Už před více než dvěma desítkami let si mně zklamaně postěžoval přítel z Kanady žijící ve Vancouveru, že dosavadní společenský a kulturní život se tam k nespokojenosti většiny obyvatel toho krásného města na břehu Tichého oceánu začíná pomalu měnit. Mívali ve městě krásné přehlídky, průvody vycházející z původní kanadské kultury a indiánského folklóru, kovbojská rodea, letní slavnosti. Skladba kultury se ale začala obracet a namísto těch popisovaných začaly převládat akce jiného charakteru. Už ne pro všechny, ale hlavně  pro ty, kteří mají potřebu dávat na odiv svoji sexuální odlišnost. Zažil tehdy své první zklamání z vysněné, zidealizované Ameriky a Kanady, do které tolik chtěl, země, ve které mají všichni občané stejná práva.

Nikoho, kromě patologických nenávistníků a opravdových rasistů asi tehdy ani nenapadlo, aby rozlišoval lidi podle pohlaví, barvy pleti, sexuality, národnosti, víry, či politické příslušnosti. V tom přece spočívaly ty uznávané a proklamované hodnoty Ameriky a Kanady, pro něj obzvlášť. Dnes v ní díky levičáckým aktivistům všeho druhu hoří kostely, kácí se sochy významných historických osobností, ale i žijící panovnice Britského společenství národů, jehož je Kanada členem. Lidem připadá, že už si nejsou všichni rovni, ale některým menšinám se přiznává více pozornosti i výhod, přestože jsou jejich práva i svoboda ústavou zaručeny. Můj přítel říká, že z komunismu před téměř čtyřiceti lety utekl a nyní jej opět něco podobného, či snad ještě horšího dohání za oceánem. A zklamán také říká, že jeho dva dávno dospělí synové to nové, progresívní myšlení ochotně přijímají, aniž by příliš přemýšleli o jeho obsahu a oprávnění.

Ty zmíněné slavnosti byly během několika let pomalu vytlačeny akcemi jiného charakteru. Průvody a oslavami, které už mezitím dorazily i k nám. Oslavami jinakosti, nahoty a bohužel i  sexuální deviace. Každoroční pražský festival s přídechem pýchy a nadřazenosti jejich účastníků Prague Pride je toho dokladem. 

V té souvislosti můj přítel poukazoval také na to, že různé občanské menšiny si vymohly a požívají podstatně více výhod, než většinová společnost. S nástupem prosazování jejich práv došlo k tomu, že příslušníci menšin jsou přednostně přijímáni do funkcí státních zaměstnanců, i do těch vyšších a nejvyšších, a také politických, že požívají výhod, které jiní nemají, a sedí-li v rozhodovací pozici, dávají přednost lidem stejného sexuálního zaměření. Diskriminují tak za tichého souhlasu svých nadřízených i politiků ostatní. Homosexuální žáci tak například jako údajně znevýhodněná menšina dostali na rozdíl od heterosexuálů své klubovny ve školách, Indové nemusejí mít na motorce přilbu, protože by při jízdě nemohli mít na hlavě turban.

nejsou), když lidé patřící k LGBTQ+ již dosáhli všeho, co požadovali, ve všem jim bylo přednostně vyhověno a netrpí žádným příkořím. 

Pojem LGBTQ+, jak zní aktuální zkratka označení pro lesbické ženy, homosexuální muže, bisexuální, transgenderové, qeer a další osoby, zkratka, která se bude časem zřejmě ještě dále doplňovat o další písmena, či znaky (ještě nedávno ta zkratka zněla pouze LGBT) podle nově utvářených genderových pravidel dnes hýbe celou tzv. Západní společností, tedy USA, Kanadou, Evropou, Austrálií a Novým Zélandem.

Nejenže hýbe, ale rozděluje ji více, než kterýkoliv politický problém, politik a politický boj. Podobně, jako hnutí BLM, se duhové hnutí, jak se LGBTQ+ také označuje, zatahuje také do sportu. Každý to může vidět i při chování týmů některých mužstev na právě probíhajícím mistrovství Evropy ve fotbale. Týmů, které poníženě pokleknou na podporu BLM však rapidně ubývá a ti kteří to stále ještě praktikují, sklízí od fanoušků pískot a bučení. Dá se konstatovat, že dnes již pokrytecky pokleknou zejména hráči těch mužstev, jejichž národy si nesou z temné minulosti břemeno krutých kolonizátorů doprovázené tíhou statisíců mrtvých domorodých obyvatel. Národů postižených skrytým rasismem v jejich zemích také v přítomnosti. Události po finále mistrovství Evropy ve fotbale, které právě skončilo jsou toho ostudným příkladem. Národů, jejichž představitelé a nevládní organizace mají tu drzost označovat při sebemenším zdejším problému souvisejícím s problematikou genderu povýšenecky náš národ za rasistický, nebo xenofobní. Bez toho, aniž by se namáhali zjišťovat fakta o jeho podstatě. Sami si přitom nedokážou poradit s obrovskými problémy stejného druhu, které trápí jejich země.

