Zasedání zastupitelstva, které se konalo v pondělí, 21.března 2022 bylo nekonfliktní. Proběhlo rychle, jistě k radosti a v zájmu obou stran.

Po dlouhé době byl v jeho závěru opět také bod, jehož předmětem bylo udělování poct zasloužilým občanům, tedy Cena města a Čestné občanství. Konkrétně se jednalo o návrh, udělit Čestné občanství města MUDr. Zdeňkovi Hlobilovi, Cenu města pak Mgr. Marii Minaříkové a doc. Břetislavu Rychlíkovi.

13.prosince 2019 jsem tady ve vztahu k Marii Minaříkové (zemřela 26.listopadu 2019)  napsal toto :

„Před pár týdny zemřela obětavá a dobrá žena, Maruška Minaříková. Tiše žila a tiše odešla. Přesto po sobě zanechala výraznou stopu. Jako učitelku si ji nikterak hodnotit nedovolím, ale jako varhanice zdejšího farního kostela svatých Andělů Strážných ocenění za svoji dlouholetou službu církvi i veřejnosti zcela jistě zaslouží. V roce 1967 převzala varhanický post po zemřelém varhaníkovi a učiteli hudby Karlu Bařinovi a působila na něm až do své smrti, tedy 52 let. Když už si nikdo nevzpomněl u příležitosti padesátého výročí, když ještě žila, tak snad alespoň nyní by Marie mohla dojít zaslouženého uznání. A tu cenu by měla dostat na varhanním koncertu v tom kostele, kterému zasvětila velkou část svého života“.

Musely bohužel uplynout více než dva roky, než se k tomu vedení města dopracovalo. Málokdo si to totiž zaslouží víc, než právě Marie. Ocení to jistě zejména ti, kteří bývali posluchači jejího varhanního doprovodu v Chrámu sv. Andělů Strážných.

Nynější vedení města má své pochybné "priority" ve všech oblastech a prosadit cokoliv, co do nich nezapadá je velice těžké. Zejména pak od lidí, kteří u něj nejsou právě dobře zapsáni. Před lety jsem napsal návrh na udělení ceny města pro loni zemřelého Vojtu Petratura, jemuž se tehdy blížily 75.narozeniny. O jeho podání jsem však požádal někoho jiného. Můj podpis pod žádostí by ji totiž předem diskvalifikoval. Naštěstí to tehdy vyšlo.

Z řad pravidelných návštěvníků výše zmíněného kostela, ale i jiných lidí z Veselí ke mně dorazila rozhořčená kritika na naprosto neakceptovatelné vyjadřování druhého adepta na udělení Ceny města, Břetislava Rychlíka. Tato odsuzující vyjádření občanů se týkají Rychlíkovy účasti v diskuzích na Facebooku. Jeho vyjadřování v souvislosti s děním na Ukrajině, je podle nich pravým opakem toho, jak se má slušný a demokraticky smýšlející člověk, obdivovatel, či spíše adorant Václava Havla chovat. Rychlíkovy komentáře obsahují mimo jiné, také hrubé urážky a přání zatracení těm, kteří si dovolí mít jiný názor.

Práci Břeťi Rychlíka a také jeho manželky Moniky oceňuji, ale politický aktivismus tohoto ražení jednoznačně odsuzuji. To u mě převážilo, a proto jsem, stejně jako několik dalších zastupitelů udělení Ceny města pro Břeťislava Rychlíka nepodpořil.

Dlouho jsem se tady, někdy možná až neobjektivně snažil obhajovat českou cestu demokracie, a přestal přitom vnímat vyspělost kultury myšlení a demokratického chování obyčejných lidí, třeba v Rakousku, nebo Německu. To, co se tady ve věci kultury vyjadřování děje v diskuzích kolem Ukrajiny, nás řadí zcela jistě na konec pořadí v chápání pojmů jako kultivovaná diskuze a demokracie. Politický militantismus a agrese, které v těch diskuzích, ale bohužel také ve vyjádřeních politiků zaznívají, nepovedou k ničemu hezkému. Probudí a posílí totiž podobné postoje i na druhé straně. A Břeťa, který se jistě považuje za kulturního člověka, a doufám, že i demokrata, by se měl ve svém agresívním aktivismu krotit.

Z jiného soudku, ale také se vztahem k zastupitelstvu.

Postěžoval si mně známý, osmdesátiletý občan Uherského Hradiště, že mu v neděli, brzy ráno změřil radar na úsekovém měření rychlosti (v úseku od vjezdu do Milokoště, po náměstí 24.dubna) rychlost 63 km/h a dostal pokutu ve výši 600 korun. Šlo mu hlavně o to, aby ji nemusel platit, že by se tomu snad dalo vyhnout. Slušně jsem jej „poslal do háje“ a řekl mu, aby ji bez odporu zaplatil a zapomenul na to.

Pohnulo, mě to nicméně k tomu, že jsem v rozpravě na konci zastupitelstva navrhl, že by na měření rychlosti v obci mohla upozorňovat informační tabule pro řidiče, kteří Veselím projíždí. Tabule, která včas oznamuje, že se zde měří rychlost. 

Podpory, ani zastání pro to, se mně však od kolegů zastupitelů nedostalo, naopak, byl jsem jinými slovy označen za troubu, který tomu nerozumí a má divné nápady.

A zase jsem si přitom vzpomněl na Rakousko, kde se řidičům výstrahou připomíná, že tam rychlost měří. Proto, aby se tomu včas přizpůsobili. Podobné výstrahy však lze nalézt i v České republice. Zákon to sice nenařizuje, ale upozornit řidiče na měření rychlosti vozidel je z mého pohledu slušný a odpovědný přístup k lidem. Kdo ani toho upozornění nedbá, je si sám vinen. Přesně podle moudré metody Policie ČR, která za to má moje velké uznání. My ve Veselí se tomu cynicky vysmějeme, protože si ve své „vyčůrané chytrosti“ a vidině zkasírovaných pokut nedohlédneme ani na špičku nosu! 

Veselský příklad není následováníhodný a z mého pohledu je zavržení mého návrhu pouze potvrzením toho, že zde jde v první řadě o nachytání hříšníků, kteří sice minimálně překročí rychlost, ale i to splní požadavek na plnění městské pokladny. Podobně, jako účelové a radnicí vyžadované postávání zdejší městské policie u jiných "pastiček", nastražených na řidiče v současné komplikované dopravní situaci ve městě. 

Bohužel, je to také dalším důkazem toho, jak je v tomto městě obecně chápána služba občanům. Ve všech souvislostech je to také záludná restrikce, která nemá nic společného s dopravní výchovou. Argument, že měření přispívá k bezpečnosti silničního provozu zde neobstojí, protože varování a následné měření k němu přispívá dvojnásob a ještě k tomu civilizovaně. Tak jako na Západě, na který se tak rádi a často odkazujeme, ale bohužel, spíše v těch nenásledováníhodných případech.

Veselí nad Moravou, 5.dubna 2022

Autor článku : Vilém Reichsfeld