Město

Předměstí

Obsah připravujeme

Městské části

Obsah připravujeme

Rody, řemesla


Spolky, události

Obsah připravujeme

Historiské foto, pohlednice

Web Staré Veselí

Až do roku 1919 se Veselí skládalo ze tří samostatných celků, z Města, Předměstí a z Židovské obce. Předměstská část se nacházela na levém břehu řeky Moravy, byla nejrozsáhlejší, a procházela jí důležitá obchodní cesta z jihu na sever. Kolem této cesty se nacházely původně snad samostatné osady Sudomírky, Břehy, Suchý řádek a Rybáře, které se později zformovaly do jednoho celku. Jestliže město bylo omezeno daným půdorysem ostrova na němž se nacházelo, předměstí umožňovalo progresivnější rozvoj, expanzi  do stran. Z profesí zpočátku převládali rolníci a drobní řemeslníci, od konce 19. století přibývalo zejména železničářů. Sedláky byly osídleny ulice Břehy, Sudomírky, kde široké grunty dominovaly. Mezi oběma ulicemi se nacházela zajímavá ulička Žabí, s pouze dvěma grunty, ale s vodní nádrží na plavení koní. Další široké grunty se nacházely na pravé straně hlavní silnice, procházející od Strážnice k Uh. Ostrohu. Zde se nacházel také nejširší grunt ve Veselí nad Moravou, dům č. 189/174, jehož šířka byla 37m a délka 95m. Tento dům je dnes rozdělen na tři části a nachází se vedle Lídlu.

Veselí nad Moravou 1949

Na této hlavní silnici se nacházela také nejstarší církevní stavba ve Veselí, kostel sv. Bartoloměje, dnes kostel P. Marie. V těchto místech bylo důležité centrum celého předměstí. Rozšířený prostor mezi kostelem a hlavním mostem přes Moravu byl místem kudy musel každý projít, zde se protínala severojižní cesta s cestou z Moravského Písku do Hroznové Lhoty, nebo na Antoníček. V blízkosti kostela se nacházela nejstarší předměstská radnice a také budova fary, lékárny a první veselské pošty.  Veselo zde bylo především o veselských trzích, kdy tudy prošlo množství hostů z širokého okolí, a kdy po skončení trhu se úspěšný den musel zapit v některém zdejším hostinci, kterých zde bylo několik.

Město Veselí bylo limitováno velikostí ostrova na němž vzniklo a bylo jedním z nejmenších měst. Stejně jako okolní města Strážnice, Uh. Ostroh, Uherské Hradiště bylo formované řekou Moravou, která se v minulosti větvila do mnoha ramen,  což je vidět na všech starších mapách a plánech těchto měst. Když se podíváme na současný stav výše uvedených měst vidíme, že z původního bohatě členěného uspořádání zbyl většinou jen jeden hlavní tok. V našem městě se kupodivu zachovalo téměř původní uspořádání, kdy tekoucí voda člení Veselí do jednotlivých částí stejně jak před staletími. Voda obtéká jeden větší ostrov s náměstím uprostřed a jeden menší ostrov, dnes s vodní elektrárnou, kde se původně nacházel mlýn, pivovar a pálenice. Na pravém břehu se nachází zámek a část zvaná Benátky, část která byla dříve pravidelně zaplavovaná vodou.

Centum Předměstí, pohled od jihu. Vlevo Záložna, uprostřed v pozadí hotel Janík (kolem 1920)

Předměstské korzo

Předměstské korzo je prostor hlavní ulice, v jižní části začínající Hrubou hospodou (Hotel Přikryl), na severu končící Zbrodkem. Ulice široká 23 metrů a dlouhá 235 metrů, byla nejdůležitější Předměstskou tepnou. Nacházel se zde nejstarší veselský kostel, první fara,  první škola, byla zde první předměstská radnice. O nedělích a dnech svátečních se tady lidé potkávali na cestě do kostela.

Předměstské korzo, pohled severní. Na dění kolem zde dohlížela zleva socha sv. Floriána, zprava sv. Vendelín.

Centrální část Předměstí tzv. „Korzo“ na mapě z roku 1827. 1) Nejstarší předměstská radnice, 2) Kostel Panny Marie, 3) Původně nejstarší předměstská škola, později pekárna, 4, Dům koláře Prachaře, později hostinec a hotel Janík, 5) Kohnův dům, 6) Panská aneb Hrubá hospoda, 7) Nejstarší veselská fara, 8) Druhá škola 1830, 9) Řeznické jatky

