Jsme pořád šťastná země ?  

„Jsme pořád šťastná země!“ Utěšuje nás v rozhovoru před Vánoci prezident Petr Pavel a dále rozvádí :

„My se máme pořád ještě dobře, my tady nemáme válku, nemáme tady žádné masivní uprchlické vlny, nemáme tady žádná zemětřesení, obrovské povodně, záplavy jako jinde, nemáme tady různou jedovatou havěť… Máme opravdu zemi, ve které se pořád ještě dobře žije.“

Takové zdůvodnění používají převážně provinilci omlouvající své selhání. Ve smyslu vyjádření „Sice jsme toho pokazili dost, ale buďte šťastni, že toho nebylo ještě více“.

Šťastný byl přece i ten člověk padající z mrakodrapu, který si v každém patře říkal, „Ještě je to dobrý!“.

Od prezidenta bych takový alibistický výrok neočekával, protože i on se už téměř rok podílí a podepisuje na tom, jak se máme a jak se v této zemi žije. A na tom, že se nic nemění k lepšímu, spíše naopak, se podílí i on.

Nikdo sice v této zemi neumírá hlady, ale obrovské problémy s placením účtů za energie i stále stoupající ceny všeho už trápí hodně lidí. Ti zřejmě o šťastné zemi hovořit nebudou. Už proto, že dávno minula doba, kdy se jim žilo lépe.

Nechci ale psát o ekonomickém a materiálním základu, který by v opravdu šťastné zemi neměl trápit nikoho. 

Takže žádná šťastná země, pokud tady takoví lidé, a není jich právě málo stále jsou a přibývají.

Hmotné a finanční zabezpečení lidí a jejich spokojeného života, je sice ta důležitější polovina pro lidské bytí, ale mimo ni jsou důležité také jiné statky.

V první řadě to, čemu jsme před více než 33 lety začali říkat svoboda a demokracie. Pochopili jsme to velmi rychle, vzali to za své a léta krásně ubíhala v domnění, že už se nemůže nic změnit k horšímu.

Ale změnilo se! Demokracii pomalu nahradila demokracie liberální a s tou si mnoho lidí přestalo rozumět. Už s tím máme jisté zkušenosti z doby, kdy demokracii nahradila demokracie lidová. I její protagonisté se nás snažili přesvědčit, že to je ten správný, ne-li přímo nejlepší typ demokracie. Jak to s ní právě před těmi 34 lety dopadlo je asi každému známo.

Průvodním znakem demokracií s jakýmkoliv přívlastkem je lež a přesvědčování lidí o tom, že lží není. Taková, které mají věřit masy, taková, o které jsou přesvědčeni ti, kteří ji vydávají za pravdu. 

Důkazem naší slabosti a nevyspělosti je skutečnost, že ani za těch 33 let jsme ještě nepřestali řešit komunisty, STBáky, rozvědčíky a jim podobné. Už se mně to delší dobu hnusí, protože stále, i po té dlouhé době musíme hledat nepřátele a viníky našich neúspěchů. Akorát jsme se dobrali k tomu, že jsme je začali dělit na ty dobré kteří své původní přesvědčení zradili a převlékli kabát a špatné, kteří zůstali svému přesvědčení věrni. Prezident by o tom svém traumatu a poučení mohl vyprávět, stejně jako mnoho dnes významných i jím vyznamenávaných osobností, kteří nám dnes vštěpují myšlenky o správnosti liberální demokracie.

Prezident ve svém rozhovoru naznačuje, že nás příští rok nejspíš čeká významný posun v konfliktu na Ukrajině. Opravdu diplomaticky řečeno - „posun“, kterému budeme muset čelit. Od vojáka bych asi čekal přímější vyjádření, protože každému, kdo situaci na Ukrajině vnímá je již delší dobu jasné, co to bude znamenat.

Všichni asi vnímáme, že ten „posun“, kterého se prezident obává, bude mít obrovský dopad na celosvětovou politickou situaci. Bude se jen těžko vysvětlovat, proč jsme tak obrovskými prostředky financovali zabíjení lidí na Ukrajině, když od počátku bylo jasné, jak to dopadne. A profesionálnímu vojákovi, který kdysi měl k armádě s rudou hvězdou na zástavě blízký vztah, který mu já osobně rozhodně nezazlívám, by nemělo dělat problém pojmenovat věci pravým jménem.

Nejsme šťastná země! Už proto ne, že jsme si za poslední dva roky obrovsky pohoršili a dříve spokojení občané už se tak necítí. A také proto, že většina lidí cítí, že věci se zde neubírají správným směrem 

Naše vláda nevládne ve prospěch svého lidu a je jedno, zda je to úmysl, či pochybení.

Je smutné a pokrytecké, když lid ví, v jakém jsme průšvihu, ale prezident a všichni další státní činitelé v následné hierarchii to pokrytecky popírají. Je to znak slabosti a pokrytectví.

Blíží se vánoční svátky. Pohádky, které nám servíruje neschopná vláda, nahradí záplava pohádek televizních, z nichž většina se svou úrovní nedá srovnat s těmi, které vznikly před rokem 1989. I to svědčí o chudosti umu a ducha naší doby. Tak věřme, že tomu tak nebude navždy, stejně jako se vším, co dnes prožíváme.

Přeji všem klidné a tiché svátky vánoční v kruhu rodinném. Do nového roku pak svěžest v mysli i těle a víru v lepší budoucnost naší krásné země.


Veselí nad Moravou, 21.prosince 2023

Autor článku : Vilém Reichsfeld