Mlýn

Řeka Morava, byla velmi důležitá, jako zdroj k pohonu různých zařízení, které usnadňovali lidem práci, ať už se jedná o pilu, valchu anebo vodní mlýn. Bylo zde využito přirozeného členění toku řeky, která zde vytvořila několik ostrovů. A právě na menším ostrově, který dělil město od vodní tvrze, vzniklo ideální místo pro vodní dílo. Bylo jenom zapotřebí zřídit stav, aby bylo dosaženo navýšení vodní hladiny. Oproti všem menším okolním mlýnům měl ten veselský výhodu v dostatku vody po celý rok i létě, kdy většina mlýnů na potocích „byla na suchu“. A tak voda roztáčela mlecí kameny a zajišťovala pohyb katru, který řezal kmen na jednotlivé desky. Lidé kteří se této činnosti věnovali byli odborníci, specialisté vzdělaní v oboru. Mlýn se stal nejdůležitějším hospodářským podnikem veselského panství a mlynář byl nejen bohatý, ale především velmi respektovanou osobností města a okolí.

Počátky mlýna ve Veselí sahají zřejmě do 13. století, ale písemnou zprávu máme až  z roku 1514, kdy se uvádí mlynář Jan. Koncem 17. století byla provedena důkladná přestavba mlýna za téměř 10 tisíc zlatých. Veselský mlýn se stal velmi důležitý, protože zabezpečoval mouku pro armádu v Uhrách. Prvním mlynářem o němž víme víc je František Brandejský, který na veselském panství postavil nejdřív roku 1707 tzv. „haťský“ mlýn na řece Veličce, mezi Žeravinama a Vnorovama. Za osm let později je již mlynářem na veselském mlýně. Tento mlynář si kupuje rožní dům na náměstí (pozdější novou radnici) a byl zde velmi oblíben o čemž svědčí to, že byl třikrát městským purkmistrem. Patřil také k iniciátorům (spolu s Janem Filipem Troyarem) výstavby kostela Sv. Bartoloměje na náměstí. Z roku 1715 se nám zachovala tříletá smlouva o pronájmu o 19 bodech. Budovy mlýna se nacházely na obou stranách toku s deseti složeními. Vedle mlýna měl na starosti také valchu a později též pilu. Mlynář i jeho pomocníci museli být křesťany. Musel pečovat a opravovat tři stavy. Vrchnosti, jakož i vyšším úředníkům mlel zdarma. Také panskému páleníkovi mlel obilí na kořalku bez braní mírky. Roční nájem činil 1100 zlatých a každoročně ještě musel dodat do panské kuchyně dva „černé kusy na špek vykrmené“. Každoročně dostal 10 sáhů dřeva pro vytápění valchy. Již od 18. století se mlynářský areál skládal ze tří budov (Režný, Pšeničný a Selský mlýn). Pila (na Struze), byla v provozu jen pokud se v mlýně nemlelo.

Důležitým rodem byl mlynářský rod Krämerů, jenž přichází do Veselí roku 1733. V tomto roce se mlynářskému mistru Šimonu Krämerovi narodil syn Tomáš, který později působil jako kaplan ve Vnorovách. Šimon, Ignác a zejména Tadeáš Krämer po tři generace ovládali mlynářskou činnost ve Veselí ale také na tzv. „Hatěckém“ mlýně. Po mlynářském rodu Krämerů zůstala ve Veselí nad Moravou trvalá památka. Tadeáš Krämer dal roku 1828 postavit kamenný kříž před kostelík Panny Marie. Tento kříž stál původně  v místě uprostřed křižovatky směrem na Blatnici. Po výstavbě nové cesty do Blatnice byl přemístěn na chodník před kostelík a odtud byl znovu přestěhován až za oplocení k těsné blízkosti kostelíku.

Když si Tadeášova dcera Antonie bere za muže Františka Mollíka, přichází do našeho města další důležitá mlynářská rodina. Leopold Mollik byl patrně nejbohatším měšťanem ve Veselí. Jeho roční výnos z mlýna se odhadoval na 5670 zlatých. Kromě mlýna mu patřil dům na náměstí (dnes Chludil), a statek na Benádkách.

Posledním vlastníkem veselského vodního mlýnu byl Josef Janiš z Napajedel, kterému mlýn spravoval Josef Urbanec. V roce 1913 mlýn kupuje hrabě Bedřich Chorinský a tento přestavuje na vodní elektrárnu. Smutnou událostí byl velký požár tzv. „Režného“ mlýna v lednu 1926, který provozoval Bohuslav Žižlavský. Požár propukl v noci a byl doprovázen mohutnými výbuchy mouky. Zůstaly stát jen čtyři obvodové zdi.Tento mlýn již nebyl nikdy obnoven.