Náměstí

Při zakládání nového města bylo využito ostrova obtékaného řekou Moravou. Voda zde tvořila přirozený obraný prvek, proti případnému dobyvateli. Na tomto ostrově bylo osídlení již před vznikem města, nálezy z roku 2009 dokládají chaty Slovanů z 9. – 10. století. Středem města bylo náměstí, vymezené tvarem ostrova, v půdorysu podkovovitý obdélník. Z náměstí vycházeli dvě ulice, jedna na předměstí, druhá k hradu. V části k předměstí se nacházela městská brána na níž navazovaly hradby, vlevo i vpravo. Půdorysné uspořádání brány i hradeb je patrné na mapě Norberta Václava z Lincku z roku 1719. Hlavně ve starších časech se náměstí zaplnilo množstvím lidí při pravidelných trzích, kdy bylo místem k prodeji i koupi různých výrobků a produktů. Na trzích bývalo hlučno a veselo, do města se sjelo množství lidí z okolí. Hospody byly přeplněné, ozýval se zpěv, křik, ale také hádky a bitky. S příchodem 20. století význam trhů upadal, v souvislosti s přibýváním kamenných obchodů, a tak se postupně mění také funkce tohoto prostoru, odehrávají se zde nové události. Rozsáhlou plochu náměstí využívaly hostující cirkusy, které vyplnily celý prostor nejen náměstí, ale cirkusové maringotky obsadily také postraní uličky. Svou produkci zde měla provazolezecká rodina Berouzků, na starých fotkách vidíme cvičení hasičů s novým výsuvným žebřem, o kousek dál můžeme sledovat velké shromáždění veselanů při pohřbu význačného občana. Na náměstí proběhl den brannosti, s vypouštěním poštovních holubů, stejně jako start i cíl automobilových závodů. V padesátých letech 20. století bylo na náměstí umístěné autobusové nádraží a místní starousedlíci si stěžovali na brzké ranní startování motorů. Myslivecké sdružení zde provádělo tradiční stavění májek. Velké oživení v tomto prostoru nastalo po architektonické úpravě, která proběhla v letech 2009-2010.

Přenský

Když roku 1620 padl mrtev uprostřed náměstí veselský purkmistr Pavel Přenský, stal se jeho čin, kdy vzdoroval uherské přesile sám, legendárním. Dnes nám tuto osobnost připomíná sousoší Panny Marie s Ježiškem, umístěné na našem náměstí. Pokud budeme hledat stopy rodu Přenských ve Veselí příliš neuspějeme. Písemné prameny toto jméno neuvádějí, nevíme ani který dům na náměstí obýval. Za vše co dnes víme o Pavlu Přenském vděčíme jeho synovi, Jiřímu Rudolfu Přenskému, který působil v Uh. Hradišti. Když jeho otec padl, bylo Jiřímu 14 let a roku 1621, za vpádu bočkajovců byl zajat, odvezen z Veselí, později byl přijat do císařských služeb. Usadil se v Uh. Hradišti, zastával několik veřejných funkcí, byl písařem, radním, rychtářem, klášterním syndikem (právním poradcem). Za manželku si vzal Zuzanu, rozenou Glogerovou, měl syna Fridricha. Roku 1650 kupuje rožní dům z Mariánského náměstí do Prostřední ulice č. 128 (dnes Mikel). Když 9. prosince 1678 v Uherském Hradišti umírá (72 let), byly jeho ostatky uloženy do krypty kostela sv. Jiří (Acta publica, matrika úmrtí 12085/31), což svědčí o tom, že se jednalo o význačnou osobnost. Z iniciativy Matyáše Maxmiliána Nisla roku 1668, sepisuje Jiří Přenský svoje Paměti, obsahující zprávy z let 1605-1656. Mimo zajímavý popis pobělohorských událostí v Hradišti, zde najdeme také informace z Veselí z roku 1605 a 1620, týkající se jeho otce Pavla. Paměti Jiřího Přenského se staly základem pro několik prací věnujících se historii Uh. Hradiště a je možno se s nimi seznámit v knize Bohumila Fišera: Paměti hradišťské, (1920).

