Šedesátá a sedmdesátá léta  … díl 1.

Tento článek jsem chtěl původně pojmenovat "Zlatá šedesátá a sedmdesátá léta". Zlatá proto, že my, tedy generace, která v té době dospívala na ně dnes vzpomíná téměř bez výjimky v dobrém. Jistě i proto, že starosti a problémy jsme si tehdy ještě nepřipouštěli. Zato na nás čekala, krásná studentská, či učňovská léta a také vojna, na kterou se sice nikomu nechtělo, ale drtivé většině z nás nakonec prospěla a i na ni se nakonec vzpomínalo v dobrém. A samozřejmě taky první lásky, party bezva kamarádů a kamarádek, "čaje" a zábavy, na kterých hrály bezvadné kapely ještě lepší muziku, která se čerstvě přebírala z hitparád a nových elpíček.                                            To vše v šedi reálného socialismu, který jsme tehdy sice proklínali, ale dnes si myslíme, že všechno to pěkné, co jsem zmínil, mohlo vzniknout právě a pouze v mixu a "chemické" reakci s dobou, o které se rozhodně nedá říct, že byla společensky a politicky vlídná a přívětivá. Ve všeobecném kontextu však byla jistě velice zajímavá.                    Od toho původně zamýšleného názvu jsem ale nakonec upustil, bylo by možná špatně pochopeno. 

Společenská situace a hudební dění 60. let minulého století

O devadesátých letech 20.století se říká, že kdo si je pamatuje, ten je neprožil.

O konci 60. a začátku 70.let téhož století platí pravý opak. Každý, kdo je zažil, už na ně nikdy nezapomene. Zejména, pokud byl v tu dobu ve "správném věku" a vnímal, co všechno se děje ve světě, ale především v naší zemi, tehdy pevně spojené s takzvaným socialistickým táborem.

Zásadní důležitost při tom mají události, které ta léta formovaly. Byl to společenský, kulturní, ale i politický kvas, z jehož jedinečného a těžko opakovatelného mixu  povstalo společenské a hudební dění doby, z jejíhož odkazu žije hudební branže i hudební fandové dodnes.

Obrovské revolty studentů ve Francii a Německu v roce 1968, vražda M.L.Kinga na jaře téhož roku, invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21.8.1968, hnutí Hippies, které koncem 60.let vrcholilo, legendární hudební festival Woodstock v půli srpna 1968. A trauma Ameriky i celého tehdejšího Západu – Vietnamská válka.

Ať již události na první pohled velmi negativní, či až přehnaně pozitivní, všechny v té době ovlivnily myšlení i tvorbu umělců. A že se tehdy urodilo. ​​​​​​​​​​​​​​Sice jen částečně, ale zato velice výstižně to popisuje skvělý film Forrest Gump.

Samoobslužná prodejna potravin ve středu města Veselí nad Moravou, na rohu ulice Svatoplukova a náměstí Míru. Po privatizaci se jí říkalo "Valášek".

Tuzex byla v dobách československého socialismu a dočasně ještě po Sametové revoluci síť obchodů, ve kterých se za valuty zahraničních měn nebo tuzexové poukázky (tzv. bony) dalo koupit zahraniční, zejména západní zboží, které nebylo v normální síti prodejen k dispozici . Mimo jiné i opravdové džíny.

Byl by to asi nadlidský úkol, zmapovat tehdejší dění v širším měřítku a jistě to učiní osoby povolanější.

Účelem tohoto článku je zabývat se děním v našem malém městě v době, která po vzbuzeném optimismu a nadějích, začala pro celý národ tak smutně. V době po roce 1968, v době takzvané normalizace. V době, o které se rozhodně nedá říct, že byla optimistická. Naopak, byla pár let ponurá a zasmušilá poté,  se rozplynuly velké naděje vyvolané Pražským jarem.

