Začalo to jako HUKO

Koncem padesátých let minulého století dospělo vedení státu ke zjištění, že československé hospodářství v některých oborech silně zaostává nejen za rozvinutými, ale rovněž méně rozvinutými zeměmi.

V oboru strojírenství a hutnictví se ze strany KSČ tolik oslavovaná rekordní výroba oceli tavené z rudy ze vzdáleného Krivoj Rogu o obsahu železa pod 60% stala velkou zátěží pro československou ekonomiku. Ze strany vývojových techniků i progresívních ekonomů došlo ve zmíněných souvislostech k přehodnocení strategie výroby a změně její orientace na modernější a lehčí materiály s jinými tvary a vyšší pevností ocelí.

Do tohoto programu pak zapadaly projekty přinášející odlehčené tvary profilů a  náhradu těžkých bezešvých trub lehčími trubkami svařovanými. Důležitým momentem byl rovněž rozvoj a mohutná výstavba oceláren SONP Kladno.

Tato výstavba si vyžádala zrušení starých provozů tažené oceli na Kladně a přeměnu sortimentu bezešvých trub na trubky svařované a profily, jako výstupy moderních a úspěšných technologií.

Tyto modernizační tendence stály u záměru modernizovat výrobu tažené oceli investicemi do nových technologií a výstavby nových provozů. Úkolem bylo zvýšit podíl svařovaných trub namísto těžkých bezešvých trub a tento úkol byl zadán Válcovnám trub a železárnám n.p.Chomutov

Zcela zásadní pro tyto změny bylo usnesení kolegia ministra hutního průmyslu ze dne 1.června 1959, kterým bylo rozhodnuto vybudovat ve Veselí nad Moravou nový hutnický závod na výrobu tažené oceli a svařovaných trubek. Traduje se, že rivalem v umístění závodu v regionu byla blízká Strážnice, pravdou ale je, že naše město bylo vybráno namísto Kojetína, protože u něj byly lépe naplněny tři rozhodující předpoklady: byl zde dostatek pracovních sil, město mělo výhodnou polohu z hlediska hospodářské geografie a byla zde nízká zaměstnanost v průmyslu. Strážnice byla pouze jednou z teoretických možností, o které se však vážně neuvažovalo.

Dekretem ministra hutního průmyslu č.20/60 byl nový závod začleněn do výrobně hospodářské jednotky Válcoven trub a železa Chomutov (VTŽ Chomutov).  

Projektováním závodu byl pověřen Hutní projekt Brno, který vycházel ze zadání kapacity roční výroby 160 tisíc tun tažené oceli a 300 tisíc tun svařovaných trubek. Původně se uvažovalo se zaměstnáním až 4 500 pracovníků, v polovině šedesátých let se však počet zaměstnanců zredukoval na reálných 2 500 pracovníků.

Lokalita, která byla pro umístění závodu vybrána, skýtala zejména zásadní výhodu bezprostřední blízkosti dráhy ve městě, které bylo významnou železniční křižovatkou, nebyla příliš vzdálena od obytných oblastí města a navíc měla dobré autobusové spojení s okolím a před pár lety (1956) zavedenou místní hromadnou dopravu.         

V roce 1959 sousedil areál nádraží a lokomotivního depa s polnostmi, na kterých měl být vystavěn nový hutnický závod. Bytové domy  na ulici Kollárova v té době jak vidno již stály.

Výstavba nového závodu byla rozdělena do tří etap a to z důvodu postupného náběhu výroby, ale také z nedostatku investičních prostředků.

V I.etapě se podle plánu počítalo s výstavbou tažírny oceli k termínu 1.dubna 1960, ve II.etapě pak s výstavbou svařovny trub k 1.říjnu 1963 a ve III.etapě s výstavbou tažírny trub k 1.říjnu 1966.

Ve skutečnosti však první etapu stavby zahájily Průmyslové stavby Gottwaldov n.p. počátkem ledna 1961, oficiálně s malou slavností pro stranické a vládní zástupce pak až 30.května 1961. Již v srpnu roku 1962 byla v nových halách zahájena zkušební výroba tažené oceli. Druhá etapa byla ve skutečnosti zahájena až v roce 1966 a dokončena v roce 1972.

