Hledání zmizelé doby – hostinec Na Lapači a JEHO okolí

Jak nazvat článek, který píšete se vzpomínkami na dobu dávno minulou? Dobu, která byla proti dnešku tak nedokonalá a zaostalá, ale přesto na ni rádi vzpomínáte. Je to zvláštní, těžko popsatelný pocit, kterým jsou trochu přikrášlené a zidealizované vzpomínky na dobu mládí a dospívání, časy minulé a nenávratně ztracené. A s nimi také vše, co je tehdy provázelo a co již z velké části zmizelo. Zmizelo stejně nenávratně, jako ty zástupy známých lidí, kteří tam žili, lidí, které jste ve svém okolí pravidelně potkávali.

Zůstávají pouze blednoucí vzpomínky a pokud vůbec, tak možná pár fotografií. K většině z nich mám vztah i vzpomínky osobní, některé fotografie a dokumenty jsou starší a přidávám je pro doplnění.

Hospoda Na Lapači kolem roku 1930. Vlevo řeznictví Karla Knitla   

Tentýž hostinec dnes – Třída Masarykova

Hostinec Na Lapači býval a je dodnes vnímán jako spádová hospoda (ve Veselí bohužel svým opravdu hospodským charakterem poslední) pro širší okolí. Býval a je navštěvován rovněž mnoha dalšími, také přespolními a cykloturisty. Dnes je rozšířen o hezké a velké zázemí ve dvoře, využívané zejména v teplých ročních obdobích. Před rokem 1989 bývala tato hospoda známá rovněž jako místo, kam chodili známé figury hrát mariáš. Uprostřed lokálu stála velká kamna, vedle nich uhláky, na kamnech v zimě nádoba s ohříváky do piva. Z mnoha jmen hospodských vystupují pánové Otto, Lukáš, Mikulášek a sympaťák Jožka Hrobař, kterého bohužel zradilo jeho dobré, ale bolavé srdce a zemřel ještě poměrně mladý. Hostinec byl vrácen v restituci, je zveleben a majitelem dobře veden.

S dobou úplně vymizely a již nikým nebyly nahrazeny svérázné figury a štamgasti, kteří ozvláštňovali svou originalitou atmosféru v hospodě, i mimo ni.

Předválečný průvod veselských Skautů, v jehož čele jde Gustav Weber, pozdější ředitel ZDŠ Komenského. Oba snímky jsou foceny prakticky ze stejného místa před hospodou Na Lapači. Naproti hospody bylo vždy a dodnes je železářství. Před válkou patřilo obchodníkovi jménem Artur Löwy ( toto jméno je i základem doposud používaného označení obchodu „u Lévíčka“). Zajímavostí tohoto snímku je, že zachycuje alespoň částečně a pravděpodobně jako jediný předválečnou benzinovou čerpací stanici (1929 – 34), kterou zde provozoval A.Löwy. Je vidět mezi hlavami prvních dvou pochodujících v levé řadě (bílá koule na válcové nádrži).

Snímek vpravo zachycuje alegorický průvod, zřejmě k výročí první písemné zmínky o našem městě. Kaplička – Boží muka viditelná na obou snímcích stojí v dobré kondici na svém místě doposud. Nedávno bohužel zemřel rok a půl po své manželce i pan Laga z domu odnaproti, který se o ni dlouhá léta nezištně staral, ale zdá se, že již má poblíž důstojného nástupce.

Ukázka z firemní korespondence železářského obchodu Artur Löwy. První lístek z 20.ledna 1940 – obchod je  ještě ve vlastnictví židovského majitele, druhý z 20.května 1940 – obchod je již pod nucenou správou zástupce německé říše. Říkalo se tomu arizace majetku.

V sousedství „Lapače“ stávala až do začátku sedmdesátých let stará zástavba rodinných domků s malými dvorky. Až na dům na černobílém snímku zcela vpravo byly tehdy všechny zbourány. Obývaly je rodiny Šivlova, Procházkova, Salzerova. Neměly ani základní hygienické vybavení. Pouze suchý záchod a pro vodu se chodilo s kýblem k veřejné studni asi 100metrů. Pozemky po domcích byly dlouho obehnány plechovým oplocením a teprve v 90tých letech zde byla postavena kancelářská budova stavební firmy s malým stavebním dvorem.

Snímek nalezený čirou náhodou v knize koupené v antikvariátu v Brně zachycuje levou stranu dnešní třídy Masarykovy v úrovni tzv.Orlovny. Domy zde tehdy ještě nestály a v terénu svažujícím se směrem k řece Moravě je vidět plytké jezírko a vzadu tehdejší cikánské domky. Bývaly v přestavěné podobě obývány ještě v sedmdesátých letech minulého století. Na snímku vpravo je současná zástavba v místě, kde na staré fotografii stromy lemují cestu. Domy stojící na snímku na pravé straně cesty před i za (dnešním) náměstím 24.dubna zde zřejmě ještě nestojí dlouho. Snímek může pocházet z přelomu 20.a 30.let minulého století.

V pootočeném pohledu jsou tato obydlí vidět rovněž na snímku vlevo. Na zahrádce pracuje  prima chlap Jenda Fojtík z ulice Vláky, kterému bohužel nebylo dopřáno dlouhého života.

Na snímku vpravo je hřiště zvané Orlovna, které bývalo za 1.republiky a také po válce, až do vybudování fotbalového stadionu oficiálním kolbištěm pro fotbalové soutěže. Snímek pořídil Mikuláš (Niki) Ehrenhaft, syn malíře Ludvíka Ehrenhafta (zřejmě třicátá léta m.s.).