Mlynář Žižlavský koupil od Bedřicha Chorinského sýpku na Předměstí, kousek od požární zbrojnice (dnes pošta), kterou přestavěl na válcový mlýn. Posledním mlynářem ve Veselí byl Karel Žižlavský (*1902), který v tomto mlýně mlel až do roku 1948, kdy mu byl mlýn znárodněn. Budova válcového mlýna byla odstřelena v dubnu 1975.

Vedle nahoře uvedených mlynářů a mlynářských mistrů, si hodně mlynářů vybralo veselské náměstí za místo pro bydlení. Někteří z nich ve Veselí mleli, někteří se sem přistěhovali pouze bydlet. Tak na č. 1/5 bydlel mlynář Jan Bartoš *1858, na č. 2/6 Matyáš Maďara, mlynář z Hroznové Lhoty, na č. 4/8 Pavel Marko, nedakonický mlynář, na č. 22/36 Johan Šimaček, také mlynář z Nedakonic, na č. 23/37 bydlel mlynář Pavel Procházka, Josef Küsweter *1758, hroznolhotský mlynář, a taky mlynář Václav Žižlavský *1846. Na č. 35/50 bydlel František Balcarovský,  mlynář z Hroznové Lhoty.

Vodní elektrárna. Napajedelský mlynář Josef Janiš, kterému patřil veselský mlýn, rozsvítil ve Veselí první žárovku. Bylo to na náměstí a stalo se to 30. prosince 1901. „Mám zbyteční vodní sílu, a tu zamýšlím pro některé domy ve Veselí nad Moravou zařídit světlo elektrické…“ Píše 15. prosince 1901 Josef Janiš v žádosti zaslané na c. k. okresní hejtmanství do Uh. Hradiště.

V protokolu z 9. ledna 1902 se píše: „postaven jest ve mlýně dynamoelektrický stroj o napájení 110 voltů, který turbínou 30 koňovou poháněn bude.“ Janiš hodlal přes den turbínou pohánět zařízení mlýna, večer měl v úmyslu pomocí dynama vyrábět elektrický proud. 

Dynamo brzy nestačilo dodávat dostatek elektřiny a tak došlo k přestavbě jednoho mlýna na vodní elektrárnu, firmou Kolben byla instalována Francisova turbína o výkonu 100 HP. Janiš mlýny i s elektrárnou roku 1913 prodal hraběti Chorinskému, který o rok později instaluje novou turbínu Voith, která běží bez větších poruch prakticky dodnes. Poslední velkou změnou byl rok 1927, kdy Českomoravská Kolben a.s. v blízkosti zámku nainstalovala novou Francisovu turbinu.

Že to hrabě Chorinský neměl s vodní elektrárnou snadné, dokládá článek v Lidových novinách z 25. dubna 1914:

Panská libovůle velkostatku hrab. Chorinského. Z Veselí n. Mor. dochází nám neuvěřitelná zpráva, že správa velkostatku hraběte Chorinského svémocně připevnila pevné nástavky na jezu na mlýnské struze bez předchozího vodoprávního řízení a ač při řízení v prosinci proti každému postavení nástavek všichni interesanti protestovali. Správa velkostatku, která nedávno svým zástupcem zmařila v sezení obecního výboru připojení obce Předměstí Veselí ku star. sboru, myslí patrně, že mohlo-li místodržitelství za účelem zřízení nástavek na velkém jezu, k němuž bohudík pro živelní odpor zúčastnělých obcí nedošlo, vypsati zkrácené vodoprávní řízení, může pro jez na mlýnské struze vodoprávní řízení vůbec obejíti, dle starého přísloví, že špatné příklady kazí dobré mravy. Úsilí velkostatku veselského o zřízení nástavek na jezech souvisí se zřizováním prušácké elektrárny ve Veselí, pro níž není dostatečné vodní síly. Ku zvýšení dividendy akcionářů Unionky a ku hrazení výloh panských loveckých výletů do Afriky má se širý kraj kolem Veselí ještě více zaplavovati než dosud. Co pomůže obcím nákladné upravování břehů řeky Moravy, když nástavky na jezu zvýší opět stav vody v řečišti a tak nebezpečí nových a horších zátop. Povolaní činitelé, hlavně místodržitelství, musí proti tomuto pašovskému jednání veselského velkostatku co nejrázněji vystoupiti a správu velkostatku důrazně o tom poučiti, že doby panské libovůle již dávno minuly a že dnes platí zákony i pro hrabata.