Po letech odkladů jsem se 14. července 2022, hodinu před polednem rozhodl, že se pustím do úklidu sklepa. Nejvíc mě při té neblahé vyhlídce strašilo množství prastarých marmelád a zavařenin, a způsob, jak se jich šetrně zbavit.

Byla tam ale také spousta dalších věcí, které jsme do sklepa postupně ukládali s „dobrým pocitem“, že je jednou budeme potřebovat a budou se hodit. Většina z nás to jistě zná, tedy pokud vůbec má místo, kam ty krámy ukládat. 

Druhý den už mně pomohla i moje manželka, protože její kutilskou hromadu si musela přebrat sama. A dělala to stejně jako já první den, důkladně. Třídila kousek po kousku a probrali jsme spolu také dost odložených věcí z papíru a tiskoviny. Snad jenom díky té pečlivosti, jsme objevili také několik brožurek, které asi kdysi patřily mému tatíkovi. Ty zachovalé knížečky jsem odložil bokem a vrátil se k nim až o víkendu.

A tak jsem si díky telefonnímu seznamu, bezvadně zpracované brožurce menšího formátu z roku 1994 připomenul, jak velkou a významnou firmou byly zdejší Železárny. Je v něm uvedeno 355 jmen s interním telefonním číslem, a 9 stránek se spojením na jednotlivé úseky a různá oddělení. Smutné, jak dopadla fabrika, která kdysi zaměstnávala více než 2 500 lidí.

Na obrázky pro zvětšení 2x kliknout !

Pravým důvodem, který mě vedl k napsání těchto řádků, však nebyl ten telefonní seznam, ale jiná útlá knížečka, kterou ten, o kom se v ní píše, a kdo je autorem jejího obsahu zřejmě kdysi věnoval mému tatínkovi. Jeho jméno jsem nikdy neslyšel, nebo si jej alespoň nevybavuji. Je to Vilda Moravecký a brožurka nese název „Proč se tam vracím“. Tím nejasným určením místa "tam", myslí Vilda Moravecký naše město.

Nebudu zde popisovat život a dílo člověka, který se sice ve Veselí nenarodil, ani v něm nestrávil většinu svého života, to si jistě každý, kdo má zájem, přečte na  stránce úvodní, kterou napsal jeho pražský kolega a přítel, a dvou stránkách doslovu, které přidal sám Vilda Moravecký.

Mně v té útlé knížečce učarovaly zejména tři poetické stránky. Dvě se týkají samotného Veselí, ve kterém Vilda Moravecký prožil své dětství a mládí. A to je zřejmě také důvod, proč jeho srdce bilo z velké části pro naše město, a z té druhé pro Prahu a její část Davle, kde prožil většinu svého života a měl své přátele.

Ještě nikdy jsem si nepřečetl tak vroucí a lidské vyznání k místům svého dětství, jak to účinil Vilda Moravecký ve verších básní „Proč se tam vracím“.a „Klukovská léta“.

Možná, že na mě tak příznivě ty verše působí i proto, že z velké části měly svoji platnost i v mých dětských a klukovských letech. A určitě i proto, že sdílím také jeho slova o starém dobrém učiteli, kterého jsme měli taky a nejen jeho. Měli jsme své učitele až na výjimky rádi, a rádi jsme je potkávali i dávno poté, co jsme Komendu opustili.

Bohužel, musím konstatovat a myslím, že to není jen můj poznatek, že dnes už se tyto, snad až idealizované pohledy na dětská léta i školu zcela vytratily. K velké škodě všech, se totiž zcela změnily hodnoty a kritéria, podle kterých dnes mládež vidí svět kolem sebe.

A do třetice k těm dvěma malým básnickým klenotům musím přiřadit také báseň poslední, tu, po níž již následuje doslov autora.

U té se mně doslova sevřelo srdce. Vyjadřuje totiž dokonale pocity všech nás, kteří s přibývajícími roky občas vzpomínkami zabrousí do krásných let dospívání, prvních, ale i těch dalších lásek a doby našeho mládí, které tak rychle uteklo, ale tak silně zůstalo vězet v našich srdcích.

Zapomenutý a milý Vildo Moravecký, děkuji Vám za ty básně o Veselí, ale i texty ke krásné hudbě, klasické dechovce!

Veselí nad Moravou, 2.srpna 2022

​​​​​​​Autor článku : Vilém Reichsfeld