Na snímku vlevo je záběr pořízený z uličky Nivky v šedesátých letech m.s. směrem k tehdejší Třídě Rudé armády, dnes Tř.Masarykova. Před svým bídným domečkem, jehož plocha byla kolem 20m2 a podlaha byla pod úrovní okolního terénu sedí jeho majitelka stařenka Čajková. Stavení vlevo je koňská maštal povozníka pana Nováka. Jeho dům je vidět v popředí (střecha nad příbytkem p.Čajkové). Cesta v uličce byla hliněná, nezpevněná.

Na snímku vpravo je dům stojící dnes na místě obou původních stavení.

Průhled z uličky Nivky do ulice Na Drahách ve své původní a dnešní podobě. Jak na tomto, tak na dolním levém snímku (vzadu) jsou zřetelná značná rozšíření jinak úzké uličky Nivky. Vytvářela příjemná prostranství ke společenskému dění, klukovským hrám i praktickým potřebám majitelů přilehlých domů.

Horní fotografie - foceno 23.7.1967

Zleva Jožka, Fanuš (na opušťáku) a Pepa. Všichni jsou doposud naživu.                               


Fotografie vpravo - foceno 1968

Tetky Čajková (zády), Řičicová a Sukupová na "besedě" v ulici Nivky

Na snímku vlevo je průhled z ulice Na Drahách do zmíněného rozšířeného prostoru uličky Nivky. V rožním domě vlevo bydleli manželé Vajglovi, pan Vajgl byl pošťák. Domy byly zbourány v devadesátých letech a nahradila je nová výstavba. Původní ulička ústila zhruba v místě, kde stojí na snímku vpravo tmavé auto.

Téměř naproti výše popsané uličky byla ulička odbočující z ulice Na Drahách na stranu směrem k ulici Rozmarýnová. V ulici, která se  rovněž jmenuje Na drahách bydlela známá veselská figura, starý mládenec Kazimír Holodniak, řečený Kaza. Úzká ulička ústila do ulice Rozmarýnová zhruba v polovině její délky. Všechna obydlí až na výjimky byla bez jakéhokoliv hygienického zařízení, později byla do některých zavedena voda a napojena kanalizace (viz fotografie s výkopem rýhy).

Pohled do ulice Romarýnová z třídy Masarykovy. Domy na levé straně ulice, kterou fotografie nezabírá byly všechny dávno zbourány a namísto nich tam stojí restaurace a čtyři vkusné přízemní domy s obytným podkrovím. Co se změnilo na pravé straně, posoudí každý sám. Zásadní změny se v této ulici dotkly pouze její první poloviny. Druhá si svůj původní charakter doposud zachovala.

Obrázek vlevo : prostranství v sousedství s ulicí Na Drahách u hlavní silnice, kterému se říkalo „parčík“. Před domem uprostřed bývala obecní studna, která byla zdrojem pitné vody pro mnoho domácností v okolí. Zbytky zeleně jsou na místě doposud. Původní domy u hlavní silnice (na snímku je vpravo vidět jeden z nich) byly zbourány a dnes je na jejich místě parkoviště pro přilehlou restauraci a provozovny ve dvou nových domech. Zachovány do dnešní doby zůstaly oba domy s okny v pozadí.

Obrázek vpravo : výkop pro pokládku splaškové kanalizace prováděný svépomocí v akci „Z“. Tato ulička byla rovnoběžná s ulicí Rozmarýnovou a parcely po domech na její pravé straně jsou dnes součástí pozemků patřících k již zmíněným novým přízemním domům v ulici Rozmarýnová. Její vyústění je vidět na levé fotografii vpravo.

Obchod Alberta Doležila (dříve Strakosch), který stál na rohu dnešní Třídy Masarykovy a ulice Břehy byl dlouhou dobu jediným obchodem s potravinami v této oblasti města. Přestože byl v dubnu 1949 znárodněn a patřil národnímu podniku Pramen, chodilo se podobně jako „k Lévíčkovi“ nakupovat „k Doležilovi“. Jeho manželka Žofie tam od roku 1949 byla první vedoucí. Obchod nebyl velký a mnoho produktů se zde prodávalo z pytlů, nádob a beček (dnes přichází opět do módy m.j. i z ekologických důvodů). V ulici Břehy, asi 50 metrů od rohu obchodu bývala Hurtíkova pekárna, která dodávala chléb i bílé pečivo do obchodů ve městě i okolí. Poskytovala veřejnosti rovněž možnost nechat si v její peci upéct buchty i maso připravené ve vlastní nádobě pro pečení.

Na opačné straně hlavní ulice bývala Sukupova mlékárna a přes jeden dům od ní směrem ke středu města velké Menšíkovo zahradnictví. Tyto domy nedoznaly v pohledu z ulice žádných velkých změn.

                                         Reklamní pohlednice – A.Menšík, Zahradnictví, Veselí nad Moravou

Když jsem dával dohromady obrazový materiál pro tento článek, docela mě překvapilo, že je jej tolik. Sešel se z různých zdrojů a možná ještě někdo vlastní nějaký další. Chybí bohužel fotografie z Orlovny, které by zabíraly jak celek, tak podrobnosti. Kdo tehdy myslel na to, že se má fotit přítomnost pro budoucnost a kdo vůbec měl tehdy doma fotoaparát.

Dnes má každý kvalitní foťák v mobilu a má jej vždy po ruce. Ale zase třeba až za padesát let se zjistí, jestli se pro potřeby budoucí generace myslelo na zdokumentování toho, co přináší dnešní doba.


Ve Veselí nad Moravou, 8.prosince 2018

Autor článku : Vilém Reichsfeld