Nikdy se nevzdávejme naděje

V posledních desetiletích většina špatných zpráv přichází elektronickou poštou. Tak to bylo i před pár dny, kdy jsem se dozvěděla, že zemřel divadelní a filmový herec Josef Somr. Ta zpráva mě zasáhla jak z čistého nebe. Profesionál každým coulem. Vždy pečlivě připravený, soustředěný, klidný a nesmírně kultivovaný racionální projev.

Obdivovala jsem jeho názorovou pevnost a mimořádnou moudrost. Zapsal se do kulturního života našeho národa, do kultury našich slováckých obcí a měst.

Je třeba vzpomenout na jeho celoživotní přínos v kultuře měst, za rozvoj a šíření duchovních, kulturních a osvětových hodnot. Miloval svou práci, činila mu potěšení, rád zdolával výzvy, které vyvstávaly na jeho umělecké cestě.

Byl člověk moudrý, sečtělý, byl milovníkem knih, příběhů, znalec umění a poezie, měl však velmi rád lidi, dokázal je nejen vést, ale i vyslechnout a uvážlivě poradit. Zanechal zde nesmazatelnou stopu.

Mnohaletá  výborná a inspirativní spolupráce, tak lze říci o činnosti spisovatelů,  literátů, umělců a osobností Slovácka, v rámci které už po dlouhá léta provádím badatelskou činnost. Mezi tyto osobnosti se zařadil i Josef Somr.

Osobně jsem se s ním seznámila při křtu knihy „Křižovatky osudů“, kterou napsal lékař, spisovatel, publicista, výtvarník a regionální historik MUDr. Jiří Dunděra. Její křest jsem prováděla v Městské knihovně Kyjov a kmotrem knihy byl Dunděrův kamarád a spolužák Jožka Somr. O Somrovi píše Dunděra v knize „33 životů“

Pod tímto na první pohled asketickým názvem autor MUDr. Jiří Dunděra rozvíjí na více než 180 stranách „soubor životních osudů osobností, majících vztah ke kyjovskému Slovácku", lidí, kteří za mezních okolností dvacátého století, jež krutě zasáhlo do života národů a tím i každého jednotlivce, dovedli vždy zachovat lidskou důstojnost a nebyli ochotni slevit ze svých ideálů. Kniha vyvolala velký ohlas nejen doma, ale i u krajanů – exulantů v zahraničí.

Dovoluji si citovat ze strany 147 - "Josef Somr- divadelní a filmový herec" 

„Slovácko jako startovní pole"

Když se vracím z Moravy do Prahy všichni to na mě hned poznají, říká vracovský rodák Jožka Somr a vždy se hrdě hlásí  ke své rodové slovácké příslušnosti, ostatně i v oficiálním znění čestného občanství města Kyjova je uvedeno, že je obdržel „za celoživotní dílo vzešlé z kořenů Slovácka“.  Osm let dojížděl s ostatními Vracovskými spolužáky do Kyjovského gymnázia, kde navštěvoval „béčko“, třídu zaměřenou matematicky a technicky. Zatímco jeho spolužáci měli narýsovanou dráhu inženýrskou,  Jožka snil o dráze herce, hrál s vracovskými ochotníky a běhal po hřišti jako budoucí fotbalová hvězda. Snad proto profesor „Tonda“ Novotný (tělocvikář a angličtinář), autor divadelní hry „Tři doby školy české“, mu pomohl zvrátit špatný posudek z gymnázia a dostat se na JAMU do Brna.  Druhým člověkem, který mu pomohl, byl Jožkův strýc-kněz, který přesvědčil rodiče, že herec má také na starosti lidské duše, a na podporu svých slov přispěl na start svého synovce rovnou stovkou."

Další citace je ze strany 150 : 

„Věčné návraty" ​​​​​​​

...Dlouhá léta odebíral Slovácko, aby mohl sledovat vracovské fotbalisty, nikdy nezapomněl navštívit  Slovácké roky v Kyjově a nikdy také neodmítl čtení z bible v kyjovském farním kostele. Poslední vánoce tu vystupoval společně s dětskými zpěváčky a muzikanty.  Díky režiséru Jiřímu Šindarovi se vrátil na Slovácko i na obrazovce, se svým kamarádem Ladislavem Lakomým, aby nás provázeli našimi poutními místy (Mikulčice, Žarošice, Sv. Antonínek, Velehrad) a přiblížili nám dávnou historii i duši těchto míst."​​​​​​​

Po celou dobu co jsem jej znala, zůstával stejný. Vždy v pohodě, šibalský úsměv, rozvážný, připravený ke spolupráci a pomoci. Nikdy si neztěžoval. 

Dopisem, který mi poslal 25.2.2017 se však omlouval za zpoždění, že si musel odležet pár dnů v nemocnici se zápalem plic. Tehdy jsem žádala o jeho vyjádření  k navrženému státnímu ocenění Prof. PhDr. Josefa Kolmaše DrSc. českého sinologa a tibetologa, sociokulturního  antropologa, překladatele a emeritního ředitele Orientálního ústavu Akademie věd ČR a emeritního profesora Masarykovy univerzity v Brně, jeho bývalého spolužáka na gymnáziu v Kyjově.

Josefa Somra pokládám za vynikající osobnost české kultury,  herce, divadelníka, ale i člověka s darem slova.

Tam nahoře už na něj čekají kamarádi Jiřina Adamcová, Pavel Černý, Josef Kolmaš, Vlasta Grycová, Josef Tillich, umělci a literáti Slovácka. Věřím, že budou zpívat slovácké písničky a možná i luštit nebeské hádanky.

Ve Veselí nad Moravou: 8.listopadu 2022

​​​​​​​Autor článku : Ing. Marie Ježková - badatelská činnost literátů a osobností Slovácka