Tentokrát ne pouze k veselským tématům.
Slyším kolem sebe kritické hlasy týkající se probíhající výstavby bytových domů na náměstí Míru a obav z toho, co z náměstí zbude, či vlastně už zbylo. Někteří lidé se zřejmě probudili, až se opravdu začalo stavět. Do té doby ten záměr zřejmě nezaregistrovali. Přitom se tady o tom psalo již v březnu 2020. Vzhledem k tomu, že s tím už nelze vůbec nic dělat, nemá smysl kolem toho lamentovat.
Snad až na to, jak obrovsky finančně náročná ta stavba musí být. Pohled do stavební jámy, ve které se právě provádí komplikované stavební opatření pro to, aby v ní mohlo vzniknout podzemní technické podlaží, které bude sloužit k parkování aut nájemníků, či majitelů bytů napovídá, že zde opravdu nepůjde o žádnou láci. Tipuji, že jedno takové parkoviště přijde v nákladech s jistotou na 1 - 1,5 milionu Kč!
Dobrá zpráva : radnice sděluje, že od zítřka bude v provozu okružní křižovatka na silnici I/54 u sídliště Hutník. Končí tak čtyřměsíční komplikace v dopravě.
Jsou prázdniny a čas dovolených. Léto opět nezklamalo, dny jsou krásné a slunečné, jak už v létě mají být. Sice je nám to už trochu moc, pracovat v tom horku je téměř nemožné, blbě se spí a prý to má také vliv na naše zdraví, ale stěžovat si pranic nepomůže. Je prostě léto, jak má být.
Dnes média všechno zeširoka rozebírají, skoro v ničem už nejde najít něco pozitivního, a každý, kdo ty negativní zprávy trochu vnímá možná ani nepozoruje, že mají negativní vliv na jeho duševní zdraví. Někdy si říkám, že to snad musí být cílená kampaň médií s určitým záměrem.
Všechno, co dříve dobře fungovalo, fungovat přestává, nebo funguje jen s velkými potížemi. A všechno se čím dál víc komplikuje. Troufněte si třeba dnes někam cestovat letecky, nebo podat žádost o stavební povolení. Stranou ponechávám krachy velkých a stěžejních podniků na Ostravsku, nebo Západem verbálně tak silně proklamovanou pomoc Ukrajině, která je v praxi evidentně naprosto nedostatečná a neúčinná. Kdo ponese zodpovědnost za ty zmařené životy a zničenou zemi, které musí Ukrajinci obětovat pouze proto, že jim kdosi dává planou nadějí a ujišťuje je, že mohou vyhrát, a přitom je jen tahá za nos?
Stupidita v době umělé inteligence. Asi se najde těžko někdo, komu nelezou na nervy víčka na nápojích v „petkách“, i na krabicích s mlékem, která už nejsou odnímatelná. Naštěstí lze ty dva tenké držáčky lekce ukroutit a je to také to první, co dělám, když balení načínám.
Sám třídím odpad poctivě, víčka pro nemocnou Sabinku už se nesbírají a nedovedu si představit spotřebitele, který po vypití obsahu „petku“ zmačká a víčko na ni před odhozením do tříděného odpadu zpět nenašroubuje. A zmar tohoto opatření v případě, že lidi vůbec netřídí a "petka" i s "neodnímatelným" víčkem skončí v koši na odpadky. Naprostá zbytečnost a blbost, kterou vymysleli dobře placení úředníci v Bruselu. K tomu, že by někoho napadlo, aby se udělala „generálka“ v tom, jak se zbytečně a někdy i několikanásobně balí různé produkty, ať už je to drogerie, nebo i potraviny do papíru, plastů i kovů, které většinou končí v komunálním odpadu asi panstvu chybí odvaha.
Rychle a pro většinu občanů možná i nepozorovaně proběhlo v médiích vyjádření arcibiskupa Jana Graubnera, týkající se změny pohlaví a krátce poté i tzv. genderu a fungování českého školství. Kdo má zájem, jistě si odkazy přečte a názor si udělá sám.
