Rekonstrukce Náměstímíru - promarněná příležitost

Po dnes již jasném debaklu se zástavbou Náměstí 24.dubna  se ukazuje také na příkladu náměstí Míru, že vedení města nedorostlo v představách o uspořádání a řešení takových záměrů patřičné úrovně, nebo, a to je ještě horší, ve své  samolibosti ignoruje základní postupy při řešení takových záměrů.

Tento historicky a urbanisticky bohužel neukotvený centrální prostor potřebuje zřejmě něco víc, než pohled momentálního dvorního architekta ve službách města. Mám na mysli veřejnou architektonickou soutěž, která se mohla stát zdrojem nápadů, netradičních řešení a originality. Posouzená samozřejmě za účasti těch občanů města, které to zajímá. Bohužel, opět a stejně jako u budovy kina zabalené bez kreativity do polystyrenu a v hrůze z velkých a prázných ploch buransky olepena logy s halogenovým nasvícením, zvítězila provincialita a samolibost lidí, kteří si myslí, že mají patent na moudrost.

Jaká myšlenka a filozofie uspořádání a funkčnosti, ale i vzhledu vedla vedení města, potažmo ruku architekta při řešení ústředního prostoru města, tedy náměstí Míru, mně zůstává utajeno.

Vůbec při tom nebyla dostatečně vzata v potaz a rovněž zohledněna funkčnost a kapacita stávající infrastruktury,  tedy jak stávající obchodní substance a banky, tak kulturních( kulturní dům, Panský dvůr, Základní umělecká škola) i státních institucí (Finanční úřad, Česká pošta).

Bylo by velice zajímavé spočítat, kolik parkovacích míst by stavební úřad požadoval po investorovi v rámci územního rozhodnutí a stavebního řízení pro všechny výše zmíněné instituce, kdyby se jednalo o jejich výstavbu. To, co se v tomto směru odehrálo a ještě odehraje (další etapy rekonstrukce) na náměstí Míru se nedá nazvat jinak, než destrukce podmínek potřebných k dobrému fungování a dostupnosti a zachování stávající infrastruktury. Před rekonstrukcí bylo na náměstí i tak nedostatečných 92 parkovacích míst (počítáno od vjezdu z ulice Svatoplukovy až po výjezd do ulice Stolařská  u finančního úřadu. Po rekonstrukci náměstí jich zbude pouhých 32. Přístup autem s parkováním již nebude možný k několika stávajícím obchodům, kulturním zařízením ani k poště.  

Dovolím si tedy i proto polemizovat s několika zásadními větami uvedenými v aktualizované verzi urbanistické studie Nám.míru, nazvané Předmět studie (cituji):

"Nové řešení prostranství bude spočívat v návrhu komplexního urbanistického řešení, jehož obsahem bude řešení dopravy, včetně návrhu umístění parkovacích ploch. Plocha náměstí Míru bude řešena jako klidová zóna bez průjezdné dopravy. Součástí řešení bude návrh sadových úprav, veřejného osvětlení a městského mobiliáře, umístění nových staveb utvářejících dané území (vodní prvky, výtvarné prvky, nové objekty pro bydlení a podnikatelské účely). Cílem je urbanisticko architektonický návrh náměstí vytvářející podmínky pro jeho oživení a zatraktivnění."

