Neodpustím si, abych nereagoval na Veselské listy pro měsíc květen 2018, a úvodní sloupek, dříve prezentovaný jako Slovo starosty, dnes zvaný Editorial. Dotkl se mě. Speciálně věta, cituji : "Záměr "revitalizace bažantnice" v parku s významnou dotací zkomplikoval svým přístupem spolek Robinia".
Dotkl se mě proto, že jsem před 18 lety zažil ze strany radnice něco podobného a tak vím, jak se někdo může cítit jenom proto, že má své město rád, cítí s ním a snaží se nějak ovlivnit chod událostí v něm.Spolek Robinia není neziskovka placená kdoví odkud a kdoví kým, ale parta ženských, kterým záleží na přírodě a zeleni ve městě a proto se snaží o ni bojovat, byť se někdy může zdát, že příliš horlivě. Zcela jistě jsou to ale rozumné ženské, se kterými se dá domluvit. Důvod pro to, že se to radnici nedaří by mohla možná hledat taky jinde, třeba zrovna u sebe. S tamní arogancí a nechutí mám zkušenost osobní a má ji i dost jiných lidí, kteří si při jednání s vedením města připadají jako obtížný hmyz.
Kouzlem nechtěného se podařilo tvůrcům zmíněného vydání Veselských listů ukázat a to přímo na titulní straně aktuální příklad toho, co se stane, když se veřejnosti nedá možnost ovlivňovat věci veřejné!
Hle, co jsme provedli s Náměstím míru.
Ve Veselí nad Moravou, 2.května 2018
Autor článku: Vilém Reichsfeld