Novinky

     ŠEDESÁTÁ A SEDMDESÁTÁ LÉTA …DÍL 8.

Bývaly to prima časy, muzika i parta tehdy byly skvělé. Dnes je všechno jako chcíplé a nebaví to!

Nádherná, symbolická fotka dokumentující tehdejší dobu. Chvaletice poblíž Kolína patřily k těm málo místům, kde se pořádaly koncerty českých rockových kapel podobně, jako v našem městě. Občas na ně přijeli také Veselané. Tato fotka z roku 1981 zachycuje skupinu mladých lidí z Veselí a má zvláštní symboliku a současně nostalgii, protože je i vzpomínkou na ty, kteří tam tehdy byli, ale dnes již nežijí. Je jich celkem sedm. Proto stojí za to udělat výjimku a uvést jména lidí na té fotografii s kouzelnou dokumentární náladou  :

Sedící zleva : zvukař kapely Marsyas, její zpěvačka Zuzana Michnová, dále v bílé mikině s copy Jana Faltusová, Jaroslav "Olin" Nejezchleba (ETC, Marsyas), Eva Šimůnková +, Luděk Zálešák+ , Marcel Řimák, Ladislav Matyáš+, pod ním sedí  Luděk Miklíček+ . Níže, po levé ruce Jany Faltusové sedící Aťa Procházka

Vzadu pod transparentem Dušan Leitgeb/Lobo/, před ním „Bigan“ Kosík +. Stojící vlevo vzadu : Petr Juras+, Bohuš Procházka+  za ním, s rukama nahoře

Petr Kalandra (1950 - 95) byl ve Veselí častým hostem a měl zde také kamarády. Dvě fotky dokumentují jejich návštěvu u něj, v Praze. Cituji na tomto místě jeho spoluhráče Pavla Skálu ze skupin Marsyas a Blues Session : " Legenda o Petru Kalandrovi je jak stvořená pro nějakého českého Jacka Kerouaka. Na cestě našeho posledního ryzího bluesmana a celoživotního hippieho bylo možná méně ženských a víc kytar i foukacích harmonik než v příbězích Kerouakových beatniků, ale stejné směrovky : radost, volnost, kamarádství, nesobeckost. Třebaže za jednatřicet roků, které odezpíval a odehrál, stihl vydat - na poslední chvíli - jen dvě sólová alba, zůstává i po svém předčasném odchodu symbolem svobodného, inspirovaného muzikantství. " 

Na horní fotografii  je vlevo od P.Kalandry (s kytarou) další z legend naší rockové hudby Vláďa Padrůněk, skvělý basový kytarista mnoha formací. Zemřel ve věku pouhých 39 let v roce 1991.

​​​​​​​

​​​​​​​


​​​​​​​Petr Kalandra - Blues starý ženský  ​​​​​​​

Petr Kalandra - Lodník  

​​​​​​​​​​​​​​

Filmové přílohy :

          Hrají : Břetislav Rychlík, Ivoš Horký, Josef Punčochář

          Hrají :  Aťa, Keďul, Luke, Fokys, Lobo, Lálin, Ivoš, Hroch, Potápěč, Klaun a další

          Kamera : Eman     Režie : Fokys


​​​​​​​Slovo na závěr

​​​​​​​Na začátku mých úvah o napsání tohoto článku byl (jak prosté ) záchod u Niklů, kam jsem si kdysi na návštěvě odskočil. Ta místnůstka je totiž vylepena původními plakáty z konce 70. a začátku 80. let minulého století, kdy se všechno to hudební dění, ale i prospěšný společenský kvas, dá-li se to tak říct, ve Veselí odehrály. Tak jsem to tehdy všechno mobilem neprofesionálně nafotil, vzhledem k velikosti té místnůstky to ani o moc lépe nešlo. Ty plakáty jsou dnes již možná poslední vzácné artefakty z té doby. Do příštího malování, které jistě jednou přijde, a kterého byla ta místnůstka kvůli své vzácné výzdobě tak dlouho ušetřena.

Já sám jsem se tehdy toho dění nezúčastnil, měl jsem v té době již rodinu, jiné zájmy a povinnosti. Občas však někdo ze známých v době současné na ty časy nostalgicky vzpomenul a tak myšlenka nakonec uzrála. Pustil jsem se do shánění fotek a začal shromažďovat vzpomínky, záznamy a jiné dokumenty. Byl jsem mile překvapen, kolik krásných fotografií se zachovalo, a tak je v co největší míře zveřejňuji, pokud je to možné, alespoň se základním popisem. S tím už to bylo faktograficky trochu horší, čtyřicet let je hodně dlouhá doba a vzpomínky aktérů té doby se mlží.

Když se sešlo několik lidí, kteří byli v centru tehdejšího dění, nebo jej přímo organizovali, pravidelně přišla na přetřes rovněž otázka, má-li smysl se tím zaobírat a kolik lidí to všechno dnes, po čtyřiceti i více letech může ještě zajímat. 

Na druhou stranu ale vím, nejen z vlastní zkušenosti, že se starší lidé rádi vrací do doby mládí, ke vzpomínkám na hezké zážitky a kamarády. I na ty, kterých od té doby bohužel již hodně ubylo.

Zejména pro ty žijící, jejich potěšení a vzpomínání byl tento článek určen. Možná si jej však rádi přečtou i lidé mladší, protože jim alespoň částečně přiblíží život, atmosféru a zábavu v době, která se měla za necelých deset zcela změnit. Dobu, na kterou mnoho z těch, kteří ji zažili rozhodně nevzpomínají ve zlém a dokonce ji nazývají zlatá sedmdesátá léta. Zlatá taky proto, že mimo všechny ty krásné zážitky, bezva hudbu, občasné mrazení v zádech, pochybnosti a obavy, zda to ještě u papalášú bez následků projde, taky pro to zásadní - byli jsme o čtyřicet let mladší.

Za zásadní pomoc při psaní článku, obstarání fotografií a jiných dokumentů děkuji Vlastikovi (Aťovi) Procházkovi, Mirce a Vladimíru Šimůnkovým, Haně Bauerové, bráchovi Luboši Reichsfeldovi, Evžovi Loveckému, legendárnímu veselskému bardovi a fotografovi Mejdovi Nováčkovi+ prostřednictvím jeho dcery, a ostatním fotografům, kteří to tehdy ve správnou chvíli zmáčkli a fotky uschovali. Velký dík patří také Jaroslavu (Emanovi) Kosíkovi za to, že byl se svou 8 mm kamerou vždy tam, kde o něco šlo a události na ni zaznamenal.

A symbolicky děkuji také všem těm, kteří jsou na těch fotkách a tvořili tu skvělou atmosféru a sounáležitost mladých lidí tehdejší doby. 


Veselí nad Moravou, 22.června 2021

Autor článku : Vilém Reichsfeld