Pamětníci mají ještě v paměti venkovní výzdobu kulturního domu provedenou náročnou reprodukční technikou zvanou sgrafito.

Byla dílem národního umělce, výtvarníka, akademického malíře Josefa Lieslera a akademického malíře Rudolfa Švába. Dílo bylo městu oběma odevzdáno 29.července 1961, k plné spokojenosti jeho zástupců (kulturní dům byl slavnostně otevřen již 29.12.1959 slavnostním uvedením opery Hubička od Bedřicha Smetany).

Kulturní dům byl zvenčí opatřen poměrně kvalitní a trvanlivou škrabanou omítkou zvanou břizolit (lidově brizolit). Sgrafitové plochy jsou tvořeny dvěma vrstvami omítky, z nichž většinou ta spodní je obarvená. Vrchní vrstva se proškrabává podle na ni nakreslené předlohy až po spodní probarvenou vrstvu, a tak vzniká kýžený obraz.

Sgrafitové plochy bohužel byly v osmdesátých letech m.s. napadeny vlhkostí a začaly sanitrovat. Vedení města zřejmě rozhodlo, sgrafitové plochy pracně a nákladně nesanovat a tak byly osekány a omítnuty.

S autorem panem Lieslerem toto nebylo konzultováno a ten to těžce nesl. Zmiňuje to paní Věra Šmídová ve svém článku „Z historie kulturního zařízení v našem městě“ (Zpravodaj ZK ROH Železáren Veselí – listopad 1989, strana 19). 

Za povšimnutí stojí také vkusné řešení prostoru před kulturním domem. Členěná nástupní plocha je lemována kaskádovitě ustupujícími betonovými truhlíky s hezkou květinovou výsadbou a pohodlnými lavičkami.  

Ukázka několika polí, kterými byl vyzdoben zdejší kulturní dům. Škoda, že jsme o tu nádheru přišli. Za zmínku stojí drobná zajímavost, chtělo by se použít ono "i mistr tesař se utne". Ležící Můza na obrázku zcela vpravo dole má obě chodidla levé. Bývala to oblíbená atrakce veselských kluků, kteří to předváděli svým kamarádům.

Posledními dvěma kartami, které daly při hledání podkladů a objasňování, o co se vůbec jednalo nejvíc práce a nakonec pomohla náhoda byly zřejmě kovové nápisy a znak na obchodním centru na Hutníku (zvaném také Famila) a Nápis a znak Jednoty na prodejně potravin v Zarazicích, na ulici Vinohradská.

Obchod v Zarazicích byl dávno zrušen, a na obchodním objektu "Famila" na Hutníku tyto krásné a účelné nápisy z kaligraficky zdařilých písmen vyvedených z kovu dávno nejsou. Nikdo se nevěnoval jejich údržbě a tak zřejmě podlehly korozi a byly demontovány.

Když vidím ten obchod na Hutníku na dobové pohlednici (nahoře - výřez z dobové pohlednice s vkusným a kvalitně řemeslně zpracovaným písmem) a srovnám to s jeho stavem dnes, mohu si jen hořce povzdechnout. Totéž v případě té kašny ve škole a ostatních výtvarných prvků.

Před rokem 1989 bylo v podstatě povinné pamatovat u větších akcí v rozpočtu také na umělecká díla, či výtvarné prvky, dnes se tyto věci neřeší. Hlavně, že se bijeme v prsa, tu dobu zatracujeme a ve své povýšenosti a buranství jsme zničili tolik dobrých věcí, které tehdy šikovní lidé vytvořili, aniž k tomu měli takové možnosti, jaké skýtá dnešní doba. 

Na takové "drobnosti" jako hezké a vkusné označení prodejny se při projektování a výstavbě bral zřetel a investorům stálo za to do nich investovat i v tak malém městě, jako je naše. Již v šedesátých letech minulého století do noci zářily řemeslně i výtvarně bezchybné neonové reklamy, stejné, jako ve velkém městě. Alespoň ty na hotelu Rozkvět,  obchodu s obuví a později na obchodním středisku na Hutníku. Prozářily noc a potlačily šeď města, přestože v obchodech toho moc k mání nebylo. Dnes již ve městě žádné neony nejsou. 

O původním, esteticky dokonalém a vkusném označení budovy kina čtyřmi světelnými čtverci s nápisem KINO, které byly na budově před jejím zateplením umístěny se tady již psalo. Velkou chválu pro jejich estetické působení měl i ve světě známý veselský výtvarník Radim Peško, který v rozhovoru pro Veselské listy řekl : "Pamatuju si, jak vypadalo kino, než bylo opraveno a opatřeno brčálovým nátěrem. Na kostce pokryté žlutými kachličkami zářil červenobílý nápis KINO vyvedený v jednoduchém, konstruovaném písmu. Škoda, že je pryč, myslím, že mladá generace by původní vzhled architektury ocenila". Namísto něj jsou dnes na polystyrénovém zateplení humpolácké nápisy a loga, sloužící spíše pro rozbití velkých ploch nepodařené fasády, které jsou v noci nasvícené halogeny. Podobně, jako nějaký průmyslový podnik! Podobně, ale bez nasvícení je logy "obdařen" i kulturní dům. Ten, kdo tu plastovou "parádu" vymyslel si možná myslí, že je světový. Že tomu tak není a je to projev buranství nám musí sdělit mladý úspěšný umělec z Veselí působící v cizině.                                                                    Bohužel, tento radniční nevkus není žádnou výjimkou, a v našem městě se projevuje k jeho velké škodě dosti často.   

Pokračování : Co bylo a už není, a jak se časy mění 3

​​​​​​​

Veselí nad Moravou, 20.července 2021

Autor článku : Vilém Reichsfeld