Pořádná škola pro všechny děti už tak velice dlouho nebyla a za pár dní začínají prázdniny. Některé děti sice již před časem do školy chodit začaly, ale třídy nebyly téměř nikde kompletní, je to jen takové divné náhražkové vyučování. Žáci i studenti se potkají až o posledním dni školního roku a odnesou si vysvědčení za vzdělávání na dálku. Propadlíci díky „škole na dálku“ zřejmě žádní nebudou a vysvědčení všech budou asi lepší, než při řádném vyučování, tedy, když se musí brzy vstávat a jít do školy, když děti mají řádné povinnosti a pravidelný režim.

Z letoška nebudou mít děti a studenti žádné společné ročníkové fotky, a nevisela také žádná tabla. Zejména pro deváťáky a maturanty je to ztráta trvalá a nenahraditelná. Pro maturanty navíc bez závěrečného rituálu „posledního zvonění“. Je to smutný závěr školního roku.

V televizi už nedávno zase dávali první „vlaštovku“ přicházejících prázdnin, westernovou klasiku a zřejmě nejoblíbenější kus tohoto žánru, Sedm statečných. Herecké legendy, již dávno všechny zvěčnělé Yull Brynner – Chris Adams, Steve Mc Queen – Vin Tanner, Charles Bronson – Bernardo O Reily, Robert Waughn – Lee, James Coburn – Britt, Horst Buchholz – Chico, Brad Dexter – Harry Luck i svým způsobem sympatický zloduch Elli Wallach – Calvera, o nichž už tady byl článek před rokem. Následovat bude jistě další prázdninová filmová klasika, Poklad na Stříbrném jezeře, Vinnetou a jeho díly, Troškovy Slunce seno,..., bez níž by prázdniny byly jako Vánoce bez Mrazíka.

Loňský konec školního roku proběhl v radostnější a optimističtější atmosféře. Nejenom proto, že letošní prázdniny budou pro všechny jejich aktéry trochu méně zasloužené, ale i proto, že si pořádně neužili školu a ani se s ní radostně a v očekávání zaslouženě vydobytého volna tradičně nerozloučili, což bývá na školních dvorech pěkný obřad. Hlavně ale není příliš důvod k optimismu proto, že je tady něco, co už sice momentálně téměř pominulo, ale klid není a předpokládá se, že to tím neskončilo. Na vině všeho je viróza. Viróza biologická, která tedy prozatím utichla, ale jistého není nic, a bohužel také nákaza společenská, která se ještě předtím, než skončila v USA nákaza biologická, rozjela po nešťastném zabití černocha policií v americkém Minneapolisu. Zdá se, že obě ty virózy se staly pandemiemi. S tím rozdílem, že jedna, ta biologická začala v Číně a druhá, ta společenská v současném protipólu Číny, ve Spojených státech amerických. 

Stav před prázdninami je pochmurný pro všechny, pro děti i pro rodiče. Média hlásí, že přichází ekonomická krize, kterou virus pouze urychlil. Míra zdražování je převeliká, už to vnímají i ti, co do kapsy hluboko nemají. 

Není to ani tak proto, že by to lidé finančně neustáli, ale proto, že si uvědomují, že jsou to symptomy toho, že něco není v pořádku, něco nefunguje jak má, na rozdíl od toho, jak růžová budoucnost byla politiky slibována. I Bruselem, který se chystá skočit do obrovského finančního dobrodružství a porušit tak najednou totálně všechny své předpisy, které již některé předlužené státy beztoho dávno nedodržují a stojí před krachem, nebude-li jim poskytnuta finanční pomoc.

Z druhé strany oceánu k nám přichází, pomalu se rozlézá a bohužel je i přijímána generální revize pohledu na historii a osobnosti, jejichž sochy stojí v našich městech, na našich náměstích a slavných hřbitovech. Koněv ještě není a jistě ani nebude zapomenut a už se kácí Ghándí, Theodor Roosevelt, či Churchill (u nás zatím ne, mírnější česká povaha se prozatím spokojí s hanlivými nápisy). Možná někoho napadne prokádrovat také velikány spočívající na vyšehradském Slavíně a v jeho Pantheonu, spíš si ale myslím, že by také někomu mohla dojít trpělivost a dotyčný by se se zlou potázal. Doufám v to.

Nedávno jsem tady psal o tom, že všichni vůdcové velkých národů mají na triku také hrůzné zločiny a miliony mrtvých, kteří v době jejich vůdcovství díky jejich válečným choutkám, kořistnictví a rozpínavosti přišly v cizích zemích o život. Tak je to ale od nepaměti, bere se to bohužel v těchto souvislostech jako samozřejmé a stále se to opakuje. 

Z úst mladých, nově se profilujících vykladačů nedávné historie, za přizvukování několika historiků, kteří náhle procitli a snaží se zachytit nové trendy v jejich oboru se v rámci revize nedávné historie dovídáme, že strůjci holokaustu v Čechách i na Moravě jsme vlastně byli my sami. Připravili jsme tím chudákům Němcům pouze obrovské starosti a finanční výlohy, které vznikly s celou tou příšernou procedurou, kterou kvůli nám museli zajistit.

Kdo by se ještě nedávno nadál, že se dočkáme tak neblahých a zneklidňujících událostí, které v současné době hýbou světem a rozkolísávají jej.

Útěchou nám může být pouze naděje, že běh událostí snad již překonal dno sinusoidy historických změn, které lidstvo provází od nepaměti, a opět stoupáme k jejímu vrcholu.

K tomu, aby se to urychlilo a podařilo, však bohužel stále chybí těch zmíněných sedm, nebo alespoň pár statečných, odhodlaných státníků, kteří by světu z těch zmatků a zvratů ukázali cestu, možná i poněkud zvýšeným hlasem a se vztyčeným ukazovákem. 

Přes všechny ty neradostné zprávy a pochmurné vidiny si nenechejte ujít lidsky i sluncem prohřáté prázdniny doma i v cizině, prázdniny požehnané dobrým zdravím a pohodou.

Ve Veselí nad Moravou, 27.června 2020

Autor článku : Vilém Reichsfeld