                Média by nám jistě vysvětlila, že protest podobného charakteru je dílem homofobů a extrémistů 

Jak je jeho zvykem, vyjádřil se k problematice LGBTQ+ také prezident Zeman a jako obvykle si nebral servítky. Pro lesby a homosexuály ještě našel pochopení, pak ale také sdělil :.„No a tihleti transgender, tak ti jsou mně opravdu bytostně odporní“. Toto prohlásil v Partii Terezie Tománkové na TV Prima.

​​​​​​​Jistě, je to jistě dost tvrdé vyjádření od prezidenta republiky, a vzbudilo celou řadu ohlasů, oficiálně zejména negativních. Kdo by to taky pochválil, nebo s tím veřejně sympatizoval v dnešní době, kdy by jej média ihned rozcupovaly.

Ale na druhé straně, lze se divit takovým postojům v době, kdy je běžné přát politickému protivníkovi a Zemanovi zvláště smrt? Třeba i za zmíněný názor? Přát smrt prezidentovi nevadí, to je dnes „přijatelné“ od některých politiků a bohužel také některých zapšklých umělců. Prezidentův osobní názor, byť dost expresívně vyjádřený však vzbudí okamžitě obrovský rozruch jenom proto, že se týká privilegované, "nedotknutelné" skupiny.

Myslím si nicméně, že s ním většina lidí do značné míry všeobecně souhlasila, i když by to tak tvrdě nikdy neformulovala. Zeman to ani nemusel říkat, protože názor na to, co tím myslel, má drtivá většina lidí. Nikdo jistě lidi, kteří řeší své vnitřní trauma spočívající v tom, že se narodili ve špatném těle neodsuzuje, spíše s nimi soucítí a lituje je. Ale proč to zatraceně musí být celospolečenské a médii vyzdvihované téma? Proč má vůbec někdo potřebu lézt s tak intimními a nanejvýš soukromými záležitostmi na veřejnost ? Proč se alespoň tolik pozornosti nevěnuje lidem, kteří mají opravdové problémy, jsou společností pozapomenuti, lidem, kteří tiše a trpělivě trpí ve svém postižení, či nemoci ? A s nimi také jejich nešťastní blízcí, kteří jim věnují tolik lásky, péče a úsilí, ti, které život tak krutě a nespravedlivě postihl? 

Problém není v tom, že jsou mezi námi lesby, homosexuálové a transgenderové. Problém je v tom, že tak intimní a navýsost soukromé záležitosti jakou je sexuální orientace, o nich musíme vědět, a jsou nám servírovány jako zásadní společenské problémy, kterými však zcela, ale zcela jistě nejsou. Nestojíme o to, že si z nich někdo dělá vlastní politiku a zneužívá k tomu tedy i ty prosté a dobré lidi, kteří mají jinou sexuální orientaci, spokojeně žijí mezi námi a vůbec o publicitu a uměle vykonstruovaný problém nestojí. Ty lidi, kteří, ať již to o nich víme, či nevíme, patří třeba k našim přátelům a známým. Tohle je na tom opravdu bytostně odporné, protože většinu lidí to logicky a právem popuzuje, jako všechno, co někdo silou a bezohledně prosazuje, vnucuje ostatním a ideologicky zneužívá ke svým zájmům.  

Na serveru Aktuálně.cz jsem shlédnul interview, které s Lenkou Královou z organizace Trans*parent vedla Daniela Písařovicová. Paní Králová je transgeder a mimo jiné v něm říká :“Jde nám o to zařadit se do společnosti ve správné genderové roli, nikomu tím neubližujeme“ a dále pak také : „Moje tělo je moje věc, co já si s ním udělám“ .  

Nechápu, proč tedy ve zmíněných souvislostech musíme vědět o jejích intimních problémech a stále mně nedochází, proč má ta paní vůbec potřebu nám to sdělovat a v podstatě se předvádět. Nikdo ji tady přece v ničem neomezuje, má svobodu v rozhodování, tak ať se klidně zařadí, kam chce a nevyrábí z toho uměle společenský problém.

Té ženě, která předtím byla mužem, rozhodně nevěřím! Kdyby totiž v duchu svého prohlášení byla spokojená, skromná a pokorná, neměla by potřebu oznamovat svoji, snad již konečně nalezenou sexuální orientaci celému světu. Z jejího chování mám však dojem, že si svůj problém stále ještě nevyřešila.

Celému tomu uměle vykonstruovanému "hrdému" a nenasytnému duhovému hnutí, které otravuje a znechucuje ostatní dříve, nebo později kvůli jeho pýše dojde dech. Pak ztratí podporu a sympatie i těch, kteří dnes jejich neopodstatněné ukřivděnosti a protivné agendy ještě nemají až po krk.

Veselí nad Moravou, 13.července 2021

Autor článku : Vilém Reichsfeld