O posledním březnovém dnu, na Škaredou středu vydechl naposled ve věku nedožitých 83. narozenin muzikant, skladatel, pedagog, organizátor a neúnavný propagátor dechovky i taneční hudby Jaroslav Vinklárek.

Není potřeba vymýšlet nic nového, když to pěkně napsali jiní. Proto s díky přebírám tento text :

"Hudební láskou Jaroslava Vinklárka byla taneční hudba a dixieland.  Už tady se pokoušel o vlastní tvorbu a aranžmá pro taneční orchestry. V jeho úsilí jej podporuje na začátku 60tých let a odbornou radou přispívá také dlouholetý kamarád Slávek Smišovský. Jenže taneční orchestry pomalu mizí a na výsluní se dere řízná dechovka. Také v bydlišti Vinklárka vzniká v sedmdesátých letech dechová hudba, kterou po pětiletém působení jako hráč přebírá a 15 let jim dělá  kapelníka. Byli to Veselané. V roce 1980 zakládá tato hudba přehlídku dechových hudeb s názvem  "Na veselském rynečku" a o tři roky později nahrává první snímky pro český rozhlas Brno.

Jako učitel hudebních nástrojů působil Jaroslav Vinklárek postupně ve Vracově, Velké nad Veličkou a konečně ve Strážnici, kde setrvává až do důchodu. Tam dostává v roce 1985 také nabídku od kapelníka Tomáše Hanáka na funkci uměleckého vedoucího a dirigenta  dechové hudby Svárovanka. A jak se dostal k bigbandu?

„Byl jsem v roce 2002 na Muzikantském plese. V té době jsem hrával ještě s dechovkou. Tehdy poprvé tam zahrál smyčcový orchestr Milana Všetuly. To bylo něco nádherného! pochválil jsem jejich výkon před pořadatelem Pavlem Sedláčkem a on mně hned odpověděl: „No tak udělaj také neco takového.“ „Ale kde bych mohl? Na housle už sem roky nehrál,“ pokračoval náš rozhovor „Kdo říká na housle? Zkus jazz!“ a nasadil mně brouka do hlavy. Takže prvotní myšlenka, která mě k tomuto vyprovokovala, vzešla od Pavla Sedláčka. Dali jsme dohromady muzikanty, kteří už jazz hráli, s novými muzikanty, kteří hrávali v dechovce. Začali jsme zkoušet, ale začátky byly všelijaké. Ale na dalším Muzikantském plese už jsme zahráli i my. A to v plném muzikantském obsazení, tzn. pět saxofonů, čtyři trumpety, čtyři pozouny a rytmika k tomu – to tady před tím doposud nikdy nebylo".

Tak si na Jardovo připomenutí  a památku pusťte vystoupení jeho orchestru  a také vystoupení těch, kteří v jeho tradici pokračují.​​​​​​​

Veselí nad Moravou, 1.dubna 2021

​​​​​​​Autor článku : Vilém Reichsfeld s použitím textu Heleny Hájkové