Tradiční kecy a klišé sebeoslavných průvodních zpráv, na hony vzdálené od denní reality. Občané našeho města po rekonstrukci ztratí v této centrální středové zóně uživatelský komfort a obchodníci zákazníky, kteří půjdou tam, kde je pro ně infrastruktura. Ztratí i ten nízký komfort, na který byli zvyklí z léty postupně vzniklého stavu, který ale alespoň umožňoval zaparkovat v blízkost obchodů, finančního úřadu, nebo pošty, nakoupit si, či vyřídit potřebné záležitosti. Jakou logiku má poslední věta týkající se oživení a zatraktivnění náměstí, když je nově vytvářen stav odpovídající protikladu této formulace? Celý problém se dá shrnout tak, že z živého centra města je vytvářena oáza klidu a to bez ohledu na stávající občanskou vybavenost a skutečné potřeby občanů. Obrovské betonové a kamenné plochy, které budou využívány několik dní v roce se stanou v létě horko sálajícím územím, kterému se každý obloukem vyhne a v zimě bezútěšným a smutným prostorem bez využití, s obrovskými nároky na údržbu. Proč je v řešeném prostoru tak žalostně málo zeleně? Jsou zde vytvářeny jakési truhlíky s výsadbou, kladoucí znažné nároky na údržbu, která je ale nutná také jinde ve městě. Z jakého důvodu je v zóně s povolenou rychlostí 30km/hod vedena rudě zvýrazněná cyklostezka tak, že přiléhá k parkovištím? Kolize s couvajícími auty je tak naprogramována. Proč je bez výjimky všechno, co je na náměstí vytvářené, přísně hranaté, strohé a pokud možno v pravém úhlu? Jaké myšlenky vedly vedení města při jednání s architektem, že s tím souhlasilo? Pohoda, radost a odpočinek, který hledáme v přírodě jsou přece založeny na pravém opaku této přísně pravoúhlé mantry, použité zde. Bezútěšnost a vzdálení se skutečným potřebám lidí, to je možná výstižné pojmenování této budovatelské filozofie na straně jedné, bezradnost architekta jak vhodně a smysluplně využít tolik prostoru, která se projevila v únavném opakování finančně náročných prvků a školometské mrhání cenným prostorem i financemi města na straně druhé.

Výstižné vyjádření jednoho koaličního zastupitele : "Kašlu na to! Příště už do voleb nejdu. Už mě nebaví trvale poslouchat kritiku lidí kvůli náměstí Míru. Až přijdou na radnici jiní lidé, stejně strhnou kovové zábrany a uspořádají náměstí tak, aby vyhovovalo lidem".....

Obrázek vlevo - jakého důvodu nejsou sloupky veřejného osvětlení odsazeny od okraje zbytečně úzkého jízdního pruhu? Při couvání z parkoviště tak méně zručný řidič nacouvá přímo do něj, aniž by mu v tom bránil obrubník.

Obrázek vpravo - Programovaná kolize! Z jakého důvodu musel být zřízen červený pruh pro cyklisty v zóně 30km/h a navíc tak, že přiléhá k parkovacím místům? Couvající auta prakticky nemají možnost zabránit v nepřehledném postavení kolizi s cyklistou, který zde sice má přednost, ale bohužel nebude viděn!

Obrázek dole - bigotně opakovaný, na údržbu náročný prvek zatravněného truhlíku (v budoucnu vysazeno anglickým trávníkem) Co tak namísto drahé, fukcionalistické úpravy plochy zřídit velkou nepravidelnou plochu zeleně se stromy, keři a běžným trávníkem? To by asi nebylo dostatečně reprezentativní...

Výše uvedené vyjádření i fotky pochází z doby před koncem března 2018.

Počítal jsem s tím, že už se zde prakticky nic zásadního nezmění. Tedy přinejmenším k horšímu. 3.duben 2018 však překonal dosavadní  rozčarování z dosavadního  průběhu rekonstrukce náměstí Míru. V tento den totiž bylo nainstalováno 25 kusů otočných nerezových sedáků do záhonů před kulturním domem. Bratru 30 tisíc korun za kus, včetně montáže celkem za milion korun.

Čí megalomanská myšlenka vedla k uskutečnění tohoto nevkusného a násilně adaptovaného prvku do již tak odosobněného, chladného a smutného koutu města?

Slyšel jsem už první reakce na dojem z této části města : "Centre Pompidou" a  "Centrální hřbitov" jsou dvě spontánní vyjádření její působivosti na občany.

Ve Veselí nad Moravou, 23.dubna 2018

Autor článku: Vilém Reichsfeld