Asi takto by komentoval "Ostravak" jednání  osob zodpovědných za opatření v boji proti kovidu a těch, kteří ta nařízení vykládají a aplikují do praxe. 

Stížnosti na nelogičnost vládních opatření slyším za všech stran. Nechce se mně o tom s nikým bavit, protože to k ničemu nevede, debata je únavná a vůbec nic nezmění.

Naposled to komentovala moje dcera, která byla lyžovat někde v lyžařském terénu u Salzburku. Kritizovala jako nelogičnost, že ve volném prostoru lyžařského svahu musí nosit podle vládního nařízení ne roušku, ale dokonce respirátor FFP 2. Ve vídeňském metru, kde je hlava na hlavě, však stačí rouška - německy Mundmaske. 

Dal jsem jí za pravdu a řekl, že pokud na tom chce něco změnit, musí proti tomu jít demonstrovat před úřad kancléře na Ballhausplatz. Takže jsme se o tom dál nebavili.

Při předvánočním nákupu jsem se docela vztekl v Kauflandu, a když jsme se vrátili domů, napsal jsem jim mail :

„Nevím, kdo je za to v Kauflandu zodpovědný, ale musí to být někdo bez rozumu. Ve středu 23.12. jsem byl s manželkou nakupovat ve Veselí nad Moravou. Ač jsme plánovali pouze malý nákup, chtěl po nás dohled, abychom měli každý svůj vozík. Důvod znám, ale přesto se divím, že to nejde vyřešit jinak. To zásadní, co vám vytýkám je ustavičné dvojité hlášení o tom, která pokladna se právě otevírá. Bylo jich během té půlhodiny tak kolem třiceti. Když člověk stojí v blízkosti reproduktoru, je to k nevydržení, kvůli frekvenci, ale i hlasitosti toho hlášení. Myslíte, že lidé by si i bez něj nezjistili, která pokladna je v provozu? Naštvaných kupujících i prodavaček (se kterými jsem se o tom bavil) bylo kvůli tomu hodně, někteří z toho chtějí vyvodít jediný možný závěr - nechodit už nakupovat do Kauflandu. Stejně jako já.“

Odpověděli promptně (vybírám pouze část odpovědi týkající se toho velice otravného hlášení) :

„Vážený pane Reichsfelde,
děkujeme za návštěvu naší prodejny Kaufland Veselí nad Moravou.
Co se týká hlášení volných pokladen, v tomto směru jsme vyšli vstříc požadavkům většině našich zákazníků, uvědomujeme si, že některé změny nemusí být pro zákazníky komfortní, přesto věříme, že nákupy u nás usnadní.
Věříme ve Vaše pochopení, přejeme pohodově strávené Vánoce a těšíme se na Vaši příští návštěvu.
S přáním příjemného dne“

Takže oni vyšli vstříc požadavkům většiny zákazníků, ví, že jim sice znepříjemní nakupování, ale přesto věří, že jim nákupy usnadní. Tak nějak vyznívá frázovitý blábol té odpovědi, která zdůvodňuje stupidní rozhodnutí zavést velice nepříjemné a zbytečné hlášení, vydané nějakým šéfíkem z manažerské etáže.

Ta dnešní koronavirová doba vůbec hodně vypovídá o tom, jací jsme, jak myslíme a jak se chováme. Žasnu údivem, když ti velcí zastánci a proklamátoři demokracie, svobody podnikání, tržního hospodářství a kapitalismu a myslím tím zejména lidi z umělecké branže, kteří nechybí na žádné protivládní demonstraci najednou stojí kvůli pandemii před prázdným hledištěm, nemají publikum a domáhají se socialistických podpor a náhrad od té nenáviděné vlády. Elita národa. O několika vzácných případech umělců, kteří se zachovali bez zaváhání správně vím. Třeba jedna šmrncovní a známá ženská (celebrita by se dalo říct), nebo houslistka významného souboru, používající zdravý rozum, které si šly bez váhání a nápovědy sednout za pokladnu v supermarketu. Ti ostatní uplakánci, kteří v dobách hojnosti jenom plivají politickou nenávist a neví co roupama najednou neví, co mají dělat? Nechť si zadají ve vyhledávači heslo „volná místa“! Uvidí, kolik práce v této zemi stále ještě je. I během pandemie. Zaměstnání, které musí dělat lidi, kterými ta současná umělecká honora možná pohrdá. Zaměstnání, kde je možná přijmou, pokud se jim vůbec bude chtít pracovat a pokud umí také něco jiného, než „mlátit pantem“. Ať to zkusí, živit se jako většina lidí, kteří neremcají, vyrábí a tvoří to, čemu se říká HDP. Za mzdu třeba jen o něco málo větší, než je ta minimální.

Četl jsem vyjádření ministra Karla Havlíčka, který pro mě není politikem, ale spíše erudovaným technokratem k tomu, zda opozice přispěla při řešení coronavirové krize něčím konstruktivním, zda s něčím skutečně pomohla :

"Je to obrovské zklamání. Nejsem žádný extra politik, jsem v tomto řemesle dost nezkušený, ale ta míra falešnosti, prázdnosti a neschopnosti pomoci je pro běžného smrtelníka něco nepředstavitelného. Trefovat se do někoho, kdo v této době musí tvořit, připravuje tisíce rozhodnutí, které zde historicky nedělala žádná vláda, není složité. Jasně, chápu, že to patří k politice, ale v době normální." 

Nenadál bych se na konci tohoto hodně atypického roku, že sebereflexi projeví i novináři, kteří se dost odporným způsobem (všeobecně a téměř bez výjimky) podíleli na zneužívání pandemie pro politické účely a „tuplovali“ již tak vyhrocenou situaci, na kterou nikdo a nikde nebyl připravený.

A tak si, i v duchu výše uvedeného dovolím ocitovat závěr jednoho článku, který pár řádky ve svém závěru poctivě vystihl vše, co se (a myslím nejen tady) dělo kolem pandemie samotné :

„Extrémním projevem krize se pak stala častá neschopnost médií odlišit zprávu od komentáře. Národ fotbalových odborníků se rychle stal národem epidemiologů a novináře to bohužel neminulo.

Rok 2020 je tak nepochybně rokem selhání celého širokého establishmentu, kam vedle politiků můžeme řadit i expertní sféru a také ty, kdo mají nemalou moc jejich rozhodnutí a návrhy zprostředkovávat.“

Veselí nad Moravou, 31.prosince 2020

Autor článku : Vilém Reichsfeld