Revoluce ve Veselí nad Moravou v roce 1989.

(vzpomínky jednoho ze zakladatelů OF) 

Přesně před rokem jsem publikoval tento článek, k tehdy 29. výročí listopadových událostí ve Veselí nad Moravou. Usoudil jsem, že stejně jako loni, zveřejním jej i dnes v jeho nezměněné podobě, u příležitosti letošního kulatého výročí těchto událostí. Je to pohled faktografického vyprávění jednoho z aktérů tehdejší vzrušené doby, doplněný mnoha cennými dokumenty a nebyl důvod cokoliv dodávat, či měnit. Líp by se to asi ani nyní napsat nepodařilo. ​​​​​​​

Tak jako každý den, bylo pravidlem poslouchat Hlas Ameriky nebo Svobodnou Evropu. V pátek 17.11. asi v 9 večer jsme slyšeli první informace o událostech v Praze na Národní třídě. Tak, jako všichni informovaní jsme byli v naprostém šoku a každou hodinu přibývaly další a přesnější informace. Celou sobotu 18. listopadu jsme s manželkou řešili, jak se k tomu postavit a co budeme dělat. Udělali jsme seznam 8 kamarádů, ty jsme večer všechny navštívili a seznámili je se naším záměrem. Dodnes si všech osmi vážím za to, že nikdo nezaváhal a kývnul na to, že se v neděli večer sejdeme u nás. (ostatně náš obývák se stal na další dny kanceláří, kde jsme společně kuli plány). Společně jsme vypracovali prohlášení k událostem 17.11. Z dnešního pohledu to bylo hodně naivní, ale nikdo z nás prostě neměl zkušenosti. V pondělí jsme ještě nenalezli odvahu vyjít do ulic (před kino), ale v úterý jsme si vzali občanky, stůl židli, československou vlajku a postavili jsme se před kino. Byla hnusná, vlezlá zima a pršelo. Pod prohlášení se podepsalo nás 10 a doufali jsme, že i v tomto nečase někdo přijde. Během jedné hodiny se z různých zákoutí a zpoza rohů vynořilo asi 10 lidí, kteří asi instinktem vycítili, že se bude něco dít. Podepsali všichni. Taky přišla Veřejná bezpečnost, dala najevo znechucení z nás, ale to bylo všechno. Nakonec přišel předseda tehdejšího MěNV pan Krčmář a ptal se nás co chceme. Z dnešního pohledu jsme naivně odpovídali : „ Dialog s mocí“.

Další dny už vše nabralo obrátky. Ve středu přišlo asi 50 lidí, další dny (už jsme měli ozvučení) stovky a v pátek to bylo odhadem 3 tisíce lidí z celého okolí. To se opakovalo několik večerů. V jeden z těchto večerů nás poctili svou návštěvou milicionáři v plné zbroji, kteří čekali na rozkaz k zásahu. Bylo jich plné kino.

Na každý večer jsme vymysleli asi dvouhodinový program a reakce lidí byly úžasné. Po každém mítinku jsme až téměř do rána tvořili program na další den a v šest jsme šli do práce. Byli jsme tak nabiti energií a nadšením, že jsme ani necítili únavu.

Po založení Občanského fóra a generální stávce už jsme měli kancelář, která byla vybavena psacími stroji, kopírkami a další tehdejší technikou a vydali jsme několik čísel Zpravodaje OF. Demonstrace už nebyly potřeba. Nicméně asi dvacet nás vydrželo v nadšení z vývoje až někdy do února.

Tak jako při podpisu Několika vět v létě 89 i po 17.11. jsem si udělal obrázek o mnoha oslovených lidech a přesně si pamatuji ty, co bez mrknutí oka podepsali a účastnili se v samém začátku dění – moc si jich vážím, a těch, kteří se projevili jako zbabělci, ale v následujících letech měli plná ústa odvahy a obsadili různé funkce ať už v samosprávě či jinde.

Zatímco Hodonín, Uherské Hradiště a další větší města opatrně vyčkávaly na další vývoj,  ve Veselí nad Moravou se již demonstrovalo.

Zpravodaje Občanského fóra

Různé dokumenty

S použitím materiálů z archívu a textu Lubomíra Reichsfelda vytvořil dne 16.listopadu 2018 Vilém Reichsfeld