Celková hodnota vložených investičních prostředků měla po dokončení prvních dvou etap činit 725 milionů korun, všechny tři etapy pak 1 miliardu 200milionů korun.

Vzhledem k okolnostem musela být zredukována také předpokládaná kapacita výroby a to o 25 tisíc tun u tažené oceli a o téměř 2/3 u svařovaných trub.

Jihomoravské trubkárny a tažírny (JTT), jak byl nově vznikající závod nazván, byl budován jako závod podniku Válcovny trub a železa, n.p. Chomutov, kterému byl plně podřízen. Tento vztah, kdy měl podnik značně omezenou pravomoc a nemohl se ani sám o sobě zavazovat svým partnerům trval až 31.12.1968.

Od začátku roku 1969 získal veselský závod podle zákona 109/64 Sb. postavení odštěpného závodu. Podle tohoto opatření mohl ředitel nově jménem podniku činit všechny právní úkony, které se jej týkaly. Výjimkou byly kontakty se Státní bankou československou, protože financování jako jediné zůstalo v pravomoci vedení VTŽ Chomutov.

Ve Veselí se však hned na počátku pro nový závod vžil název jiný. HUKO (HUtní KOmbinát), to byl první název, který veselané zavedli v lidovém žargonu pro nově vznikající podnik.

Jeho výstavba na zelené louce, či spíše v poli byla strastiplná a namáhavá pro všechny, kteří se jí zúčastnili. O každodenních strastech svědčí také kontrolní otázka pamětníků z doby výstavby podniku : podle čeho se poznali z počátku zaměstnanci HUKO? „No přece podle zapráskaných bot, když se museli každodenně dostat od nádraží přes pole podél  plotu k Zarazicím do budovaného areálu, či zpět“.

Občas se pracovalo metodou pokus-omyl a stalo se, že také něco spadlo. Původně plánovaný rozsah kombinátu byl asi o polovinu větší oproti dnešnímu stavu a k jeho redukci došlo právě v souvislosti se změnou hlavních výrobních ukazatelů, tedy nároků na množství vyrobených výrobků - trubek a profilů.

Rok 1960, stavba tažírny. Dva stejné jeřáby montovaly železobetonový příhradový vazník Jednomu se břemeno vysmeklo, vazník se zhoupnul, svou tíhou ulomil výložník druhého jeřábu a těžce jej poškodil. Fotografii poskytl pan Filip Prášil, který na stavbě jako mladý absolvent stavební průmyslovky a zaměstnanec PSG n.p. pracoval.

Vzhledem k tomu, že nadřízeným podnikem a investorem byl VTŽ Chomutov, jezdilo se tam s každou drobností pro její schválení a povolení. Dálnice tehdy ještě neexistovala, auta byla pomalá a cesta velmi dlouhá. Jeden den se počítal na cestu tam a jeden na cestu zpáteční.

V předstihu bylo nutné rovněž zajistit zaškolení a kvalifikování prvních odborných pracovníků pro nový závod a rovněž zajistit nábor a vyučení mladých odborníků pro nové výrobní linky vznikajícího a rozvíjejícího se podniku. Ten sliboval svým zaměstnanců perspektivní a slušně placenou práci takříkajíc doma. Navíc v novém moderním podniku s velmi slušným sociálním vybavením a zázemím. Zaškolení pracovníků i vyučení nových sil probíhalo v mateřském závodě v Chomutově.

Zaškolení prvníh pracovníků probíhalo v mateřském závodě v Chomutově. Na obrázku   vlevo v popředí pan Pavka, na obrázku uprostřed pánové Sedlář a Sovka. Vpravo : zvědaví rodiče na návštěvě učiliště v Chomutově.

Velkým štěstím pro město Veselí nad Moravou a nově vznikající podnik bylo šťastné řízení osudu v personálních záležitostech. Tedy v obsazení vedoucích pozic ve vedení závodu, a to od samotného počátku, až do konce šedesátých let.

