Novinky
17.listopad - Do Prahy ano, na Národní třídu ne!
Dcery už jsou obě v Praze. Domů ale jezdí rády, přestože Praha jim svým způsobem učarovala. Ani se nedivím. Co může být lepší pro mladé, kteří hledají mimo studium a práci také kulturu, zábavu a atmosféru velkoměsta? Prahu u nás máme rádi všichni a rádi se tam vracíme.
Když nás dcery před časem pozvaly, abychom se mrkli jak bydlí a udělali si přitom příjemný společný víkend, padl jako vhodný termín právě 17.listopad.
Cesta se dá vydržet, i když ty dvě hodiny mezi Brnem a Prahou jsou trochu úmorné. Ale když se při jízdě kecá, i ty uběhnou rychle.
V pátek ráno 17.listopadu, ještě před odjezdem jsem stihl zaregistrovat první zprávy z „Národní“, která je v ten den středobodem poutě politiků, části umělců a zasloužilých revolucionářů z roku revoluce. Už tam byl Babiš, který si tu skorou dobu vybral asi proto, že měl možná trochu obavy, že tam bude číhat holandský aktivista Otík Gemund, který mu zase dá popálit a hodí jeho nedemokratickou estébáckou kytici do koše.
Dál už jsem průběh dne na Národní třídě nesledoval, měli jsme s holkama program. Takže pouze při čekání na kafe, nebo jídlo krátký pohled na Seznam.cz, abych nevyšel z rutiny. Dozvěděl jsem se, že tam prošlo obrovských devadesát tisíc lidí, byli tam všichni, kdo chtěli i museli a od davu to slízli ti, kteří národu a zemi škodí. Zleva i zprava, koalice i opozice, aniž bych jmenoval. A rozhřešení přišel dát poprvé i čerstvý prezident Petr Pavel s jedenáctičlennou ochrankou. Přednášely se tam jako vždy fádní projevy plné klišé a frází, pouček o demokracii a o tom, jak ji musíme bránit a o ni pečovat. To vše právě v době, kdy se právě díky takovým bezduchým kecalům otřásá v základech
nejen demokracie, ale celý západní systém, který si sám se sebou neví rady, podělá ať už cíleně, nebo svou neschopností co může a stále ještě káže ostatním o své výjimečnosti.
Až doma jsem si pak přečetl článek "17. listopad jako mýtus. „Aby nás to jednou nezavalilo,“ varuje Fischer", v jehož záhlaví mimo jiné tučně stojí "Ani více než tři desítky let od „původního“ 17. listopadu neztrácejí na síle připomínky této zlomové události českých dějin. Ukázaly to letošní oslavy, kdy v pátek přímo do ulic vyšly desetitisíce lidí".
Na jednu stranu jsou v článku obsaženy myšlenky, se kterými plně souhlasím, na straně druhé považuji za zásadní omyl autora už tu tučně uvedenou větu.
Ze „sametové revoluce“ se za 34 let stal pouhý mýtus, který už zase uctívá pouze „strana a vláda“, „ti, co musí“ a třeba těch 90 tisíc Pražáků. Lidé na tehdejší neuvěřitelné a historické povznesení samozřejmě nezapomněli, ale jsou znechuceni kvůli tomu, co se odehrálo tři desítky let poté a děje právě dnes, a kvůli znesvěcení téměř všeho, o co tehdy lidem šlo.
V pátek po páté hodině odpoledne jsme po společné večeři v thajské restauraci na Vinohradech přecházeli ulici, ze které už byla vidět zlatá kopule Národního muzea. S mladší dcerou jsme přitom vedli debatu o jaderné energii, Černobylu a Fukušimě. Možná trochu hlasitěji, protože se nám do ní zapojil i jeden Pražák, který upřesnil, kdo byl za ten Černobyl zodpovědný. Z Václaváku právě z reproduktoru zněla „Modlitba pro Martu“ a tak jsem si na Pražáka neodpustil trochu rýpavou otázečku, zda jde odtamtud.
Mávl tím směrem rukou a odvětil „Komedianti!“
V sobotu jsme s dcerami a přáteli u kterých jsme dva dny pobývali, navštívili Muzeum Kampa. Byla tam vystavena nádherná sbírka šatů „Moda versus umění“, ale šli jsme tam hlavně kvůli obrazům Františka Kupky. Poté a pozdním obědě ve skvělé italské restauraci Na Újezdě jsme přes Malou Stranu, Karlův most a Staré Město prošli ke Kotvě na metro a jeli k přátelům domů.
Vydařený víkend v Praze, na kterou nedáme dopustit, za ještě ucházejícího podzimního počasí. Liberálně demokratickým orgiím na Národní třídě navzdory!
Veselí nad Moravou, 21.listopadu 2023
Autor článku : Vilém Reichsfeld