V Rakousku byli v době, kdy jsme tam s rodinou přišli ve vrcholných funkcích dvě obrovské osobnosti. Tou první byl prezident Rudolf Kirchschläger, tou druhou pak kardinál Franz König. Muži na svém místě a velké morální autority. Svou moudrostí a přiměřeným konzervatismem udávali tón celé politické scéně i vnímavým občanům. Mělo to velice pozitivní dopad na celou společnost, sociální smír a pohodu v zemi. A ještě nesmím zapomenout na kancléře jménem Bruno Kreisky s českými kořeny. To byl panečku triumvirát!
Tehdy jsem to vnímal velice pozitivně a dodnes na to nostalgicky a s úctou k té zemi vzpomínám.
Bohužel, tyto časy jsou nenávratně pryč a to ve všech možných souvislostech, i když Rakousko je na tom, snad i kvůli té tradici stále ještě lépe, než jiné země.
Poté pronásledovaly církev a to nejen v Rakousku aféry se zneužíváním dětí a hodně lidí na církev a církevní preláty zanevřelo. Bohužel, takové osobnosti, jakými byli všichni zmínění pánové v dnešním tzv. západním světě zoufale chybí a to je také důvod, proč je zmítaný problémy a spěje k rozvratu.
Abych se však vrátil k podstatě toho, co mám na mysli v souvislosti s arcibiskupem Graubnerem a jeho zmíněnými vyjádřeními.
Vysoce si vážím jeho odvážného postoje, který se nebojí projevit v době, která je z mého pohledu nemocná. Velmi nemocná a to také díky současné vládě a jejímu aparátu, který bez odporu akceptuje a přebírá všechny ty nesmysly, které k nám přichází. Projevit dnes veřejně názor, který není konformní s názorem oficiálním je už zase nebezpečné. Na vysokou církevní osobu jsou politici sice krátcí, a tak se kriticky ozývají alespoň novodobí „experti“ a propagandisté, kteří se snaží jiný názor dehonestovat.
Tato země by jako sůl potřebovala respektovanou osobnost, která se z titulu své funkce postaví všem těm aktivistickým a progresivistickým nesmyslům, kterými jsme krmeni. Klidně i osobnost církevní, jako jsou třeba pánové Duka a Graubner.
Nejsem žádný odborník na školství, ale snad si na něj mohu udělat názor podle toho, co slyším v médiích a také na základě toho, co slyším od čerstvých učitelských důchodců, ale i těch, co ještě učí.
Ještě nedávno byly vztahy, kterými se dnešní „odborníci“ neúspěšně zabývají v pořádku. Spokojeni byli učitelé i děti, protože se používal zdravý rozum a školní výchovu neovlivňovali „experti“ a aktivisté zaváděním nových metod, kterým se dnes říká progresivismus a gender.
Endiaron už nebude!
Zdravotnictví, pro které mám, na základě svých vlastních zkušeností jen chválu je, zdá se, rovněž ve velkých problémech. Trpí nedostatkem lékařských specialistů, ale i obvodních lékařů a zdravotních sester. Sehnat zubaře, či dětského lékaře je velký úspěch, lékařská péče v nemocnicích se zajišťuje jen za cenu značných přesčasů lékařů i sester. Zatím to nějak funguje, tak držme palce, ať to vydrží. Nic jiného nám bohužel ani nezbývá.
Problém má i ten, kdo zatím lékaře nepotřebuje, a stačí mu volně prodejné léky. Slovo „výpadek“ slyšíme v lékarnách pravidelně. Omlouvá se jím například nedostupnost léku, který chroničtí pacienti berou léta a najednou chybí v sortimentu. Někdy jen kratší dobu, jindy dobu dlouhou a výjimečně také navždy. Třeba ten Endiaron. Pan ministr zdravotnictví nám vše s ochotou a úsměvem vysvětlí a zdůvodní.
Veselí nad Moravou, 30.července 2024
Autor článku : Vilém Reichsfeld