20.ledna 1951

“Vstupujeme do roku 1951, do 3.roku Gottwaldovy pětiletky. Stavba staniční budovy je ukončena a konají se poslední práce k předání budovy veřejnosti v sobotu 20.1.1951. Závodní organizace KSČ, ROH, ČSM si dávají za úkol upraviti vzhled prostor před budovou, její slavnostní vyzdobení a přípravu všech prostor k nastěhování“.

„Radostný je pohled na tuto práci lidí, kteří tímto dávají vděk vládě a straně za dar, který dává stanici Veselí nad Moravou, jako metropoli našeho Slovácka“.

Slavnostního předání se zúčastnili všichni zaměstnanci se svými rodinnými příslušníky, zástupci vlády, ministerstva dopravy, oblastní ředitelství v Olomouci, Povereníctva dopravy v Bratislavě, složek všech okolních i místních složek i obyvatelstvo města.

“Převzali jsme z rukou dělníků budovu k opatrování, aby sloužila celé pracující společnosti a nám umožňovala lepší plnění úkolů.“

Naplnil se slib daný v roce 1928  a uskutečněný až za 20 let Gottwaldovou vládou .

Celá plocha před budovou byla vydlážděna a vybudované stanoviště autobusové dopravy, při rozšíření autobusových linek. Od ledna 1948 byla vydlážděna ulice Komenského a v ní zaveden jednosměrný provoz.

Cestující veřejnost tuto skutečnost velmi ocenila a začala využívat nové odbavovací haly s novou výzdobou, kde na stěnách byly obrazy státníků i úspěšných úderníků v železniční dopravě, těžkotonážníků Leitgeba a Kolůcha. Místní nádražní restaurace v hale s vedoucím panem Karešem vítala hladové a žíznivé cestující, naproti ní byl bufet pro rychlé občerstvení, nad ním velké jízdní řády vlaků a proti vchodu byly pokladny jízdenek na vlaky.Nechyběly toalety i informační služba včetně čekárny pro cestující i dětská čekána a kulturní středisko.

Ještě však nebylo vše hotovo. Zbývají slíbené nástupiště a podchody. Cestující chodí stále k vlakům na čtyři strany, k provizorním nástupištím mezi hromadami hlíny a stavebního materiálu.

V dubnu 1951 dochází k bourání části staré budovy a po odklizení materiálu začíná stavba budoucích podchodů a krytých ostrovních nástupišť. Cestující docházejí na provizorní nástupiště z prostoru nákladiště a rampy a proto byly ustanoveny funkce dozorců z důvodů složitých a hraničních dopravních situací, pro zajištění bezpečnosti cestujících.

Stále se zvyšuje nákladní přeprava, roste důležitost železničního uzlu. Zavádí se Katajevovy metody práce pro zvýšení produktivity nákladní dopravy při zvýšené zátěži směr Žilina a Čierna nad Tisou a zpět. V květnu se provádí tzv.zatěžovací zkoušky “pětistovkařů“, strojvedoucích těžkotonážníků, společně s výtopnou se zvyšují vytížení vlaků aspoň o 10%.

K 1. květnu jsou Krajskou Odborovou radou v Gottwaldově vyhodnoceni nejlepší pracovníci stanice Stanislav Bačík jako výpravčí vlaků a Fr.Čevela, vlakvedoucí zahraniční rekreace v Bulharsku.

Byl ustaven  uzlový výbor KSČ ke zlepšení politické práce v základních organizacích, aby se s novátorským hnutím zdolaly i ty nejvyšší úkoly.

Současně začíná stavba stabilizačních domků v ulicích Kolárova a Železničářská a plánuje se výstavba 16 bytových jednotek pro další nové zaměstnance dráhy. Staví se budova pro Stavební správu železnice.

Ještě v roce 1952 pokračuje stavba podchodů a krytých nástupišť a také  stavědel 1 a 2 na zhlavích stanice, v souvislosti se zaváděním moderního zabezpečovacího zařízení. Bylo postaveno první nástupiště kryté betonovou vlaštovkou, za provozu se postupně budují podchody se schodišti.

Byla vyhlášena nová organizace železničních stanic, kdy byly stanice začleněny do obvodu Bratislavské dráhy z Olomoucké správy a železniční stanice určené jako stanice II třídy. Koncem roku 1952 byly nově vybudovány železniční mosty přes Moravu, Baťův kanál a Novou Moravu v obou traťových kolejích Veselí - Bzenec a současně se opět zvedl provoz nákladních vlaků Východ - Západ pro malou kapacitu stanice Břeclav a potíže při výstavbě na bratislavských spojkách.

V červnu 1953 proběhla druhá měnová reforma a byl zrušen vázaný trh, tzv. lístkový systém.

