Mám v počítači docela velkou databázi všeho možného. Všechno, co mě zajímá, nebo jinak „padne do oka“ si uložím. Už se mně to mockrát vyplatilo, i když někdy to hledání dá docela fušku. Prozradím i to, že jedna z mnoha složek nese název „Parte“. Manželka sice říká, že je to trochu morbidní a divné, schovávat si takové smutné dokumenty, ale nedbám a přesto to dělám. I proto, že prohlídka té galerie mrtvých je i vzpomínkou na ně a člověk si přitom uvědomí, čím na té naší krásné Zemi je. Bohužel a velice nerad jsem do té složky musel 23. února přidat taky parte mého kamaráda Radka Nikla, který zemřel v pouhých 58 letech, bude mně moc chybět a je mně po něm smutno.

A když už jsem v té složce byl, tak jsem si opět připomněl některá jména těch, kteří již opustili tento svět. V té složce je pouze jediné parte, které není vytištěno v této zemi, a je také nezvyklé svým grafickým uspořádáním. ​​​​​​​

Ke konci války, začátkem dubna 1945 pobývali na veselském zámku jen rodiče Bedřicha Viktora Chorinského a jeho sestra Marie Anna. Bedřich sám sloužil v německé armádě ve Finsku, jeho bratr František pak v Polsku, pojmenovaném tehdy okupujícími Němci jako Generalgouvernement.

Konec války se neodvratně blížil, do Veselí přijela německá armáda a její důstojníci obsadili zámek. Choriským bylo důrazně doporučeno, aby jej opustili. To se také stalo 7.dubna ráno, kdy manželé Chorinští zdejší zámek viděli naposled. Zamířili ke známým do Náměště.

Vzhledem k tomu, že se otec rodiny Bedřich Karel Chorinský po nátlaku za strany Němců a pod hrozbou ztráty celého majetku přihlásil k německému občanství, dostala se rodina do tábora pro vysídlené Němce v Třebíči, odkud byla propuštěna až začátkem roku 1946. Poté se všichni tři dostali do Vídně, kde žili jejich příbuzní, kteří jim poskytli první útočiště. ​​​​​​​

​​​​​​​Bedřich Karel Chorinský byl ve Finsku koncem války zajat Američany a převezen do Francie, odkud se k rodině do Vídně dostal až v květnu 1946. Jeho otec zemřel již v roce 1947, maminka pak v roce 1979.

Bedřich Chorinsky vystudoval vysokou školu a získal doktorát. Co všechno dělal a kde pracoval mně není známo. Pokud vím, v roce 1947 se mu narodila dcera a později ještě syn Maxmilián.

Téměř jistě se až do pádu komunismu nepodíval ani do svého rodného Veselí.

Návštěva Dr.Bedřicha Chorinského ve Veselí nad Moravou, dne 24.srpna 1991. Setkání s občany se uskutečnilo na Bartolomějském náměstí. Na snímku vlevo, z levé strany : místostarosta F.Tyllich s chotí, starosta J.Miklenda s chotí, Dr.Bedřich Chorinský

Já jsem se s ním setkal někdy na jaře roku 1984, kdy jsem jej díky zprostředkování otce rodiny, se kterou jsme se tehdy v Bádenu u Vídně přátelili, mohl navštívit na ředitelství firmy Mobil Oil Austria Aktiengesellschaft, která sídlila na Schwarzenbergplatz, v centru Vídně. Pan Bedřich Chorinsky byl tehdy jejím generálním ředitelem a z tohoto místa pak brzy odešel do penze. Vzpomněl si na mého tatínka i na léta strávená ve Veselí.

Moc nám tehdy pomohl s vyřízením záležitosti, která by pro nás jinak zřejmě nedopadla příznivě. Pan Chorinský byl sympatický a noblesní člověk,  opravdový šlechtic. Dodnes jsem mu vděčný za jeho laskavost a vstřícnost, a s úctou na něj vzpomínám. 

Veselí nad Moravou, 8.března 2022

Autor článku : Vilém Reichsfeld