Počátek 18. století

Za městskými hradbami stálo na náměstí v 18. století 30 domů a další čtyři domy těsně u hradeb patřící židovské obci*. Další drobné domky na městském ostrově se začaly stavět až po polovině 18. století za hradbami, v části Rybníčku a ulici Kožešnické. V roce 1700 jsme do města vstoupili městskou branou a po několika krocích jsme se dostali na prostranné náměstí. Ještě zde nestál kostel sv. Bartoloměje, ani socha Panny Marie. Uprostřed náměstí byla krytá studna, která sloužila více občanům města, protože měla znamenitou vodu. Půdorysně tvar náměstí odpovídal dnešnímu stavu, ovšem domy byly převážně přízemní, mnohdy kryté doškem, a mezi některými domy se nacházely mezery, např. mezi domem č. 44 a č. 45 byla ulička. Z profesí jednoznačně dominovalo řemeslo kožešnické (13 domů na náměstí patřilo kožešnickým mistrům). Například v Zámecké ulici vlastnili 5 domů vedle sebe kožešníci (dnes č. 5–9). Kožešníkům vyhovoval především dostatek tekoucí vody, který byl nutný k jejich práci. Z ostatních profesí byli na náměstí tři ševci, bednář, mlynář a kovář. Svou funkci naplnilo náměstí zcela především v době trhů, především výročních, které byli čtyři. Důležitým domem byla radnice, která se nacházela v místech dnešního muzea, v jeho levé části. Možná ještě důležitější byl Panský šenk, nacházející se o dva domy od radnice směrem napravo. Tento dům se nazýval „Napajedelský“, a dodnes jsou v domě zachovány rozsáhlé sklepní prostory, které měly samostatný vchod přímo z náměstí. V místech kde se dnes nachází kostel, stály dva domy. V jednom bydlel Jakub Kratochvíle, přezdívaný „Hluchý bednář“, druhý patřil Lorenci Schwortzovi. Židovští občané byli soustředěni ve čtyřech domech, které tvořily jeden celek. V každém z domů bydlelo několik rodin a protože měli k dispozici jen prostor dnešní Ehrenhaftovi uličky, rozšiřovali své domy směrem vzhůru. Jejich domy byly mezi prvními stavěnými na poschodí. Až později se židovští občané objevují také v domech na Předměstí.

Trhy ve Veselí nad Moravou

Trh přinášel pro každé město hospodářskou prosperitu. První výroční trh, jarmak (z němčiny Jahrmarkt), pro město Veselí udělil dne 13. srpna 1254 Přemysl Otakar II., tento trh se konal první pondělí po Květné neděli. Druhý jarmak městu zajistil roku 1299 král Václav II., třetí trh městu přidělil Jiří z Poděbrad 2. března 1460, za čtvrtý trh město vděčilo roku 1502 králi Vladislavovi. Tyto čtyry výroční trhy se potom každoročně konaly až do poloviny 19. století, kdy k ním roku 1847 přibyl trh konající se po hodech, a od roku 1890 se ve Veselí konalo šest jarmaků. Ve 20. století k nim potom ještě přibyly tři další, takže roku 1922 se Výroční trh konal začátkem ledna, koncem února, v dubnu, červnu, červenci, srpnu, říjnu, listopadu a v prosinci, tedy za rok celkem 9 jarmaků. Výroční trh se konal dva dny, v pondělí to byl dobytčí trh na Předměstí, v úterý tzv. výkladní trh na náměstí, kde byla zastoupena široká paleta různých výrobků pro domácnost i hospodářství, ale také zelinářské produkty, máslo, vejce, drůbež a také vepřový dobytek. Byl činěn tlak z nadřízených orgánů, aby vepřový dobytek byl umístěn mimo stísněný prostor náměstí, město se však snažilo tuto komoditu zde udržet, aby význam trhu neupadl, s každého kusu se totiž platil poplatek. Trhy začínaly v době od dubna do září v 7 hodin, od října do března v 8 hodin ráno vybubnováním obecním bubeníkem. Movitější trhovci přivezli své zboží na vozech, ti chudobnější na trakačích anebo na zádech v koších nebo nůších. Zboží na náměstí vystavovali na dřevěných skládacích stolech, pultech (zvaných štonty), anebo taky jen na zemi. Poplatky z místa a za jednotlivé druhy zboží nebo dobytka byly přesně stanoveny a vykazovaly od konce 19. století do počátku 20. století trvale vzestupnou tendenci. Mimo výroční trhy se konaly také trhy týdenní, odehrávající se na náměstí každé pondělí, pokud na pondělí připadal svátek, trh se posunul na nejbližší všední den.

Na týdenním trhu v listopadu 1922 bylo přihnáno 41 vepřů a 419 selat. Cena selete se pohybovala mezi 80-250,-Kč. Na týdenním trhu v září 1923 bylo přihnáno 40 vepřů a 675 selat, v březnu 1924 přihnáno 92 vepřů a 1104 selat. V prosinci 1938 přihnáno 300 selat, prodáno 250 selat.

Na výročním trhu dne 12. února 1923 bylo přihnáno 366 koní, 42 hříbat, 823 krav, 160 volů, 78 jalovic, 6 býků. Cena krávy 800-5500,-Kč, vůl stál 1000-6000,-Kč. Dne 3.3.1924 bylo přihnáno 450 koňů, 62 hříbat,

938 krav, 127 jalovic, 94 volů a 17 býků. Dne 5.12. 1938 přihnáno 560 krav, prodáno 300 krav, jalovic přihnáno 305 a prodáno 210.           Počet přihnaného dobytka postupně klesal, což souviselo s nárustem počtu obchodníků s dobytkem. Tito chodili po jednotlivých obcích a skupovali dobytek, který potom nakládali do vagónů a posílali do Vídně či Prahy, z čehož město žádný užitek nemělo. Význam trhů postupně ztrácel na svém významu také v souvislosti s nárustem kamenných obchodů ve městech.