Dana Zátopková 3

 Musím se přiznat, že paní Dana té příhodě se srncem moc nevěřila.  Vzpomněla si ale, že se na kole vypravili pro bažanty na lesní správu na Velehrad. Mohli jet autobusovou linkou, ale oni se vypravili raději na kolech. Navěsili bažanty na řídítka a vesele se vraceli domů. Cestou ji Emil navedl, aby se drželi kolem krku. Chvilku to šlo dobře, ale naráz vyrazil z pole honící pes a rovnou jim pod kola. V tu ránu byli na zemi i s bažanty. Emilovi se samozřejmě nic nestalo, ale paní Dana, budoucí nevěsta, si odřela obě kolena a také trochu nos.

V květnu 2017 mně od ní přišel dopis, který začínal slovy: „Příhoda se srncem je vyřešena! Našla jsem ve Vacenovicích mezi zbytky svých příbuzných ještě jednu ženu, která se naší svatby v roce 1948 zúčastnila jako mladá dívenka. Byla dcerou mého bratrance a pomáhala mu nést kufr s koláčky, jak o něm píšu ve své knize „Pod pěti kruhy“. Dnes má také už dost roků, přes osmdesát. Ta si vzpomněla, že Emil dostal od nějakého fandy nebo mysliveckého spolku jako odměnu za dvě olympijské medaile z Londýna, na svatební hostinu – srnce. Přivezli ho ale pozdě a už ho nemohli naložit do láku, takže to nebylo „ono“. Mezi příbuzenstvem se takto o tom mluvilo. Vzpomínají hlavně na bažanty, kteří byli pečení na špeku a s tymiánem! Asi chutnali!“

Paní Zátopková mi přidala v dopise ještě jednu vzpomínku na Uherský Brod, která mě od srdce rozesmála. Tady je: „Jednou jsme byli v Uherském Brodě, bylo to nějak po olympiádě v Helsinkách, v roce 1952. Po besedě ve škole se běžel v parku malý přespolní běh. Hlasatel to oznamoval mikrofonem slovy: ,Prosíme všecky lidi, aby odešli, a nemotali sa v parku po cestách! Včíl sa tam bude běhat. Je tady taky Zátopek!´“

Příhodou jsem chtěla maličko obohatit už tak nesmírně bohatý životopis vynikající sportovkyně Dany Zátopkové. Její úspěchy byly mimořádné, však posuďte sami:

V Londýně na olympijských hrách v roce 1948 byla sedmá. Vítězka V. Masarykových her v roce 1949. Z Helsinek v roce 1952, si olympijská vítězka přivezla zlatou medaili výkonem 50,47 m.  V Melbourne v roce 1956 byla čtvrtá. Stříbrnou medaili si přivezla z olympiády v Římě v roce 1960. Několikanásobná mistryně Evropy z šampionátu v Bernu v roce 1954 výkonem 52,91 m, mistryně Evropy ve Stockholmu v roce 1958 výkonem 56,02 m, pátá na mistrovství Evropy 1950 v Bruselu. V roce 1958 překonala v Praze světový rekord výkonem 55,73 m, třikrát vytvořila rekord evropský, naposledy ve stejném roce výkonem 56,67 m. Třináctinásobná mistryně Československa z let 1946, 1947, 1948, 1949, 1950, 1951, 1952, 1954, 1955, 1956, 1958, 1959, 1960.  Celkem sedmnáctkrát překonala československý rekord. Poprvé v roce 1948 výkonem 38,07 m, naposledy v roce 1958 výkonem 56,67, který znamenal evropský rekord a který zůstal jejím osobním rekordem. Další československou oštěpařkou byl překonán až v roce 1977. Jako první žena u nás zdolala postupně hranice 40 m, 50 m, a 55 m. Reprezentovala v 41 mezinárodních utkáních, z toho 29 krát zvítězila. Později pracovala jako trenérka a ústřední trenérka. Je držitelkou Olympijského řádu a medaile Za zásluhy (2003).

S atletikou a oštěpem se Dana Zátopková jako závodnice definitivně rozloučila až v roce 1965 výkonem 45,68 m. To jí stále ještě stačilo na páté místo mezi československou oštěpařskou špičkou. Vystudovala trenérskou školu při Fakultě tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě a stala se trenérkou mladých vrhačů. Se svým manželem procestovala skoro celý svět, dokonce nějakou dobu s manželem trénovali sportovce v Indonézii.

V roce 2000 Dana Zátopková po dvaapadesáti letech manželství ovdověla. Ve svých osmdesáti letech ještě stále pracovala jako trenérka. Na tréninky do Stromovky jezdívala na kole. Tato úspěšná žena svou pílí, sportovním nadáním, houževnatostí, touhou být nejlepší a reprezentovat Československo jak nejlépe uměla, inspirovala naše nejlepší úspěšné oštěpaře a její následovníky – Jana Železného, Barboru Špotákovou a Vítězslava Veselého, Petra Frydrycha, Jakuba Vadlejcha.

Dana Ingrová provdaná Zátopková se narodila 19. září 1922 ve Fryštátu a zemřela  v požehnaném věku 97 let 13. března 2020 v Praze.


​​​​​​​Ve Veselí nad Moravou, 28.září 2021

Autoři článku : Alena Bartošíková z podstatné části, a Vilém Reichsfeld úvod, doplňky a fotografie