Ve středu volebního týdne jsem našel ve schránce s několika reklamními letáky zdejších supermarketů také dopis starosty Koláře, kterým doporučuje spoluobčanům dát svůj hlas při volbách do Senátu ČR starostovi Starého Města Josefu Bazalovi. Pozorným čtenářům radničního webu jistě neuniklo ani další předvolební „píárko“, které zorganizovala zdejší radnice na podporu senátora Iva Valenty a nezapomněla přitom samozřejmě ani na sebe. Ničím jiným totiž tato sešlost nebyla, ničemu jinému neposloužila.

Občané, kteří si snad dělají naděje, že by ta schůzka mohla mít nějaký pozitivní a praktický význam pro dění kolem zámku a jeho okolí to zase klidně mohou zapomenout. Vykopané příkopy jsou na to příliš hluboké.

Že pan starosta nerozpozná nevhodnost a neetičnost svého doporučení v podobě, jakou zdejší veřejnost oslovil, mě při jeho aroganci nepřekvapuje. Doporučovat občanům města jako jeho deklarovaný a podepsaný starosta volbu jiného starosty ze spřízněné politické strany je totiž trapas, tohle se prostě nedělá. Tohle není právničina, to je etika a cit, kterého se zde evidentně nedostává. Kdyby to starosta napsal jako občan Petr Kolář a zaplatil ze svého, ani bych necekl. Kdo to platil v tomto případě, se asi jen tak lehce nedozvíme, ale předpokládám, že radnice. I to je totiž ta „politická kultura“, o níž se tak často vypráví, ale nikdo se jí neřídí. Náš parlament, přesněji jeho dolní komora je toho živoucím důkazem a ještě tady o tom bude řeč.

Řeporyjský starosta jede v obecní multikáře vyhlásit válku k ruskému velvyslanectví, a na úředním papíře vyhrožuje Číně. Jeho stranickému šéfovi Petru Fialovi, který je vysokoškolským politologem to zřejmě ani v nejmenším nevadí. Soukromě ať si to třeba udělá, ale jako starosta?

Vysokoškolským pedagogem je i náš starosta. Ponechal si toto zaměstnání, přestože by měl být starostou na plný úvazek a trávit svůj úřední čas zde, ve Veselí. On však pobývá mnoho dní, kterým se mezi personálem říká „růžové“, v Praze. Tipuji to tak na 8 – 10 pracovních dní v měsíci. Vyučuje tam veřejnou správu a přitom nemá ani tolik chochmesu, aby poznal, že to, co udělal s tím letákem je chucpe.

Pan starosta nám svým chováním beze studu deklaruje, že je peněz lačný prospěchář a svoji funkci zneužívá k luxování různých finančních požitků, lidově se tomu říká koryta. Mimo svoji téměř osmdesátitisícovou odměnu za výkon funkce starosty, požívá dalších prebend z funkcí jako člen Dozorčí rady Vesbyt, s.r.o. a jako Předseda správní rady v organizaci Veselské kulturní centrum, z. ú.  Hovoří se o tom, že má ještě další zdroje příjmů plynoucí mu z pozice starosty. 

To má pan Kolář opravdu zapotřebí, mít mimo svoji starostovskou funkci ještě další pracovní úvazek? Proč se o tu veřejnou funkci ucházel, když jí morálně nedostojí?​​​​​​​

Ve čtvrtek, den před zahájením voleb jsem se manželky a dcery ptal, kdy půjdeme volit. Moje žena mně odvětila, že ještě neví, zda vůbec volit půjde. Když jsem se jí zeptal proč, řekla mně, že to stejně dopadne vždycky tak, že někdo volby vyhraje a někdo úplně jiný pak vládne, protože se s druhými domluví za zády vítěze a bez ohledu na něj. Jediný výstižný název pro toto politikaření je, že s vítězem voleb ti pleticháři „vyjebou“. A ani se za ten hnusný výraz neomlouvám, protože zcela odpovídá úrovni těch proradných politiků, a mezi prostým lidem se tomu tak a podotýkám, že oprávněně říká. I proto, že jiné přiléhavé pojmenování se pro to těžko nachází. 

Lidem se takové jednání hnusí, nevěří proto politikům ani politice a odmítají chodit k volbám, protože si myslí, že stejně nic nemohou změnit. A když někomu věřit začnou a ten si získá jejich sympatie v podobě vysokých preferencí, tak tihle "politici" a jejich spřízněná média v čele s Českou televizí udělají s obrovskou dávkou nenávisti vyplývající z jejich ubohosti a bezmoci vše pro to, aby je poškodili, aby je zničili. Tohle je demokracie na český způsob prosím. Ta liberální, jak tihle povedení konůpci rádi zdůrazňují.

Jak to v neděli v jedenáct hodin na Primě výstižně pojmenoval prezident Miloš Zeman, který  v rozhovoru s vynikající a příjemnou moderátorkou TV Prima Terezií Tománkovou (zmije útočné z ČT si z ní mohou vzít příklad) doslova zářil. Byl noblesní a důstojný, přestože byl jen v košili, měl své tiky a zlomenou ruku v ortéze. Myšlením i mluvou o dvě třídy nad nadutými parlamentními krasomluvci. Řekl mimo jiné : „Co neudělá slimáček, aby přišel ke své kapustičce?“ Ty pěti až desetiprocentní politické příštipkáře, kteří se sami nazývají „demokratickou opozicí“ nazval Zeman politickými trpaslíky, spiknutím poražených, spiknutím nenávisti proti Babišovi, kteří si myslí, že když se spojí, stanou se velkými. Poté moudře dodal, že se nestanou velkými, ale pouze většími trpaslíky.

Političtí trpaslíci z "demokratické opozice" kují  po volbách pikle u piva. Kdo z nich asi nepřežije příští volby?    Nebo v nich snad  v holportu zvítězí? To uvidíme za rok.

Krutou volební porážku zasloužili jak ČSSD, tak i KSČM. Proto, že zapomněli, z čeho vzešli, čím byli a hlavně čím mají být a nejsou. A přestože moje sympatie Piráti nemají, mají moje uznání za svoji poctivost, svébytné a přímé názory se kterými dělají na rozdíl od slavné „demokratické opozice“ upřímnou politiku. A totéž platí pro SPD Tomia Okamury, který se stal zaslouženě jedním z vítězů voleb. 

A koho nakonec volila moje žena? Přestože tuto otázku považuji za nevhodnou a dokonce hloupou, v tomto případě jsem se jí zeptal a očekával, že neodpoví. Prozradila mně to. Volila jednu ze stran, která dělá upřímnou politiku. Moudré rozhodnutí, jehož si vážím stejně tak, jako jejího důvodu, proč se jí původně k volbám nechtělo. 

Chtělo by se říct něco o tomto "způsobu" voleb…. Byla by to ale degradace toho slavného výroku z pera klasika. Nechejme nedávno zvěčnělého Jiřího Menzela v klidu odpočívat. Já se spokojím s tím, jak jsem článek nazval.

Jeden film však do toho stejně zatáhnu, protože to sobotní povolební odpoledne s počítáním hlasů jím začalo tak nadějně. Poetický snímek básníka filmu Václava Kršky z roku 1945 prodchnutý optimismem blížícího se konce války  „Řeka čaruje“ byl opravdu okouzlující.

Do tvrdé reality mě pak dostaly první reakce otrlých politiků, krátce po skončení filmu.

Ve Veselí nad Moravou, 6.října 2020

Autor článku : Vilém Reichsfeld​​​​​​​​​​​​​​