Minulý týden jsem šel za našima na hřbitov, abych se tam po ostudné téměř dvouměsíční absenci podíval, jak to vypadá na našem hrobě. Při poslední návštěvě s bráchou jsme se zhrozili, kolik tam bujelo plevelu.

Tentokrát bylo kupodivu vše prakticky bez závad, a tak jsem trochu pozametal, utřel prach a vytáhl svíčku, abych ji zapálil a umístil do laterničky.

Chtěl jsem použít zápalky, které jsem si vzal z domu. Nasral jsem se strašlivě, protože se mně ani po 15 minutách svíčku nepodařilo zapálit. Na hřbitově vane téměř nepřetržitě vítr, ale to by nebyl ten problém – závětří se dá najít. A nikde kolem nehořela na hrobech jediná svíčka, abych si „odpálil“.

To, čemu se dnes říká zápalky a čemu my jsme říkali sirky, to je malinká krabička plná teňoučkých dříveček, asi za polovinu průřezu starých dobrých masívních sirek, a jejich hlavičky s mikroskopickým nánosem čehosi, co se má zapálit třením o úzkou hladkou stranu krabičky, prostě nefunguje. Zapálíte tak každou pátou, ale ta vám ihned zhasne, protože ten pidiplamínek z toho pidinánosu na zápalce nestačí to pididřívečko zapálit.

A tak jsem rezignoval, svíčku nechal nezapálenou v lucerničce a šel domů.

Kurva, proč musíme čím dál častěji vzpomínat v dobrém na to, co se vyrábělo za komančů, a co je dnes nenávratně ztraceno, protože nějaký hajzl prodal, nebo jinak zašantročil světoznámé sirkárny SOLO Lipník a Sušice, které poté zkrachovaly, nebo vyrábí úplně něco jiného. A to se nebavíme o celých odvětvích těžkého a lehkého průmyslu, dolech a jiných výrobnách, které dávno skončily v propadlišti dějin.

Krabičku sirek nedostanete a tak si musíte koupi balíček deseti krabiček, které jsou od počátku k ničemu. A dováží se asi z Číny, tak jako spousta jiných laciných krámů.

Proč dnes postrádáme dobré a kvalitní věci, které jsme znali za socíku? Je to jenom nostalgie?

Proč už se dnes nedělá tak dobrý turisťák, gothaj, vlašák, ryby v remuládě, tavené sýry? Proč už nejsou tak dobré Fidorky, lázeňnské oplatky, proč už se nevyrábí žádné čokoládové bonbony. Nedávno  zmizela Studentská a Milánská směs, i peprmintové fondánové bonbony, nebo rumové pralinky.

dnes milionáři, to je stížnost na dnešní bídnou dobu, kde je rozhodující pouze zisk, zlaté tele kapitalismu, který se za posledních třicet let změnil taky. Bohužel k horšímu. Sociální politika všech našich vlád ztroskotala. Kňučí, že je nízká porodnost, ale neudělají nic, co by mladé motivovalo k tomu, aby založili rodinu a měli děti.

Novomanželská půjčka, kterou vymysleli komunisti způsobila efekt, kterému dnes říkáme „Husákovy děti“. Požehnané. Kdo a kdy se aspoň na něco podobného zmůže dnes? Jenom kecy a zase samé kecy.

Přídavek na dítě je dnes od 830 do 1080Kč. Co se za to pro dítě při dnešních cenách asi dá pořídit? Třeba v Rakousku je to od 140 do 200Euro (3500 – 5000Kč) a ceny tam nejsou o moc vyšší, někdy i nižší, než tady, nehledě na jejich platy.

A bohužel, nejsou to jenom děti a byty. Kdo tady prosím pěkně má, tu nádhernou průměrnou mzdu 50 282Kč? Nebo aspoň poslední známý medián mzdy (tedy hodnotu, nad kterou vydělává polovina zaměstnanců a pod kterou druhá polovina), který činí 45 523 Kč hrubého měsíčně? To si z nás někdo dělá prdel?

A bude hůř přátelé! Budeme zbrojit o sto péro a už nebude na nic. Sežerou nás Číňani. Přečtěte si článek, abyste byli v realitě a nedělali si iluze o našem těžkém průseru..

​​​​​​​A Rusko, kvůli kterému budeme zbrojit? To Rusko, které prý válku s Ukrajinou už prohrálo a rozpadne se? To má suroviny, kterých se nám tak nedostává, to má ten zemní plyn a ropu, které jsme od nich měli levné, dokud kdosi v Bruselu nerozhodl jinak a nepostrčil celou Evropu do bídy..

Ale na závěr budu přece jenom optimistický – tedy vůči našemu Česku.​​​​​​​

poserou se při dopadu první bomby, nebo rakety. Bohužel, jsou to opět politici, kteří zavinili všechen ten marast, ve kterém se nacházíme.

Ona totiž ta životní úroveň nespočívá jenom v těch lepších platech za které si toho víc pořídíte a vyšších sociálních dávkách.

Spočívá také v tom, co lidi umí, jak si díky tomu poradí v praktickém životě, jak jsou šikovní a umí se ohánět a hospodařit. Ano, Češi jsou v tom mistři a vždy byli.

Dnes jsou moravské vesnice hezčí než ty rakouské, vše je tady hezky opraveno a upraveno. Před těmi moravskými domy stojí lepší auta. V obchodech asi není tak kvalitní zboží jako Rakousku, ale to určitě není rozhodující faktor. Kultura na našich vesnicích, natož ve městech uspokojí většinu lidí, kteří o ni vůbec stojí. Naše země je krásná. Jinak než ta rakouská, je prostě taková útulná a líbezná, bez extrémů.

Lidi jsou spokojeni ale i nespokojeni, to už je třeba také o těch výdělcích, ale i ti nespokojení mají hezky zařízené byty a hezká auta, na které se časem a šetřením přece jen zmohli. Nejsou tady jedovatá zvířata, až na zmije, které se letos obzvláště rozmnožily. A nejsou tady ani útočníci s noži a nezní zde svolávání k modlitbám z minaretů. I to je životní úroveň.

Tož nakonec jsou tady lidi vcelku spokojeni, i když na něco nadáváme (jako já na začátku), a žije se tady dobře, i když to ti zatracení politici tak moc podělali a stále v tom pokračují. V Evropě, i u nás, v té naší krásné zemi.

Nesnáším výroky typu „žijeme si tady jako prasata v žitě“, jak nedávno prohlásil herec Jiří Dvořák. To není pravda! Tak bychom si mohli žít, kdyby to ti zatracení politici tak moc nepodělali. V Evropě, i u nás, v té naší krásné zemi.​​​​​​​

Veselí nad Moravou, 4.srpna 2026

Autor článku : Vilém Reichsfeld