O nové veselské skulptuře, lidech kolem ní a smutné době v naší zemi.

Neděste se této citace, přestože je to těžko překonatelná esence hrubosti a vulgarity :

„Zamrdaná zkurvená kupa hoven a sraček na hradě, vytlemený prasečí držky, ať už konečně chcípnou v ošklivejch a táhlejch bolestech. Zmrdi smradlavý, zkurvysyni vyjebaný, tupý debilové. I s tou bandou kreténů čuráckejch, co to navrhujou. Do nejhlubší prdele s váma, vy hovnožrouti.“

Výše uvedená slova vyslovil v roce 2016 tvůrce nové veselské skulptury, umělec David Černý o prezidentu Zemanovi a jeho okolí. 

Tři roky předtím na Vltavu instaloval „Normální fakáč těm zmrdům komunistickejm zasranejm na Hradě!“

Chová se tak občas bohužel i držitel ceny města Břeťa Rychlík, který v diskuzích na FB rád používá poslední „liberálnědemokratický“ diskuzní argument – urážku oponenta. Proto jsem ostatně spolu s dalšími zastupiteli pro udělení ceny města panu docentovi nehlasoval.

V roce 2015 jsem na webu objevil článek „Rybička v prdeli“, který se týká také zmíněného a citovaného Davida Černého. Článek, jehož spoluautorkou je Břeťova dcera Apolena. Zaujal mě vtipem, s řadou věcí jsem se ztotožnil a tak jsem hned Břeťovi zavolal, abych mu sdělil, že chválím jeho dceru. To ještě nebyl tím docentem. Řekl mně na to stručně a možná i trochu nevrle : „Ona pořád něco píše, nemám čas, teď spěchám do školy“. Od té doby se z Apoleny stala známá a opravdu nezávislá novinářka, která se mimo jiné zasloužila také o to, že se Dominik Feri dostal před soud za sexuální násilí. Její novinářské a intelektuální směřování neřeším, neškatulkuji. Buďto se mně její názory a články líbí, nebo ne, a to platí univerzálně o všech lidech.

Všichni jmenovaní umělci, tedy Černý, Čtvrtníček, Hřebejk, Marhoul i Rychlík ale i další uctívají a zaštiťují se jednou osobou - Václavem Havlem a hodnotami, které hlásal. Kdysi jsem byl Havlem chvíli taky okouzlen. Vyléčili mě z toho definitivně právě výše jmenovaní a jim podobní. Možná by se měli sami sebe zeptat, jak by asi na jejich nenávistné projevy reagoval jejich hodnotový guru, kdyby se toho dožil.

Není pochyb o tom, že věcné pojetí skulptury souvisí s názvem marketingové značky firmy Vinařství Veselí nad Moravou - "Dog in Dock". Z jednoho pohledu vtipný a ražný marketingový tah, z jiného úhlu pohledu kontroverze v tom, zda jeho autorům dávalo smysl zavlékat chytlavé anglické rýmovačky do prostředí zde tak silně propagovaného folkloru Moravského Slovácka, a navíc ještě do jeho "kultovního" vinařského oboru. Už se však stalo, a tak pro ty, kteří se nebudou ochotni, nebo schopni povznést nad tímto etnologickým zmatkem stejně jako nad hrubiánskými výlevy Davida Černého, zůstane i jeho umělecké dílo trvale nepřijato a napadáno. Zjednodušeně už kvůli fonetickému znění názvu značky v českém překladu "Pes v psovi" a prvnímu vizuálnímu dojmu ze sousoší. Jinak se totiž odpor části veřejnosti proti němu dá těžko zdůvodnit.

Na díle samotném obdivuji jeho propojení s technologiemi moderní doby. Mám na mysli důmyslné „tomografické“ řezy psích těl z nerezové oceli, zhotovené zřejmě laserem nebo vodním paprskem a následně v pravidelných odstupech geniálně propojené mezi sebou. 

Podobné, sice ne umělecké, ale technicky a řemeslně vysoce vyspělé dílo trochu jiných dimenzí tady už máme. Je jím jeviště na náměstí Míru. Na rozdíl od sousoší psů před penziony na Benátkách však toto vyspělé řemeslné dílo považuji za zcela nevhodně umístěné. Občany města bude právě z tohoto důvodu názorově rozdělovat podobně, jako dílo Davida Černého z důvodů jiných. Ale tak už to prostě mezi lidmi chodí, názorová pluralita je základem demokracie a zdravé společnosti a v umění a architektuře to platí dvojnásobně.

Už jsme zase jen nesebevědomí"Čecháčci", jak velí tradice

Na rozdíl od drtivé většiny zemí tzv. Západu, které jsou dnes očima našich současných politických vůdců naším vzorem, náš národ snad nikdy nikomu (myslím tím jiné země a národy), neublížil. Nebyli jsme kolonialisté, nevyvolávali války, nevznášeli nároky na cizí území. Na to můžeme být opravdu hrdí, takových zemí je poskrovnu. Zato však trvale ubližujeme sami sobě. Jedna hloupá ideologie střídá až na malé výjimky jinou. 

V zemi české probíhá trvalá plíživá kulturní a ideologická revoluce. Už zase tendenčně přejmenováváme ulice, někdy i dětinsky, novým nepřátelům natruc, a taky proto, abychom se zavděčili našim novým přátelům. Bouráme sochy jedněch a stavíme jiným, protože jsme po 80 letech náhle zjistili, že jsme se v nich celou tu dobu mýlili. Co se postavilo a vybudovalo za 40 let socialismu, to, na čem dodnes stojí náš průmysl, bez čeho by spousta lidí neměla kde bydlet i ty, kteří se o to zasloužili, trvale dehonestujeme, přestože sami jsme za 35 let demokracie nevybudovali ani pouhý zlomeček z toho díla socialistického. Bouráme dokonce architektonicky cenné stavby nedávných stavebních slohů (brutalismus), které jsme shledali za překonané. Třeba i proto, že vznikly v době, kterou dnes máme podle notiček politiků oficiálně odsuzovat. Bourá se i přes výzvy odborníků a nezparchantělých historiků, a tak hodnotná a nadčasová díla skvělých architektů uvolňují místo komerčním projektům bez trvalé hodnoty, které zato vydělají investorům a jejich lobbistům.

Pravidelně řešíme, co je přežité, co už ideologicky nevyhovuje, jak se zavděčit novému výkladu a úpravám novodobých dějin této země. Už zase ohýbáme historii, ale hlavně hřbet. Dříve nás o to možná někdo žádal, dnes už není zapotřebí ani to. Sklonili jsme se už hodně, ale pořád je ještě kam.

Lépe už intelektuální a svým způsobem i kulturní malost a pokleslost nejen světu, ale hlavně sami sobě prezentovat nemůžeme. Nemyslím tím však pokleslost národa, ale malost jeho politického vedení, které se k takovým věcem snižuje. 

I v souvislostech výše zmíněných si proto myslím, že by u sebe měli veselští občané posuzující Černého sousoší hledat více velkorysosti, pochopení a tolerance, které jsou při pohledu na umělecká díla nezbytné. Naprosto neakceptovatelnému buranství, hulvátství a charakterovým kvalitám Davida Černého navzdory!

​​​​​​​Veselí nad Moravou, 21.května 2024

Autor článku : Vilém Reichsfeld