Žůrkovo jezero

Žůrkovo jezero – jedno z krásných přírodních zrcadel veselských luk. Eldorádo veselských bruslařů třicátých let. Rochus Žůrek (*1857 +1920), předměstský radní a sedlák ze Sudomírek, vlastnil u „haťské“ cesty 2 ha luk. Tato část se nacházela na pravé straně při cestě do Moravského Písku a byla často zatopena, a známá pod označením „Žůrkovo jezero“(vlastní vodní plocha měřila asi 30 arů). Každý rok zde byla nejdřív zamrzlá ledová plocha, a taky zde pro malou hloubku, nehrozilo utonutí. Na Žůrkově jezeře se hrávaly první hokejové utkání ve Veselí. Kolem roku 1960 JZD jezero zasypalo zeminou.

Vzpomínka na Žůrkovo jezero veselského rodáka MUDr. Jana Klementa:

„Žůrkovo jezero, kontakt s ním nás provázel od nejútlejšího mládí. Pro nás kluky z města to bylo docela blízká atrakce a  určitě se nepletu pokud řeknu , že to byla oblast her výlučně nás z města. Byla to zřejmě pouze terénní prohlubeň zachycující vodu z tání nebo z únorové povodně a doplněna vodou z povodně červnové. Na jaře plná blatouchů a pípotu káčat divokých kačen, krásné pozadí mu tvořila docela mohutná skupina topolů, jež se měnily během roku z holých na zelené a na podzim zlatožluté. Když zmohutněly do korun, byly osekány na štíhlé kmeny s vrcholovou chocholkou a tak se to po léta opakovalo. V létě jezírko opravdu téměř vyschlo a před zimou se opět naplnilo vodou, aby v zimě vytvořilo ledovou plochu určenou k hrám, jak sám vzpomínáš třeba hokej , ale já mám zejména živé vzpomínky na opakované běhání v řadě za sebou po ledě až se vytvořila „koženka“, jak jsme si pojmenovali změnu kvality pevné ledové plochy v lehce popraskanou, jež se při běhu po ní vzdouvala ve vlny a přinášela asi adrenalin. Často někdo skončil po pás ve vodě. K těm nejodvážnějším jsem však nepatřil. V jezírku byly i ryby. Kolikrát v zimě jsme objevili vysekaný čtvercový otvor a na ledě ležely třeba i 3 zmrzlé ryby.“