Často se o té době bavím s rovníky, kteří na ni kupodivu rádi a často i s pohnutím vzpomínají. Jak je možné, že ti, kteří tehdy nesměli za hranice, nemohli si pořídit věci, po kterých toužili, tedy hlavně nezbytné džíny, kterým se tehdy říkalo podle jedné jejich značky Rifle, neměli přístup k tehdejší západní hudbě, která právě prožívala historický rozmach, bojím se to téměř říct, na tu dobu normalizace a dobu následující nezanevřeli, ba naopak, dnes ji až nekriticky chválí. Vytvořila se v ní totiž jakási spiklenecká "odbojová" subkultura velké části společnosti - zejména mladých, kteří si i v té trochu stísněné době našli zábavu, která jim vyhovovala a nikdo jim do toho nekecal. Tedy spíše si do toho kecat nenechali. Ponurá normalizační stísněnost je motivovala ke kreativitě a posilovala pocit sounáležitosti.

Docházíme při tom hodnocení k několika důležitým okolnostem, které tu dobu charakterizují. V první řadě jsme byli mladí. Dlouhé vlasy se sice musely kvůli vojně ostříhat, ale ty těm, co o ně stáli, poté zase narostly. Na tu vojnu jsme tehdy sice z principu nadávali, ale byla všem také prospěšná a vzpomínáme na ni rádi. Tehdy už nikomu nehrozil kriminál za jeho názory, pokud to ovšem nepřehnal, režimu stačil klid a snažil se lidi uplatit materiálními výhodami. Pořídit si byt, nebo i dům nebylo nedosažitelné a práci měl každý, či spíše musel mít každý. Dokonce zapsanou v občanském průkaze i s razítkem zaměstnavatele. Byla sice cítit jakási ideová šikana, vedoucí úloha KSČ se zdůrazňovala na každém kroku. Nebylo to ale žádné velké dusno a lidi si z toho "mezi svými" začali dělat srandu. Všechno to, co nám tehdy chybělo jak materiálně, tak pocitově, se shánělo a obstarávalo. Tehdy se říkalo, že československé hospodářství má dva ekonomické okruhy. Ten oficiální, za kterým stála strana a vláda, a pak ten skrytý, ve kterém fungovaly známosti, úplatky a zneužívání hesla, že vše patří lidu, tedy v podstatě kradení v malém i velkém.

Dlouhé vlasy patřily ke konci 60.let minulého století k povinné výbavě kluků. Zlé jazyky je nazývaly máničkami, nebo také chuligány. Součástí oblečení byly džíny z modré silné látky, nebo manšestru různých barev a kotníčková obuv, Doplňkem bylo tzv. somradlo, taška od plynové masky "přivezená" z vojenské základní služby, kde byla "privatizována" ve skladě protichemické ochrany

Zdařilé a kvalitní cívkové magnetofony Sonet Duo a Tesla řady B4 byly koncem 60. let, velmi oblíbená záznamová média. Nahrávaly se na ně  hudební pořady z rádia a televize, a stáčely tehdy vzácné gramofonové desky zejména  cizí provenience ​​​​​​. Československý elektrotechnický průmysl tehdy produkoval sice se zpožděním oproti Západu, ale poměrně kvalitní přístroje spotřební elektrotechniky

A podobně to fungovalo i v kultuře. Plnění její oficiální části bylo nutnou povinností, která byla vyžadována a nějak také splněna. Přitom vůbec nelze říct, že by jí to z valné většiny uškodilo. A pak tady byla kultura, kterou strana a její orgány ještě se skřípěním zubů strpěly, a ta, kterou vůbec neviděly rády, jejímiž vlivy už se cítily ohroženy. Ať už se jedná o literaturu, výtvarné umění, či hudbu.

A právě skutečnost, že se hudba, literatura a výtvarné umění tvořily a organizovaly v  pokoutných, skrytých a někdy až ilegálních a dobrodružných podmínkách, se na výsledku projevilo většinou velice pozitivně. Tříbilo to názory a vkus tvůrců i jejich fanoušků. Ostatně jako v historii vždy. Když režim zakazuje, bují o to více kreativita, o to víc to baví tvůrce i posluchače, či čtenáře. Podle vzoru "zakázané ovoce chutná nejvíce".

