také prožil mládí plné sportu. Viktor Smištík provozoval snad všechny sporty, ale prosadil se zejména v hokeji a tenise. Viktorův strýček Bohumil Smištík byl typografem a pracoval v tiskárně Tomáše Gajdy před nádražím ve Veselí nad Moravou.