Názor paní Marcely Malíkové - zasláno mailem dne 6.března 2019

Dobrý den,

dovolím si reagovat na uveřejněný příspěvek paní učitelky Trefilové. Jmenuji se Marcela Malíková a poslední roky jsem pracovala jako učitelka MŠ Milokošť. Respektuji názor druhých a nikomu ho neberu, ale moje osobní zkušenost s paní ředitelkou Černochovou je jiná a ráda bych dala ke sdílení i druhý úhel pohledu.

Pracovala jsem ve školství přes 40 let, prošla několika působišti a pracovními pozicemi, ale s takovým neprofesionálním jednáním a autoritativním vystupováním nadřízeného jsem se nikdy, skutečně nikdy, nesetkala. Nadřízený by měl být osobnost, čestným vzorem s přirozenou autoritou. Tyto vlastnosti bohužel paní ředitelka postrádá, neboť její autorita je založena na direktivním jednání, přikazování a pohrdání. Není to prosím žádné „házení špíny“, protože tyto připomínky jsem uváděla v každoročním hodnocení, které jsme jí odevzdávaly.

Ráda bych reagovala na konkrétní body ze zmíněného příspěvku paní Trefilové:

1. Vybavenost školek: co se týče vybavenosti školek hračkami, hrami a didaktickými pomůckami, tak u nás byla velice dobrá i před nástupem paní ředitelky Černochové. Také výtvarným materiálem jsme byli v minulosti zásobeni nadstandardně, oproti jiným mateřským školkám.
2. Sloučení školek: nikdo paní ředitelce nerozporuje, že spojení všech mateřinek v jeden subjekt je náročné, ale hodně o tuto funkci stála a zvolila si ji zcela dobrovolně.
3. Srovnání se soukromou firmou: školky a školy jsou státní instituce daných specifik, takže se nedají řídit jako soukromá firma. Pokud by měla paní ředitelka soukromou školku, mohla by si diktovat pouze své podmínky, ale to by bylo otázkou, kolik rodičů by tento její přístup akceptovalo. Zaměstnanec by měl mít možnost sdělit svůj názor, ale paní ředitelka diskusi nepřipouštěla, odmítala jakýkoli odlišný názor, jednala z pozice síly, vždy jsme byly postaveny před hotovou věc. Chybí jí empatie, ohleduplnost a především úcta k druhým.Nikdo nezpochybňuje, že musí být nastavena určitá pravidla, ale vždy je to o vzájemné a otevřené komunikaci. Bohužel ta u současné paní ředitelky chybí, kdy paní ředitelka nezvládá ani základní pravidlo „3P“, které děti učíme – pozdravit, poprosit, poděkovat.

Rozhodně mě nemůže nikdo podezřívat z podjatosti či zášti, nebyla jsem „odejita“ a pracovala jsem až do řádného odchodu do důchodu. Také si nemyslím, že bych byla konfliktní typ, ale také nejsem ta, která by na vše kývala, před každým ohýbala záda a nad vším přivírala oči. Přizpůsobovala jsem se změnám několikrát - původně jsem patřili pod ZŠ Hutník, následně jsme byli přiřazeni pod MŠ 24. dubna, poté pod MŠ Tyršova a nyní jsme všechny školky sloučeny pod jednu hlavičku. Snažila jsem se odvádět kvalitní práci, své úkoly jsem si řádně plnila. Práce s dětmi mě profesně naplňovala a Milokošť a jeho obyvatelé mi přirostli k srdci, protože se snažili o pospolitost a pořádání programů pro děti. Poslední rok jsem ale pracovala ve stresujícím prostředí, kdy se ze strany paní ředitelky hledaly hlavně chyby. Situace se vyhrotila na MŠ Hutník, kdy během dvou let odešly zkušené a dětmi oblíbené paní učitelky. Jak je možné, že nové učitelky tam nevydržely ani půl roku? Zde je s podivem, že město, jakožto zřizovatel, nemá přehled, kolik učitelek, včetně nepedagogických pracovníků odešlo nebo bylo „odejito“. Proč se neřešilo například na Komisi školství, co je donutilo opustit práci a děti, které je měly rády? Ale abych paní ředitelce nekřivdila, ne ke všem zaměstnancům se chovala stejně. A ještě jedno se musí paní ředitelce nechat a to, že papíry má v naprostém pořádku. Ale práce s dětmi je přece úplně o něčem jiném.

Píšu tento příspěvek především proto, aby další generace dětí, nepřicházely o zkušené pedagogy, kteří jim mohou zajistit doposud kvalitní úroveň veselských MŠ.

Marcela Malíková