Ve funkcích ředitelů se za tu dobu vystřídali tři osobnosti. Každý z nich jinak vyhraněná osobnost sama o sobě, ale svým způsobem se společnou schopností, totiž obklopit se lidmi, kteří byli pod jejich vedením přínosem jak pro podnik, tak ve velké míře i pro město a jeho potřeby.

Obrázky nahoře : montáž výrobních linek v nových halách závodu, vpravo první etapa tuposváření na tažírně oceli

Pouze v návaznosti na tuto skutečnost došlo zejména v šedesátých a částečně sedmdesátých letech k nebývalému všestrannému urbanistickému, společenskému a v neposlední řadě i sportovnímu rozvoji našeho města. Tehdy byly postaveny prakticky všechny nové poválečné průmyslové stavby, stavby sloužící zdravotnictví a kultuře, podniky služeb, nové školské stavby a převážná většina bytových domů na sídlištích a zcela nový, velkoryse pojatý fotbalový stadion. Z této doby pochází rovněž položení většiny inženýrských sítí a rozvodů energií.

Všeobecně tedy lze bez nadsázky konstatovat, že konec padesátých a celá šedesátá léta minulého století znamenala pro město Veselí nad Moravou zásadní změnu v jeho rozvoji. Město tehdy zásadně změnilo svoji tvář a začalo se rychle měnit z ospalého a zanedbaného venkovského sídla na průmyslově orientované město s rostoucí populací, zásadními urbanistickými změnami, společenským i sportovním rozvojem.

„Největší veselský průmyslový podnik není pouze továrnou ve starém smyslu tohoto slova. Zaměstnance závodu poutají k sobě i společné zájmy sociální, politické, kulturní a tělovýchovné. A právě těmto problémům je v závodě věnována velká pozornost. Pro zaměstnance se v závodě vybudovaly šatny, umývárny, lékařské ošetřovny, dobře vybavené kuchyně a jídelny, kantiny a ostatní sociální a hygienická zařízení. Zaměstnancům bylo dosud předáno do užívání 353 vším komfortem vybavených bytů, pro svobodné zaměstnance se vybudovala svobodárna pro 200 osob. Zvyšují se požadavky na kulturní život zaměstnanců, k němuž přispívají i závodní hudby, z nichž cimbálová se dobře uplatnila i  a mezinárodních festivalech v Rakousku, Itálii, Anglii a Francii. Závodní výbor ROH pečuje i o zasloužený odpočinek zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků v závodním rekreačním středisku ve Filipovském údolí. Částkou 2 655 000 Kčs se závod podílel na výstavbě mateřské školy a jeslí a 3 140 000 Kčs uvolnil na nadstavbu polikliniky. Velké částky věnoval závod i na výstavbu sportovního stadionu, koupaliště, přechodové lávky, provozu kulturního domu apod. Také mezinárodní šachové turnaje, konané ve Veselí nad Moravou již po dvakrát, by se bez vydatné pomoci závodu sotva zde uskutečnily.

Pronikavý vliv nového závodu daleko přesahuje hranice Veselí, neboť zde nacházejí dobré zaměstnání i obyvatelé širokého okolí, zvláště z chudého kdysi Horňácka. Budování velkého hutního závodu přivedlo sem i projekční a inženýrskou organizaci Hutní projekt Praha, který si postavil vlastní jednopatrovou budovu u polikliniky a také Inženýrské stavby Košice, projekční středisko, které zakoupily ve městě starou budovu, původně určenou k demolici, značným nákladem ji opravily a učinily schopnou obývání.

Nejvíce se však změnily ve Veselí nad Moravou vlivem nového závodu poměry bytové, které bývávaly vždy velmi svízelné.“(R.Hurt-B.Němeček : Veselí nad Moravou - Dějiny města vyd.1973).

Ve Veselí nad Moravou, 26.listopadu 2019

Autor článku : Vilém Reichsfeld