Oslava osmdesátin  Martina Hrbáče proběhla o nedělním odpoledni, 24.března 2019 v nabitém sále kina Morava, v rámci víc než důstojném. Tři a půl hodiny muziky počínaje skvělým Miro Dudíkem z kopaničářské Myjavy až po předlouhé vystoupení brněnského BROLNu. Mezi tím, jako vždy skromný oslavenec Martin a spousta vynikajících muzikantů, jejichž výčet snad ani nejde z hlavy vyjmenovat. Třešničkou na dortu s osmdesáti svíčkami byla v závěru Martinova paní Jitka se svým bezprostředním a srdečným vyznáním svému Martinovi a celé jejich rodině. Bez ní by Martin nebyl tím, kým se stal. Dobré rodinné zázemí je alfa a omega všeho.

Před pár lety mně přinesl přítel z Uherského Hradiště na naše sběratelské posezení, které míváme každou neděli dopoledne v hospodě v Uh.Hradišti tištěný dokument, program Horňáckých slavností konaných 20.-21.VII.1957 ve Velké nad Veličkou. Doma jsem jej založil a vrátil se k němu teprve, až když jsem viděl v televizi pořad věnovaný právě Horňáckým slavnostem. Tehdy mně došlo, že je to po dlouhých 62 letech vzácný originální program jejich prvního ročníku.

Vzpomněl jsem si na ten program zase až při příležitosti zmíněného jubilea Martina Hrbáče. Nevím jestli jej má a ví taky, jak se tam o něm píše. A nejen o něm, ale také o dalších členech jeho rodiny, kteří tam účinkovali.

" HRUBÁ VRBKA – Zpívá dědáček Hrbáč, jeho syn a vnuk. Muzika J.Kubíka. Tance verbuňk a odzemek. Píseň nad kolébkou. Mladá muzika s primášem Martinkem Hrbáčem“. Martinkovi tehdy bylo krásných 18 let.

Nemohl jsem na tom nedělním koncertě nevzpomenout také koncertů podobných a slavných, které se uskutečnily již před více než desítkou let na stejném místě. Na nedělním koncertě se o těch, kteří na nich tehdy účinkovali, mluvilo již jen jako o legendách. Těch, kteří již odešli jako Luboš Holý (+23.1.2011) a pan „rídící“ František Okénka (+12.4.2018), nebo horňácký zpěvák, pro mě s projevem nejryzejším, Dušan Holý. O tom se, stejně jako o oslavenci Martinovi dá říct „malý Velký muž“. Je ještě o šest roků starší než Martin Hrbáč a okolnosti už mu asi nedovolují účast na podobné akci. „Tož nech im obom zdraví slůží!“

Jiné, mrňavé výročí chci připomenout  rok po vzniku tohoto webu. Někdo mu říká i „blog“, ale to by asi sedělo jen částečně.

14.března 2018 byl tento web spuštěn a byly do něj vloženy první  články týkající se historie města z tvůrčí databáze Vladimíra Groše. Prvním článkem týkajícím se také současného dění, byl faktograficky pojatý článek Smutný je osud veselského zámku , který byl vložen 20.4.2018 a přečetlo si jej více než 500 lidí.

Vůbec nejčtenějším byl článek Rekonstrukce náměstí míru - promarněná příležitost, který si přečetlo více než 4 900 návštěvníků webu, další pak prostřednictvím vyhledávání. Velkou roli v jeho čtenosti měly sociální sítě. Je nesporné, že občané mají zájem o dění ve městě, zejména o to, jak jejich město vypadá, co se staví a jaký je výsledek. Zavírat oči a nechtít slyšet, že se lidem něco nelíbí a nevyslyšet ani argumenty podloženou a oprávněnou kritiku je pouze důkazem toho, že mechanismus rozhodování na radnici nefunguje tak, jak by fungovat měl. Občané do něj nejsou zapojeni a tak o všem rozhoduje pouze úzký okruh lidí, kteří nemají, jak se říká „patent na rozum“. To je také jedním z hlavních důvodů, proč tento web vznikl.

Potvrdil to také druhý, velmi sledovaný článek Názor paní Jany Procházkové, který zřejmě hodně lidem mluví z duše. Přečetlo si jej téměř 1 900 čtenářů a další následně, při brouzdání stránkami. Tento velice čtivý text už se netýká pouze komunálního dění ve městě, ale vyjadřuje myslím velice výstižně nedostatky dnešního společenského a sociálního systému, které „obyčejný člověk a občan“ vnímá a pociťuje. Bohužel, čím dál víc spíše negativně. 

Dalším z hojně čtených článků byly texty Zásadním problémem města je doprava (téměř 1 700 přečtení) a Kdo tahá za otěže na veselské radnici? (více než 1 000 přečtení) napsaný ještě před komunálními volbami. 

Celkem byla za ten rok na webu zveřejněna téměř stovka článků, včetně cizích a přejatých příspěvků, které jsou uživateli sdíleny z 54% na počítačích, z 41% na mobilních telefonech a v 5% na tabletech.

Občas, ale spíše jen sporadicky se na tento web podívá také někdo z evropského zahraničí, dokonce jsem zaregistroval i přístup z Číny, či Hongkongu. Několik uživatelů je také ze Slovenska. Web má rovněž příznivce v USA. Čtyři v kalifornském Sacramentu a tři v Chicagu (Illinois). Zřejmě tam žijí nějací veselani, které tímto srdečně zdravím!

Zdravím při této příležitosti také všechny ostatní návštěvníky těchto webových stránek, ať už s mými názory a pohledem na dění souhlasí, nebo ne. Pokud se ale na tyto stránky pravidelně vrací, tak jim za to děkuji, protože tady nalézají alespoň něco, proč jim to stojí za to.  

Ve Veselí nad Moravou, 27.března 2019

Autor článku : Vilém Reichsfeld