František Stránský - veselský vynálezce 

Médii nedávno proběhly informace o velkém srazu Velorexů v České Třebové. Důvodem bylo připomenutí si 110. výročí narození Františka Stránského, 100. výročí narození Mojmíra Stránského a 70. výročí tragické smrti Františka Stránského, otců tohoto dnes již legendárního vozítka. Protože životy obou byly tak trochu svázány i s naším městem, zveřejňuji dnes starší článek.

Ti starší z nás jej znají ještě z běžného silničního provozu, občas se ale po silnici prožene ještě dnes, a důležitou roli hraje i v oblíbeném filmu o falešném číšníkovi, kterého hraje Josef Abrhám "Vrchní, prchni".

Motoristická legenda jménem hadrák, hadraplán, hadrolet, montgomerák, velouš, netopýr či prchající stan ovšem žije svým vlastním originálním životem. Zejména díky motoristickým nadšencům, kteří z několika původních součástek a trubek dokážou vzkřísit tohoto křížence motorky a auta - tříkolku značky Velorex. Vyznavači veloušů mají své kluby, srazy, soutěže i internetové stránky a také časopis Velorexkurýr, vycházející několikrát ročně.

Možná je trochu nadsazené tvrdit, že jeho vynálezci, bratři František (20.9.1914 - 25.1.1954) a Mojmír Stránský (28.6.1924 - 13. 6. 2011) jsou Veselani. Jisté ovšem je, že starší z nich, ten který na tom měl zcela zásadní podíl, František, se rodičům v našem městě narodil. Jeho tatínek František (1885 – 1954) byl po několik let strojvedoucím na zdejší, tehdy se rozvíjející železniční stanici, maminka Bohumila (1887 – 1951) vedla malé hospodářství a pečovala o rodinu.

Během  1.světové války se Františkovi  rodiče spolu s ním vrátili do České Třebové, odkud před pár lety odešel zkušený strojvůdce F. Stránský s manželkou do Veselí na zácvik a zavádění provozu do rozvíjejícího se železničního dopravního uzlu v našem městě.

Po návratu do České Třebové, se manželům narodila ještě dcera Jiřina (1918) a syn Mojmír. Jejich nové bydliště a rodný dům pana Mojmíra Stránského se nachází v České Třebové, část Parník, v Husově ulici čp. 34.

Bratři František a Mojmír Stránští při montáži prvků na hotovou kostru tříkolky

Model nazvaný "Ryba" vznikl během války a  bratry Stránskými byl často využíván 

František absolvoval mistrovskou strojnickou školu v Litomyšli. V roce 1938, (tedy ve svých 14 letech) se Mojmír stal učněm ve firmě svého bratra MOTO VELO SPORT – opravna jízdních kol spojena s půjčovnou kol. Tato služba byla v uvedené době s povděkem přijímána. Tehdy právě kolo umožňovalo vydávat se za živobytím. Firmu provozovali vedle svého rodného domu, ve starší zemědělské stodole. Právě v tomto období vznikla myšlenka postavit trojkolku, která by zaplnila mezeru mezi motocykly a automobily a která by mohla být používána při odvozu velocipédů určených na prodej. ​​​​​​​

Vzniklo několik variant trojkolky podle použitého motoru, podle potřeby ložné plochy a různého stupně zakrytování. Prvotně byla používaná celtovina. Kostra tříkolek byla svařena z trubek a ostatní díly byly součástky z vyráběných a provozovaných motocyklů. Pro sváření se používal vyvíječ acetylénu a kyslíkové lahve, které se ovšem těžko získávaly.

Vozidlo bylo původně bratry Stránskými označováno jako OS-KAR (kára na ose) na 19" kolech. Později ve znárodněném podniku byl vyráběn typ Oskar 16 přejmenovaný dle velikosti kol 16 (v TP již uváděno označení Velorex 16/250) a ještě později bylo vozítko přejmenováno na Velorex typu 16/175 a následně Velorex 16/350 (král kol). První číslo značí rozměr kol, druhé objem motoru.

Mojmíra Stránského přitahovaly stroje a vůně benzínu již od mládí. Vpravo: pan Mojmír Stránský v muzeu  Velorex

V tomto prostředí se pracovalo až do roku 1945, kdy si bratři Stránských pronajali krámek s dílnou od p. Šimka naproti pomníku T.G. Masaryka na Parníku. Z tohoto místa již vycházely dokonalé tříkolky, které bylo možné odzkoušet v prostoru za pomníkem, který byl prázdný a dostatečně veliký.  Po zjištění jízdních vlastností a výkonu se hledala možnost sériové výroby. Trojkolky byly dobře hodnoceny pro své dílenské zpracování, ochranu cestujících při nepohodě a schopnost jízdy na dlouhé vzdálenosti. Po navázání kontaktu s družstvem Velorex v roce 1950 bylo rozhodnuto přemístit výrobu do Solnice. Bylo rozhodnuto vyrábět dvě obsahové třídy 250 ccm a 350 ccm. Oba bratři sem také v té době přešli a do Solnice dojížděli. Při jedné takové jízdě dne 23. ledna 1954 však František Stránský na zledovatělé vozovce havaroval. Zraněn, zůstal zaklíněn v mraze ve vozidle po několik hodin a v nemocnici pak za dva dny na následky zranění a prochlazení umírá. Svého tatínka tak přežil pouze o pár dnů.

V roce 1954 již produkovalo 80 zaměstnanců VD Velorex 40 tříkolek měsíčně. Trojkolka byla přednostně prodávána a určena pro invalidy. Výroba postupně rostla a v roce 1959 již závod v Solnici produkoval každý měsíc 120 tříkolek.

Ukázka několika vozítek vzniklých na bázi tříkolky Velorexu

Nemá velký smysl pokračovat v popisu výroby, typového vývoje a vylepšování tohoto vozítka. Na internetu k tomu lze nalézt dostatek údajů i obrazového materiálu pro ty, kteří v těchto výjimečných dopravních prostředcích nacházejí zalíbení, či se o ně blíže  zajímají. Bylo vydáno množství drobnějších publikací, kniha a také obsáhlé dílo na úrovni monografie.

Havarovaný Velorex, ve kterém se těžce zranil František Stránský

Hrob Františka Stránského na hřbitově v České Třebové ​​​​​​​

Odhalení pomníčku na místě nehody Františka Stránského 


Veselí nad Moravou, 13.prosince 2022/13.srpna 2024

Z údajů dostupných na internetu článek sestavil : Vilém Reichsfeld