Nezbývá, než společnosti Wessels věřit

Od počátku doby, co jsem se začal zajímat o komunální politiku a posléze do ní v roce 2002 také vstoupil, jsem zastával názor, který vycházel z toho, že městská samospráva je tady od toho, aby s ochotou, důvěrou, ale také nutnou obezřetností nabízela pomocnou ruku a své služby každému, kdo pro všeobecné blaho obce může, nebo chce něco udělat a pro občany města je tou první instancí, kam se lidé s důvěrou mohou obracet se svými problémy a starostmi, aby se jim dostalo pomoci.

Píšu to proto, že úplně stejný názor jsem vždy zastával i v případě veselského zámku. Přivítal jsem, že zámek poté, co o něj město vlastní vinou přišlo, někdo vůbec koupil a vzal na sebe to obrovské břemeno spojené s jeho vlastnictvím a správou. Na dražbě, která se konala v kanceláři radnice v listopadu 2003 tehdy byli mimo soudního úředníka a licitátorky pouze manželé Štěrbovi jako zájemci o jeho koupi a já, jako zástupce města.

Až s odstupem několika let mně jedna moudrá žena řekla, "proč jste si jako město tehdy zámek za ten milion (za tolik jej koupili Štěrbovi) nekoupili zpět?". Nikoho to tehdy ani nenapadlo a v rychlosti to stejně bez souhlasu zastupitelstva (pokud by jej vůbec dalo) nešlo.

Zámek pak v roce 2007 Štěrbovi prodali dnešnímu majiteli. Všechno je už poměrně obsáhle popsáno na tomto webu,  hned v jeho úplně prvním  článku a také v panem Pazderkou zmíněném článku.

Co následovalo dále, jsou mimo vzájemně definitivně zpřetrhané vazby, bez nichž je nemožné na zámku pokračovat, už jen soudní tahanice, rozsudky ve prospěch jedné, či druhé strany a nepředvídatelné důsledky také pro další vývoj, nebo spíše rozvoj oblasti kolem zámku. Tedy také areálu zahradnictví a Salajky, kde se má uskutečnit projekt Veselské vinařství.

Firma Wessels totiž zahrnula do svého původního projektu rekonstrukce zámku rovněž obě zmíněné lokality, na které již bylo prodáno právo stavby obchodní společnosti Vinařství Veselí nad Moravou s.r.o.

Příliš mnoho "rozbitého porcelánu", který už v žádném případě nepůjde slepit. S Hamašovými po čtyřech létech odmlky zase komunikuji a vím, že jsou z toho, jak ve Veselí dopadli zaseknutí na hodně dlouho. Projevil jsem k nim svého druhu pochopení proto, že jsou to oni, kdo vlastní zámek a na nich také z velké části záleží, jaký bude jeho další osud. V žádném případě je nehájím, ale prozatím je pouze na nich, jak se vše bude vyvíjet dál.

V jednom z výše zmíněných článků jsem konstatoval toto :

"Všichni, kteří k nim (Hamašům) měli spoustu připomínek teď mlčí a krčí rameny, když se jich zeptám, jak by se tedy nyní podle nich mělo v kauze zámek postupovat dál a jak vůbec se zámkem naložit. Bohužel, v tomto směru vládne pouze bezradnost".

A bohužel, platnost to zatím neztratilo.

To, co navrhuje majitelům zámku pan Pazderka má logiku z pozice vnějšího pozorovatele. Je to sice podložené vcelku pochopitelnými argumenty, ale zato v zásadním rozporu s původními záměry firmy Wessels, která ve svém drahém a náročném projektu dlouhodobě počítala také s využitím lokalit a zařízení, o kterých je výše v textu řeč. A tak předpokládám, že tento návrh asi nebude z jejich strany přijat s pochopením.

Zámek je poté, co se město v posledních létech úspěšně zbavilo všech "boláků" (mimo dopravu, kterou město ovlivní pouze dlouhodobým působením) posledním reliktem, který jej tíží a je také jeho ostudou, přestože, ale také bohužel proto, že již není jeho majitelem.

Hlavním poraženým v celé kaze zdejšího zámku jsou veselští občané, kteří by tuto stavbu rádi viděli jako důstojnou a krásnou dominantu zdejšího nádherného parku.

Je proto povinností města podpořit všemožně a obezřetně záměr rekonstrukce zámku, namísto mu házet klacky pod nohy. Jiné rozumné řešení tento problém nemá. Skepse vyjádřená panem Pazderkou z mého pohledu rovněž ničemu nepomůže a nemá žádný smysl, se v ní utápět a rezignovat.

Ve Veselí nad Moravou, 2.října 2018

Autor článku : Vilém Reichsfeld