Hlouběji a do většího srabu už se Jan ani dostat nemohl. Balancoval na samém okraji propasti a z party lidí, kteří se propili až na samé dno, zůstal sám. Všichni ostatní už svůj život bídně ukončili.

Jan sice stále ještě žije v azylovém domě, ale vypadá to, že už tam zůstane jen do konce roku. I v tom azylovém domě se snaží být užitečný. Uklízí, opraví, co umí, ale pokud je to jen trochu možné, po dohodě s vedoucím odjíždí do rodného Veselí. Vypráví, že v azylovém domě sdílí pokoj se třemi staršími kolegy. Frustrace těch lidí ze svého osudu je značná. Nikdo s nikým celé dny nepromluví, a tak se na pokoji celé dny jen mlčí. V ponurých zimních dnech a předvánočním čase je to pak zvláště zlé. Alkohol se tam netrpí, kdo se opije, s azylem končí.

Jan má ve Veselí dvě sestry, a jedné z nich se snaží být oporou v jejím špatném fyzickém i psychickém stavu.

Předběžná Informace o nároku na důchod, kterou si vyžádal, byla zamítavá. Na starobní důchod nemá nárok a tak bude do konce života odkázán na sociální dávky.

Ani tak ale Jan, který už 13 měsíců abstinuje, nerezignoval a přál si najít práci. Proto, aby se mohl trvale odstěhovat z azylového domu. Přesto, že mu poté přestane být vyplácena měsíční sociální dávka ve výši necelých 2 500 korun, a přijde také o zdravotní pojištění, které mu nyní hradí stát. ​​​​​​​

Navíc Jana tíží stará exekuce a také dluh u České správy sociálního zabezpečení. Rád by využil příležitosti, kterou nabízí „Milostivé léto“ a své dluhy splatil. Chce být "čistý" nejen od alkoholu, ale také od dluhů a vést znovu klidný a řádný život.

Díky inzerátu na obsazení pracovního místa u firmy ve Bzenci, který zveřejnil web města (což považuji za velice prospěšný nápad) byl navázán kontakt se zodpovědnou pracovnicí velké firmy. Abych nemusel pracně objasňovat Janovu situaci, poslal jsem jí odkaz na článek, a Janovi předal její telefonní číslo.

Zbytek už si musel vyřídit Jan sám. Jel se do firmy představit a seznámit se s druhem a rozsahem práce. Za pár dní dostal Jan zprávu, že je přijat do trvalého pracovního poměru. Dali mu přednost před dalšími více než pěti zájemci.       O své budoucí práci, která bude spočívat v úklidu a údržbě nádvoří velké bzenecké  firmy mně Jan sdělil, že to pro něj není žádná práce, ale zábava. Možná to byl trochu spontánní a příliš optimistický výrok, ale věřím mu to. A těším se s ním, že znovu získal optimismus a chuť vést pořádný život.

Velký dík patří paní z firmy, která projevila značnou ochotu a porozumění, paní, kterou neodradila Janova minulost, dala mu šanci a pomohla mu odrazit se ode dna. Pár dní po nástupu do práce se jí Jan zeptal, proč dostal to místo právě on. Paní mu odvětila, že on zřejmě nebude mít žádný problém s prací venku, když musel vydržet tak obrovské zimní strasti a noci v promrzlé dřevěné boudě, kdesi v poli. I tak má Jan ve vytápěné hale svůj kamrlík, kde si může vydechnout. Překvapením pro něj také bylo, když jej na nádvoří přišel přivítat sám ředitel firmy. 

Letošní Vánoce budou pro Jendu po dlouhých letech zmaru a beznaděje opět krásným svátkem plným klidu, optimismu a víry v budoucnost.  

Veselí nad Moravou, 14.prosince 2021

​​​​​​​Autor článku : Vilém Reichsfeld