V roce 1954 bylo dáno do provozu nové staniční zabezpečovací  zařízení, do činnosti byla uvedena moderní dopravní kancelář i se stavědly na zhlavích stanice a byly otevřeny podchody s ostrovními,  krytými zvýšenými ostrovními nástupišti.

Na druhém nástupišti hostinský pan Kareš otevřel stánek s občerstvením pro cestující a prováděl roznáškový prodej „teplé párky, studené pivo“ podél stojících vlaků. Jeho aktivita se rozvíjela i před nádražím, stánek Sněhuláka s prodejem zmrzliny z okénka, či prodej ovoce a melounů z vozíku taženého oslíkem. Po prodeji zboží, vozil na tomto vozíku děti. V roce 1956 byla na pylon před schodištěm do nádražní haly umístěna socha ženy s hrozny, která na svém místě vydržela dodnes.

Ve vstupní hale začala výzdoba stěn sgrafitovou úpravou slováckými folklorními malbami, která prováděla významná lidová umělkyně a malířka Rozka Falešníková za pomoci děvčat, absolventek Školy lidového umění Jana Uprky.

Konečně se cestující veřejnost dočkala zkulturnění železniční osobní dopravy, kterou si žádala již od roku 1928. Město mělo v té době 4397 obyvatel. V roce 1953, po sloučení obcí Veselí nad Moravou a Milokoště  stoupl počet obyvatel města Veselí nad Moravou na 5746 obyvatel.

Rozšíření autobusových linek se sousedními obcemi i okresními městy si vyžádalo stavbu autobusových stanovišť před vlakovým nádražím. Zvýšila se také zaměstnanost obyvatel města na 51%. Vznikají nové závody Okresní stavební podnik ve Veselí nad Moravou, Pozemní stavby Gottwaldov, Trud, vznikají nové obchody v novém bloku s byty ve středu města, zavádí se rozhlas po drátě a začíná vysílat i televize, začíná se stavět Kulturní dům.

V souvislostí zavedením moderního elektrodynamického zabezpečovacího zařízení a tím zvýšením propustnosti železniční stanice, vyvolalo i rozšíření lokomotivního depa nejen počtem lokomotiv, ale i rozšířením kolejí. V roce 1957 začala stavba  prodloužení silničního blatnického  podjezdu na zhlaví stanice a nového výjezdu lokomotiv z depa na vlaky. Bylo třeba proto v roce 1958 odsunutí části hřbitova o celkové ploše 1440 m2 na stranu k silnici ke Kozojídkám v ul.Kollárova. Rovněž bylo nutné zrušit závorářské stanoviště na zhlaví u zdi hřbitova, které obsluhovalo kolejové přejezdy na obou tratích , ale i v Milokošti. Proto byl postaven domek závorářů ZV 9 v pokračování ulice Na Drahách pro místní obsluhu závor na Uherský Ostroh a Blatnici a závory v Milokošti byly zrušeny.

Zrušeno bylo závorářské stanoviště na bzeneckém zhlaví, kde závorář zavíral přejezdy na hlavní silnici u Zarazic. Ty byly nahrazeny moderním přejezdovým zařízení. Závory  na strážnické trati k Zarazicím byly zrušeny.

V této době začínala výstavba továrny na pražce za betonovým plotem lokomotivního depa, ale v roce 1959 byla zastavena vládou. Důvodem byl záměr vlády, postavit v tomto místě hutní závod. Konkurentem v boji o umístění byla blízká Strážnice. Odborníci zvážili přednosti křižovatky železnic a předložili návrh ÚV KSČ a vládě. Ta 23.9.1959 rozhodla rozvinout stavbou závodu zaměstnanost okresu Veselí nad Moravou. A tak se od roku 1961 začala další významná stavba ve městě. Samozřejmě rovněž s dalším rozšířením kolejiště v železniční stanici a vlečkou do nového vznikajícího závodu JTT.

V železniční stanici tak bylo k dispozici 27 dopravních, seřaďovacích a manipulačních kolejí v délce 10 000m a ani to náporu celkové zátěže plně nestačilo.

Město Veselí nad Moravou se tak koncem padesátých let stalo důležitou a moderní železniční křižovatkou, jak pro nákladní, tak i osobní dopravu. Od této doby zdobí naše město architektonicky cenná a funkčně plnohodnotná soustava budov jednoho z největších nádraží v kraji.

Materiály byly čerpány z kroniky Veselí nad Moravou, ze sbírky staničních kronik a národního archívu, oblastních archívů Hodonín a Uh.Hradiště a ze vzpomínek pamětníků. 

Ve Veselí nad Moravou, 14.ledna 2020

Autor článku : Jan Halíček, upravil a redigoval Vilém Reichsfeld