sděluje při prohlídce terárií jejich majitel, známý veselský chovatel terarijních zvířat, ale také doposud aktivní sportovec, fotbalový brankář

Karel Zavadil

Jeho malý byt, který tomuto účelu celý věnoval je plný terárií nejrůznější velikosti a v nich má celkem 190 ještěrů a hadů, jedovaté žáby, 2 druhy štírů a 41 druhů pavouků.

Hadi zde dominují a jsou předmětem největšího zájmu návštěvníků jak zde, tak také na prezentačních výstavách, o jejichž pořádání Karel téměř každý rok usiluje. Úspěšná, hojně navštěvovaná výstava je také zárukou toho, že se sejdou potřebné finanční prostředky nezbytné k tomu, že se podaří udržet všechny terarijní zvířata v dobré kondici a zajistit jim vše, co je pro jejich chov nutné. Takové byly v minulých letech výstavy v Mikulově a Lednici.

Karel vystudoval střední zemědělskou školu se zaměřením na živočišnou oblast, a přestože jsou jeho nynější svěřenci trochu jiní, než ti, které vídal ve škole, u svého oboru vlastně zůstal.

Nahoře vlevo : Terarijní stěna, kde je většina jedovatých hadů. Mamba zelená je úplně nahoře vlevo. Foto vpravo : to je ona v detailu.

Ale vraťme se k hadům, kteří jsou v množství jeho zvířat zastoupeni nejpočetněji. Hadi fascinují lidi od nepaměti, jsou předmětem jejich obdivu, bázně i mýtů. A jsou to přirozeně především hadi jedovatí. V Karlově teráriích je jich v současné době 32, ale v plánu je pořízení dalších, takže by jich mělo být až padesát.

Zmíněná mamba zelená, jejíž útěk v Praze před pár měsíci vzbudil hodně pozornosti řady médií, je v jednom z terárií rovněž. Had to není velký, ale zato vzbuzující respekt při manipulaci. Podle jejího majitele je nyní had dost nesvůj, protože má v tlamičce zánět pocházející možná od škrábnutí myškou při krmení. Karel říká, že by se to mělo naříznout, ale dál jsem se raději ani neptal. Jak se nařízne absces v tlamě smrtelně jedovatého hada snad ani nepotřebuji vědět.

Mimo tuto mambu jsou v teráriích samice chřestýše venezuelského, která čeká mláďata, zmije útočná, rohatá a paví, několik druhů kober, ploskolebec a mnoho dalších. Také albíni jedovaté kobry, tedy hadi bílí.

Karel plánuje zakoupení nejjedovatějšího hada planety, australského tajpana. Má údajně jed, který je 50x silnější než jed kobry. Je to sice had plachý, ale když se setkání nemůže vyhnout, je velmi  agresívní.

Karel předvádí malá kobří mláďata, jedno z nich bylo docela agresívní, nemluvě o kobře dospělé, ze které šel strach již při manipulaci a jejím hadím chrčení, nebo jak ten zlověstný varující zvuk nazvat.

Mladá a malá, ale již agresívní Kobra kapská

Mimo hady jedovaté jsou samozřejmě zastoupeni také velcí škrtiči, kterých má Karel 13 kusů, nejdelší je čtyřmetrová  krajta mřížkovaná, která v přírodě dorůstá až do 11 metrové délky.

Karel Zavadil se věnuje svému koníčku, který je pro něj i jediným zdrojem obživy na plný úvazek. A to je tento termín ještě podceňující, protože Karel za sebe nemá žádnou náhradu a výpomoc, někoho, kdo jej zastoupí, když onemocní, potřebuje někam na delší dobu odjet, natož pak jet na dovolenou. A na starosti nemá jenom „haďárnu“, jak říká tomuto bytu, kde jsou umístěna terária, ale také ještě „myšárnu“, kde chová většinu z drobných živočichů, kterými se terarijní zvířata živí, především myši a křečky. A pak se musí postarat ještě o přísun švábů, červů, sarančat a octomilek.

Jak „haďárna“, tak i „myšárna“ musí být udržovány v čistotě, jsou náročné na teplo a světlo, což stojí nemalé finanční prostředky, které se musí někde vydělat. Jak pozorujeme všichni, vše se stále zdražuje, nemocní bývají nejen lidi, ale i zvířata, léčení je složité a drahé.

Karel Zavadil podnikl v devadesátých letech dvě výpravy do džungle. V roce 1993 navštívil Kostariku a pět let poté Venezuelu. Vypráví o tamní nádherné přírodě, i o svých zážitcích, kdy jej honila kajmaní matka, když si dovolil vzít do ruky její mládě a také o hrůzném zážitku z Kostariky, kdy na kávové plantáži uštkl vysoce nebezpečný korálovec sběrače kávy. Ten byl do dvaceti minut mrtev. Stojíme v tu chvíli u terária, kde je vzezřením podobný had s podobným názvem, korálovka. Ten je na rozdíl od korálovce zcela neškodný. Dostal jsem jednoduché vysvětlení, jak je od sebe rozlišit. Korálovka má barvy v pořadí  červená, černá, bílá a znovu černá, červená atd, zatímco u korálovce černá a červená nejsou nikdy vedle sebe. 

Po hodině besedování v přetopeném bytě, obklopen vši tou havětí a jejím příznačným pachem se s Karlem loučíme. Karel má i ve svých 55 letech výbornou fyzickou kondici, trénuje s fotbalovým mužstvem Kozojídek (I.b třída) a stále stačí i mladším.

Tak Karle přejeme, aby ti vydržela kondice i zdraví a taky úspěšné výstavy. A buď opatrný!

Ve Veselí nad Moravou, 21.února 2019

Autor článku : Vilém Reichsfeld