V létě, roku 1994 jsme pobyli s tatíkem a bratrem několik dní v Londýně. Bydleli jsme v hotýlku se třemi hvězdičkami, obráželi střed města a muzea, užívali si plnými doušky kolébky demokracie, jejíž obraz se za 28 let, které od té doby uplynuly, hodně změnil. Bohužel, ne právě k lepšímu. Podobně, jako se změnil obraz většiny z velkých měst Evropy, na západ od nás.

„Devadesátky“ byly skvělá doba, plné euforie a nespoutané svobody, i s negativními doprovodnými znaky, které ji vždy neodmyslitelně provázejí.

Pro mnoho Čechů ztratili během desetiletí oba zmínění státníci svůj „glanc“, přesto ale byli oni dva první, kteří nás tak skvěle reprezentovali a byli proto uctíváni.

Havlovy myšlenky jsou i s odstupem doby pro mnoho politiků, zejména těch, kteří dnes mají to „správné“ směřování mantrou a rádi se jimi ohání, aby ostatní přesvědčili o správnosti svého konání v politice, a zároveň tak usvědčili své protivníky, dnes třeba ze zrady prozápadního směřování, z rusofilství, či dokonce podpory Putina.

V době, kdy píšu tento článek, právě probíhá pokus o svržení vlády. Bude jistě neúspěšný, ale z dlouhých řečí, které se v parlamentu vedou, se dá odvodit leccos. Nejen o povahách i schopnostech našich politiků, ale i o chápání a vidění světa arogantním a vadnoucím Západem, politiky, která je také příčinou toho, co se děje na Ukrajině.

Vůbec zde nechci polemizovat s obhajobou činnosti vlády a jeho samotného, to si jistě zhodnotí každý sám.

Co ale chci rozporovat zcela vehementně, je drzost a nestoudnost politiků, kteří si nevidí do huby, Havlem se zaštiťují, a přitom bytostně popírají to zásadní, co je na Havlově odkazu důležité a univerzální. A to nejen ve vztahu k Rusku, ale všeobecně a univerzálně. Osobnost Václava Havla byla díky hlupákům, kteří se o něj a jeho myšlenky nestoudně a lživě otírají bohužel natolik zprofanována, že lidé jsou na jeho jméno alergičtí. Neprávem a nespravedlivě, protože ať se již Havlovi dá vytknout cokoliv, byl na rozdíl od vykladačů a zneuživatelů jeho myšlenek bytostným demokratem.

Zde jeho (a podle mého nejen pro vztah k Rusku) trvale platný odkaz popsaný historikem :„Postoj Václava Havla k Sovětskému svazu a později Rusku prošly v první polovině 90. let několika fázemi, vždy však pro něj byl charakteristický respekt a snaha nalézt takový model soužití, který by vyhovoval oběma stranám.“

Takže ano, pane Sikelo, máte pravdu. Propast mezi politikou a veřejností se bude prohlubovat tak dlouho, dokud se politici nevzpamatují, neodloží svou ideologickou nenávist a nezačnou skutečně jednat v duchu myšlenek Václava Havla. 

Evropa, celý Západ i nešťastní Ukrajinci v přímém přenosu prohrávají na celé čáře a už nemají šanci uhrát ani důstojnou remízu, pokud se nezmění jejich nenávistná politika vůči Rusku, které stejně jako USA, Čína a další velmoci nikdy svou porážku nepřipustí.

A ještě jednou ke slovům pana ministra Sikely - cituji : „A až to bude nejblbější, začne se to pomalu obracet zase k lepšímu. Nyní je opravdu blbě, víme to, a zažíváme všichni. Ale já vás ujišťuji, že děláme vše pro to, aby obrátka přišla k lepšímu,“

Ještě to zdaleka není opravdu tak blbé, ještě je co jíst, plyn i elektřinu zatím máme, i když kvůli vaší politice pane Sikelo, šíleně drahé. A ještě není zima! Nejsme ještě na dně. Až tam budeme, tak to bude proto, že jste selhali díky své nenávisti, ve které jste ve své namyšlenosti dalece předčili i rudé režimy, které tak rádi démonizujete.

To, čeho jsme svědky je fanatismus, který nemůže věst k ničemu dobrému.

Kdo projeví jiný názor, je označen za Putinova slouhu, Ruského švába, rusofila, pátou kolonu, nácka a má se odstěhovat do Ruska. Diskuze jsou plné urážek a nenávisti, ale také falešných nadějí, u kterých je přání otcem myšlenky a zoufalé víry, že Ukrajina za podpory Západu Rusa porazí. O to trpčí bude hořká realita, až Západ Ukrajinu zradí, protože ztratí zájem i sílu, dále podporovat marný boj jejím prostřednictvím proti Rusku.

Sankce proti Rusku se obrátily proti jejím iniciátorům a v součinnosti s šílenou ekologickou i energetickou politikou Bruselských neomarxistů i národních vlád, ženou Evropské národy do chudoby a rozvratu. Kdo říká, že je to snad záměr, možná se ani nemýlí, tak je to neuvěřitelné a zlé. Rusko se topí v příjmech za plyn a ropu, buduje s velkými světovými hráči nový hospodářský a ekonomický řád, a my stále doufáme, že jej sankcemi srazíme na kolena.

Veselí nad Moravou, 3.září 2022

Autor článku : Vilém Reichsfeld