Novinky
Odešel veselský bouřlivák Vojtěch Petratur
10.4.1938 Blatnice pod Svatým Antonínkem – 26.12.2021 Veselí nad Moravou
Bez širšího všeobecného, i jakéhokoliv uměleckého vzdělání začal instalatér Vojta v polovině sedmdesátých let minulého století sbírat exlibris, malá, ale krásná dílka umělců pro potřeby milovníků knih, ale i sběratelů.. Ne však všechna, ale již od počátku se vkusem a citem pro výtvarné umění.
Brzy nato se projevil jeho zájem o koně, a s láskou k těmto tvorům vzešlo také Vojtovo zaujetí pro jejich vyobrazení. A tak sbíral obrazy na nichž jsou vyobrazeni, opět s vytříbeným vkusem a zaujetím. Peněz bylo poskrovnu, ale Vojta si dokázal vždy najít cestu k umělcům, kteří uměli ocenit jeho zápal, ale od samého počátku také vytříbený vkus pro umění. A také Vojtovu výhodu. Kdo by v kterékoliv době nepotřeboval zručné ruce fortelného instalatéra?
V neposlední řadě hrál velkou roli také Vojtův šarm bouřliváka, který si v sobě po celý život nesl kousek vůči režimu odbojného mladíka, kterému během jeho učebních let v tehdejším Gottwaldově soudruzi říkali chuligán. Elvis Presley byl jeho ikonou a elpíčko s ním jsem mu pro radost přivezl po revoluci z Rakouska.
S Vojtou jsem se seznámil v roce 1978, kdy jsem mu vyprojektoval nějakou drobnou stavbu a pomohl při stavbě jeho galerie. Seznámil mě s ním můj šéf z projekční kanceláře Hutního projektu, vpravdě renesanční člověk, Ing. Arch. Vlastimil Slabiňák. Zmiňuji to teď hlavně proto, že jsem mu byl na pohřbu v Bojkovicích nedávno, 18.prosince letošního roku a nejen pro mě znamenal mnoho.
S Vojtou jsme se spřátelili a v té době jsem se pro něj stal tak trochu onou pověstnou vrbou. A tak jsem mohl pravidelně sledovat jeho sběratelský vývoj, který mě velice silně ovlivnil.
Zcela zásadní ve Vojtově životě bylo nasměrování jeho zaměstnanecké činnosti do Prahy, někdy koncem 70.tých let, kde jako šikovný instalatér pracoval na nejrůznějších stavbách.
Jako člověk s již nasměrovaným výtvarným cítěním tam navštěvoval hojné výstavy a vernisáže, kde si nejen prohluboval svůj názor na výtvarné umění, ale hlavně se seznámil s lidmi z „kumštu“. Opět díky svému vytříbenému vkusu dalo by se říct s těmi důležitými, a snad i nejlepšími, jak ostatně ukázal čas.
Ikonická fotografie Vojty Petratura a Karla Nepraše (+2002), pózujících u dechového nástroje pro hru bez dechu Heligonet. Fotografie byla pořízena u příležitosti výstavy NONSENS, v galerii "Doma" u Ježů v Kyjově. Tvůrcem nástroje a autorem fotografie je veselský umělec Jaroslav Válek, v jehož vlastnictví se nástroj doposud nachází.
1985 - Vladimír Komárek a Vojta Petratur před kulturním domem, po vernisáži výstavy obrazů
Vojta si prozřetelně postavil galerii, která se postupně začala plnit obrazy a jinými artefakty výtvarného umění, a já jsem měl příležitost ta díla obdivovat s menším, většinou ale větším uznáním a zalíbením.
Jeho umělecké známosti nezůstaly skryty ani Veselanům a Vojta ochotně zprostředkovával zdejší výstavy dnes již zvučných uměleckých jmen. Roučka, Komárek, Sopko, Nepraš, Chaba, Vožniak, Kulhánek, Ronovský. To je jen několik jmen z těch, kteří měli své výstavy v Galerii v parku, na Panském dvoře, či na kulturním domě. Těch výstav se uskutečnilo v letech 1984 – 2007 celkem 49 a Vojta Petratur byl jejich stěžejní postavou, protože se s těmi umělci osobně znal, a v některýchpřípadech byli ochotni pouze díky jemu vystavovat právě zde. Díky Vojtovi se konalo také 5 blatnických uměleckých salónů, dalších 5 výstav tamtéž a jedna výstava také na zámku v Uherském Ostrohu.
V devadesátých letech m.s. v sobě Vojta našel také zálibu a porozumění pro regionální folklorní výtvarné umění a učarovaly mu také pravoslavné ikony.
Někteří jeho staří známí malíři bohužel zemřeli, některé umělecké kontakty v Praze byly po dlouhé době přerušeny. Dostavily se zdravotní problémy, špatný sluch a roky Vojtovi přibývaly. Našel však další zálibu, objevoval mladé talentované malíře.
"Černí havrani" jeden ze stěžejních a velkých obrazů Josefa Žáčka ve sbírce Vojty Petratura
Poslední výstavy, které se díky Vojtovi ve Veselí uskutečnily si Vojta už také sám zahajoval. Ač nebyl v tomto směru vzdělaný a nebyl žádný rétor, rozhodně svým projevem nepůsobil nepatřičně. Naopak, byla z něj cítit zkušenost a poznání, vybudované dlouholetým kontaktem s umělci, především pak malíři.
O mnohá cenná díla ze své sbírky Vojta přišel po roce 2000, díky své důvěřivosti vůči jednomu pražskému podvodníkovi s gangsterskými metodami, kterým se Vojta bohužel neuměl bránit. Vše nakonec skončilo ve vchodu do pražského obchodního domu Kotva, kam se Vojta z posledních sil zbitý dopotácel, a odkud mu zavolali lékařskou pomoc. Když jsem po pár dnech poté Vojtu navštívil v nemocnici v Kyjově, kam jej z Prahy převezli, byl stále ještě dost zbídačelý. V té Kotvě se jej údajně ptali "Pane, co se Vám stalo? Vyslýchal Vás Taliban?" Nevěděl jsem v tu chvíli, jestli se mám smát, nebo plakat.
Když jsem se dnes odpoledne dozvěděl, že Vojta ráno zemřel, jenom jsem si povzdychl a konstatoval, že bohužel odešel další člověk z okruhu lidí, kteří patřili k mému životu. Co víc se dá udělat, než to přijmout jako skutečnost.
Tak ať Tě Vojto ti Tví milovaní havrani doprovodí na Tvé poslední cestě!
Veselí nad Moravou, 26.prosince 2021
Autor článku : Vilém Reichsfeld