Vybavení bytových domů šedesátých let bylo velmi jednoduché, ale účelné. Splňovalo plně tehdejší nároky na kuchyňské i hygienické požadavky rodin. Pro mnohé z nich byla tekoucí voda, natož teplá, do té doby splněným snem. Bytová jádra, tedy buňky s již předinstalovanými rozvody pro WC, koupelnu a kuchyni byla na stavbu dodávána kompletní. Při kompletaci bytu se v koupelně a WC dodaly a připojily pouze zařizovací předměty (vana, umývadlo a záchodová mísa), v kuchyni pak kuchyňská linka a plynový sporák. Obvodové stěny bytového jádra tvořila sendvičová konstrukce z izolační tvrzené pěny s umakartovým povrchem.

Na podlahy předsíně, koupelny, WC a kuchyně byla nalepena podlahová krytina v pruzích, pokoje byly dříve vybaveny dřevěnými podlahami z lepeného masívu (vlýsky, mozaika), později se kvůli úsporám přešlo rovněž na podlahoviny. Okna v bytových domech byla dřevěná, zdvojená, většinou otočná (kolem svislé osy).

Jak již bylo řečeno v 1.díle, neuskutečnily se všechny stavební záměry, se kterými se původně v zastavovací studii počítalo. Je prakticky nemožné dnes zjistit, jaké objekty a s jakým účelem měly stát po obvodu dnešního sídliště. V každém případě to byly další bytové domy a zřejmě také objekty služeb a obchodu. Co však na zastavovacím plánu z dnešního pohledu zcela chybí, jsou parkovací místa, případně plochy pro garáže. Každý, kdo si ještě vybavuje stupeň motorizace v době, kdy se začalo sídliště projektovat, omluví alespoň částečně tento, z dnešního pohledu zcela zásadní projekční nedostatek. Zřejmě z těchto důvodů nemá sídliště žádné parkovací plochy odpovídající z dnešního pohledu počtu postavených bytů.

Mít vlastní osobní automobil, byl počátkem šedesátých let minulého století pro drtivou většinu rodin pouhý a těžko splnitelný sen. O pár let později se však tento trend začal poměrně rychlým tempem měnit a s masovou produkcí vozů Škoda, ale i sovětských Lada a polských Fiatů začala motorizace nabírat na tempu. I to bylo důvodem pro masovou výstavbu garáží mezi železniční tratí a obytnými domy sídliště. Výstavba celkem 621 garáží během 70. a 80. let minulého století tak alespoň částečně nahradila chybějící parkovací plochy v blízkosti bytových domů. I tak ale obyvatelé sídliště zažívají každodenní starost o místo pro své auto, zejména v odpoledních hodinách, když se vrací do svých domovů. K parkování jim pak slouží komunikace, u kterých se v důsledku toho zásadně zhoršuje jejich průjezdnost v obou směrech. V důsledku tohoto stavu se proto město v současnosti snaží etapovitou revitalizací sídliště budovat nové parkovací plochy a tuto situaci řešit.

Sídliště Hutník, to nejsou jenom bytové domy, ale také solidní občanské vybavení, které bylo navrženo a je obsaženo v zastavovacích podkladech.

Zcela zásadní stavbou, kterou si vynutila nejen výstavba sídliště, ale počátkem 60. let minulého století také naprosto přetížená (zvyšující se počet žáků, vyučování na směny) a k tomu již stavebně a technicky nevyhovující jediná základní škola na Komenského ulici (s malými filiálkami s 1.stupněm školní výchovy v Milokošti a Zarazicích) byla výstavba nové, moderní a kapacitní základní školy na sídlišti Hutník.

S výstavbou nové základní školy bylo započato v roce 1964. Stavbu navrhl tým projekční tým ing.arch.Flašara a jejím dodavatelem byly Pozemní stavby Gottwaldov, závod Hodonín. Stavba byla dokončena v roce 1967 a 2. září téhož roku byla slavnostně předána do užívání. V areálu původně 27 třídní školy je 6 budov : pavilon ředitelství se sborovnou, kuchyní a jídelnou, 4 učební pavilony s kabinety a odbornými učebnami a pavilon s tělocvičnou a jejím zázemím. Škola má rovněž vlastní hřiště s běžeckým oválem. Celé toto velké školské zařízení bylo v průběhu let 2005 - 2020 postupně kompletně zmodernizováno a zrekonstruováno. V roce 1968 navštěvovalo tuto školu 861 žáků 408 žáků 1. stupně a 453 žáků 2.stupně) 

roce 1989 došlo k restrukturalizaci všech obchodních prostor a poté k ukončení činnosti řady z nich. Restaurace v patře byla uzavřena, poté byla otevřena nová v přízemí, ale i ta nakonec po krátké době svého trvání skončila. Několik pokusů otevřít v uvolněných prostorech nové prodejny skončily nezdarem. V patře byla umístěna výroba textilního zboží, ale i ta byla přemístěna. Dnes jsou v celém patře umístěny fit centra.

Uprostřed sídliště, u objízdné komunikace poblíž školy byla postavena menší budova služeb pro občany s kadeřnictvím, kosmetikou a drobnými službami. Později se v ní nacházela také pobočka zdejší pošty a pobočka městské knihovny. Po pár letech však byly obě zařízení zrušeny a budova byla privatizována.

Vedle této budovy byla současně s bytovými domy postavena přízemní budova prádelny a mandlovny.  V době, kdy u nás nebyly běžně k dostání automatické pračky to mělo jistě své opodstatnění a prádelna byla využívána. S jejich nástupem však ztratila svůj účel a v roce 2006 byla poskytnuta bytovému družstvu Morava, které ji nadstavilo o dvě podlaží a rekonstruovalo na byty.

Největší veselské sídliště Hutník, jeho bytové domy i objekty občanského vybavení prošly za více než padesát let postupným vývojem a modernizací, která poměrně výrazně ovlivnila jeho dnešní vzezření i funkčnost. Prakticky všechny objekty byly zatepleny, byty dostaly nové balkony, či lodžie a monotónní fasády dnes hýří barevným zpracováním. Sotva se dnes najde byt, ve kterém zůstalo jeho původní bytové jádro. Za tuto dobu vyrostla zeleň, něco bylo vykáceno, něco vysazeno. Z původně vysmívaných a podceňovaných socialistických bytovek se staly hledané a patřičně drahé nemovitosti, ve kterých se lidem dobře bydlí. 

Veselí nad Moravou, 25.října 2022

Autor článku : Vilém Reichsfeld