Sent: Saturday, March 26, 2022 10:42 PM

Je osud všech uprchlíků, stěhovat se z jednoho kvartýru do druhého. Do toho internátu jsem se těšil už proto, že jednomu spolunocležníkovi se nelíbila  moje kravata, kterou jsem si uvázal před návštěvou nedaleké místní školy, kde měl náš Luboš první termín u ředitele. Ta kravata nebyla vůbec nutná, bylo tam pár učitelů a všichni byli oblečeni sportovně. Bylo rozhodnuto, že Luboš půjde do 1.třídy a pak se uvidí. Večer jsem kravatu před vstupem do naší velké ložnice pro jistotu odvázal. To se mu také nelíbilo. Pod vlivem alkoholu mně hlasitě hrozil, že musím pryč, tam, odkud jsem přišel atd. Další večer tam už nebyl, mohl jsem v klidu spát. Náš úředník to všechno věděl, aniž bych mu to vyprávěl. Řekl jsem mu „Danke, danke“ a mohli jsme se stěhovat do internátu, kde jsme asi 4 až 5 týdnů čekali na dopis od našich příbuzných z USA. Celá rodina se sešla, někteří přijeli až z daleka, mladí i staří, psali nám. V dopise bylo přiloženo 400 dolarů na přilepšenou a důvod, proč nás nemůžou pozvat do USA. Úřady vyžadují tzv. affidavit, což je něco, jako povinné ručeni ve všech otázkách mé rodiny, bydlení, práce atd. Nebylo by pro vás jednodušší jet  do Jižní Ameriky, španělsky je mnohem lehčí, než anglicky, píšou. Byl jsem z toho několik dnů na nic. „Vidíte?“ řekl mně náš úředník. Vy jste si to velmi jednoduše představoval. I v Americe je chleba  o dvou kůrkách.

Stuttgart  - hlavní město spolkové země Bádensko-Württembersko, asi 630 tisíc obyvatel

​​​​​​​Napsal jsem na Americkou pomoc pro Čechoslováky  do Mnichova. Mezitím jsme se stěhovali do staré vily na Etzelstrasse. Náš úředník nás už očekával. Pochválil jsem mu několik stavebních úprav a vedl nás do velkého obýváku  se salonkem pro děti s pěti železnými postelemi. Řekl jsem, že tedy tomu panu továrníkovi má hezky poděkovat, když tu vilu už nepotřebuje. Vyřídím, ano, ale od prvního dostane náš úřad  od vás nájemné. Dospělí  50 a děti platí 30 marek za osobu za měsíc. Dvakrát jsem polknul naprázdno a rychle jsem spočítal, že nás ta vila bude stát 190 DM měsíčně. Se sousedy na našem patře, které jsme už dobře znali, jsme si dali pivo. Vojto, za 3 týdny letíme do Austrálie, máme všechno vyřízené a Vašek s rodinou do Kanady. Do Austrálie je mně  to moc daleko a v Kanadě je zima už dnes. Já čekám na zprávu z Mnichova, ohledně cesty do Ameriky. Přišel náš úředník: „Pane Bubláku, zítra v 10 hodin máme termín na pracovním úřadě, prosím s kravatou!“.

Sent: Monday, March 28, 2022 11:41 PM

Na pracovním úřadě ve Stuttgartu to šlo nahoru a dolů. Kdo jsem a co jsem, jaká je moje kvalifikace a co znamená průmyslová škola, a jestli umím kreslit stavební plány. Dlouho telefonovali a nakonec jsem dostal termín ve 2 hod.odpoledne do toho plánovacího oddělení to zkusit. Byl to velký úřad  v Königstrasse ve Stuttgartu. Chyběli jim dva stavební kresliči, jeden se odstěhoval, druhý onemocněl. Smlouvy pro stavbu dělnice směrem na Norimberg byly připravené, plány pro určité úseky chyběly. Nabídnul jsem jim, že to můžeme vyzkoušet a když nebudou spokojeni, půjdu  zase domů. Vysvětlili mně, že to není tak jednoduché, jak si myslím. Ty plány se kresli pro malé úseky dálnice. Kresli se na folie, ne na papír, protože při kopírování, nebo tisku se papír často  roztahuje, nebo jinak se změní.

„Pane Bubláku, vy jste mně překvapil, já vás můžu tady dobře potřebovat, co tomu říkáte?“ Pokrčil jsem rameny, že sám nevím,co mám dělat. Chtěl jsem původně do USA, teď sám nevím. Máte rodinu? Mám ženu a tři děti, dostali jsme právě bydlení v Etzelstrasse. „To je ideální, sejdete z kopce sem do města, u nás máte budoucnost. A navíc, jeden nikdy neví, do Prahy to není daleko!“ řekl. „Myslíte, že by to tady klaplo?“ ptal jsem se opatrně. „Ale ano!“ odvětil „A kdy bych mohl přijít?“. „Zítra pane Bubláku, zítra. Začínáme v 7.30 hodin!“

Veselí nad Moravou, 19.dubna 2022

Z e-mailů pana Vojtěcha Bubláka upravil Vilém Reichsfeld