Tahle země není pro starý

Název článku jsem si samozřejmě vypůjčil z filmu bratří Coenů.

Je bohužel velice výstižný pro symptomy dnešní doby, ve které, zdá se, jsou přibývající stárnoucí lidé jen na obtíž. Stát stojí peníze jejich důchody a navíc, komplikují „zdárný“ politický vývoj naší společnosti. Statistici starší generaci ve svých voličských průzkumech dehonestačně jmenují v jedné řadě s lidmi s pouhým základním vzděláním, kteří jsou podle nich zřejmě méněcenní a hloupí. Volí prý totiž převážně extrémisty, komunisty a hnutí ANO. Zabývat se tímto stupidním ukazatelem, který zavedli nafoukaní elitáři nemá velký význam. Dokazuje nicméně trend, který nastupuje, ve snaze ovlivnit volební preference a volby samotné. V mediálním prostoru se o tom objevily první úvahy :

​​​​​​​„Snížení dolního věkového limitu na 16 let by mohlo přinést svěží perspektivy a zvýšit politickou angažovanost mladých lidí. Při prezidentských volbách jsme byli svědky toho, že se mladí nenechají tak lehce ovlivnit populismem, jak je tomu u seniorů. Zvýšená politická angažovanost mladých by mohla vést také k větší diverzitě názorů a zdravějšímu politickému prostředí.

Na druhé straně by mohlo stanovení horního věkového limitu volebního práva přinést některé pozitivní efekty. Mohlo by se zabránit situacím, kdy politické strany zneužívají seniory pro své politické záměry, například prostřednictvím populistických kroků, jako je neúměrné navýšení důchodů nebo jednorázové přídavky.“

A naopak, snížení věku voličů na 16 let má sloužit k vyrovnání voličské vůle „starochů“, nevzdělanců a „lůzy“.  ​​​​​​​

Těmi starými si dovoluji nazvat všechny, kterým je více, než padesát let. Jejich obrovským handicapem v očích vládnoucí garnitury je prostá skutečnost, že zažili a pamatují si, již jako dospělí režim, který tady byl před rokem 1989. A nejen že si jej pamatují, ale dovolují si jej tu kritizovat, což je vládnoucími politiky samozřejmě vítané, tu ale také na něj vzpomínat v dobrém a odpouštět mu nostalgicky to, na co tehdy nadávali, co kritizovali a kvůli čemu před 33 roky vítali jeho zhroucení. Ale také to srovnávat s dnešní dobou, která se té předlistopadové začíná v lecčems podobat. Ti, kteří odsuzují polemiku a srovnávání pamětníků, si ve své povýšenosti neuvědomují, že k ní přispívají tím, jak vládnou a kam naši zemi svou neschopností a neporozuměním problémům lidí vedou

​​​​​​​Lidé nad 50 let umí také dobře srovnávat to, jak se režim historicky vyvíjel, a to, co tehdy sami  zažívali s tím, jak prožili právě oněch posledních 33 let po jeho pádu.

Umí srovnávat na základě vlastní zkušenosti a nemusí se spoléhat na servírované tendenční a nenávistné zpravodajství médií, které dávno ztratilo glanc objektivity. To se díky servilitě novinářů dostalo do situace, ve které byly média socialistického režimu před rokem 1989. Tehdy se tomu však neříkalo servilita, ale politická uvědomělost. Rozdíl v tom však nevidím prakticky žádný.

Jó, býval kdysi na Západě kapitalismus, který jsme mu právem záviděli. V tom jsme se zhlédli a ten jsme také chtěli v roce 1989, kdy ještě na tom Západě existoval. ​​​​​​​

A prvních deset let po „sametové“, přes její, trochu divoký a překotný vývoj to tak i vypadalo. Než se to zvrtlo. Na tom skvělém Západě a bohužel i v naší malé a krásné zemičce. Zmizeli politici, kterým se tak dalo opravdu říkat, i když bez chyb nebyli ani oni. Západ začal degenerovat, odněkud se vynořily nové trendy a politiky s „gulama“ nahradili rychlokvašky, vzletně mluvící hlavy, které se těm novým trendům rychle přizpůsobili a začali je sami aktivně prosazovat.

Agresívní a nesmiřitelná „Zelená agenda“ s militantními tvůrci nového učení, které nepřipouští jiný názor na původ probíhající klimatické změny (pokud to vůbec nějaká nepřirozená změna je) a podobně agresívní a samojedině neomylná agenda LGBT. Ta první vede Západ neomylně do hospodářského úpadku, ta druhá jej devastuje morálně a ničí hodnoty přetrvávající po tisíciletí.

Především starší lidé mají s oběma zásadní problém, protože jsou většinou konzervativně založeni, mají životní zkušenosti, dokážou si věci přebrat tím, čemu se říká sedlácký rozum, a nepodléhají indoktrinaci médií. Prakticky všechny tyto vlastnosti z podstaty věci chybí mladým lidem, kterým to samozřejmě z podstaty nelze vytýkat. Tak to totiž bylo vždy, ale ne vždy se o mladé režim mohl opírat. Nacistické Německo bylo nositelem a propagátorem kultu mládí a rasy, v době, kdy zde byli u moci komunisté, tomu bylo právě naopak, mladí byli nositeli vzdoru a kritiky. Jak je tomu s mladými dnes, to je velká otázka. Pravdu se dozvíme ve chvíli, kdy je dnešní režim. postaví před situaci, která jim dovodí svírání zadků. Už se na ni zkouší.

Na vlastní kůži jsme nedávno spolu s manželkou během 17 měsíců zakusili, co znamená, mít v údaji o stáří na začátku číslo 5.

Za rok více než 50 pokusů o získání zaměstnání formou účasti ve výběrových řízeních. Od postů kvalifikovaných (střední management), až po místa prodavačky v supermarketu, či drogerii. Ve všech případech, pokud vůbec někomu stojíte za odpověď, se dozvíte, že místo bylo obsazeno vhodnějším kandidátem. Diskriminace kvůli věku z toho čiší na hony a potvrzují to i odborníci na pracovní trh.

​​​​​​​Při zájmu o místo nekvalifikované, vás pak podle odborníků odmítnou ze dvou důvodů. Jednak opět kvůli věku, protože mladá tvářička lépe reprezentuje a je při síle, a také proto, že máte střední vzdělání a mohli byste po čase opustit svou pozici, protože jste přece jen našli kvalifikovanou práci, či snad dokonce mít ambice a usilovat o získání lepšího umístění tam, kde právě pracujete.

Drogerii nakonec nestálo za to, odepsat ani na uchazečskou žádost o brigádnické, časově limitované místo. Inzeruje jej však jako neobsazené nadále!   

Nepochybuji o tom, že situace, ve které jsme se díky naší vládě ocitli kvůli její militantní a nenávistné zahraniční politice, přinese naší zemi a jejímu lidu značné problémy, kterých jsme se mohli vyvarovat, kdyby vláda upřela svoji pozornost více na naše vnitřní problémy. Včetně problémů generačních a záležitostí lidí nad 50 let.

​​​​​​​

Veselí nad Moravou, 27.června 2023

Autor článku : Vilém Reichsfeld