Důležitým mezníkem československé hudební -  beatové historie, který ovlivnil celé pozdější dění v této hudbě byl 1. československý beatový festival, který se konal ve dnech 20.-22.prosince 1967 v pražské Lucerně. Na festivalu vystoupili mimo jiné The Primitives GroupFramus Five, Mickey & Rock’n’roll Stars, OlympicSynkopy 61FlamengoPrúdyRebelsJuventus a Soulmen.

Zleva král českého rokenrolu Michael „Miki“ Volek, Synopy 61 a mladý kytarový mág Radim Hladík (Blue Effect)

Velice kreativně se hledaly cesty, jak tyto kulturní aktivity - a hudba byla jejich středobodem, pokud možno zpřístupnit širokému obecenstvu. Publiku, které dychtilo také po nahrávkách pop music a rocku ve všech jeho formách vznikajícím tehdy na Západě. Mimo poslech cizích rozhlasových stanic, které hudbu vysílaly (Radio Luxemburg, BBC, Svobodná Evropa, rakouské rozhlasové stanice), to byly LP desky, vinyly, které sem vozili šťastlivci, kteří se mohli na Západ podívat, nebo je pašovali překupníci, aby je draze nabízeli na ilegálních burzách mládeži lačné kvalitní západní hudby. S vinylovými deskami těch skvělých rockových skupin se zacházelo jako se svátostí a půjčovaly se pouze prověřeným lidem, aby si jejich obsah stáhli na cívkový magneťák. Supraphonem občas vybrané a vydávané západní kapely a zpěváci se abonovaly a na volné tituly se stály fronty. Podobná situace byla i ve vydávání a nákupu hledaných knižních titulů. Na pověstné knižní čtvrtky, jako den, kdy se začaly prodávat, si mnozí pamětníci jistě vzpomenou. Ke cti tehdejší doby je nutno uvést, že knihy i gramofonové desky byly po všech stránkách velmi kvalitní (ostatně dodnes je ČR jedním z nejvýznamnějších producentů kvalitních vinylů na světě) a cenově dostupné.

Alba z poloviny až konce šedesátých let a počátku let sedmdesátých, která patři ke zlatému fondu rockové hudby

Celá popsaná specifická situace, která tehdy v naší zemi panovala, vytvořila obrovské společenství lidí se stejnými, nebo aspoň podobnými zájmy. Ať již to byli příznivci beatu a rocku, ale i folku, nebo třeba  trampové. Lidí, kteří „věděli“ kam patří, lidí kteří v nouzi a bídě reálného socialismu vytvořili subkulturu, společenství mladých, kteří byli odhodláni bavit se podle svého.

A ve Veselí nad Moravou se jim to podařilo, jak zjistíte dále, víc než dobře.

Co se v té době v naší zemi hrálo (a bylo toho opravdu hodně) :

Miki Volek - This Little Girl Of Mine (live 1965)

Mefisto - Jaromír Mayer, Karel Svoboda - Temný stín (originál 1966)

Olympic - Hvezda na vrbe  1965    ​​​​​​​

Tenhle kluk - Krystalky 1966   

​​​​​​​Synkopy 61 - Válka je vůl (1968) 

​​​​​​​The Soulmen - I Wish I Were 

​​​​​​​​​​​​​​Pavol Hamel a Průdy - Možno, že ma rada máš (Zvonky, zvoňte) 1969.

Blue Effect - Slunečný hrob

Michal Prokop & Framus Five ‎– Framus Five (1969)

Karel Kahovec - Paní v černém

​​​​​​​The Matadors - Zlatý důl (1967)

A za všechny skvělé filmy z požehnané doby 60.let alespoň písnička z jednoho geniálního:

Limonádový Joe - s neméně geniálním Waldou


​​​​​​​Pokračování : 60. a 70.léta ...Díl 2./8


Veselí nad Moravou, 17.dubna 2021

Autor článku : Vilém Reichsfeld