zeptal jsem se. „Danke, heute habe ich schon gekotzt!“  Taková odpověď zazněla na můj pozdrav od rakouského kolegy, když jsme se ráno setkali ve vestibulu naší firmy u píchačky. Už je tomu nějakých čtyřicet let.

Zůstal jsem chvíli jako opařený, než jsem pochopil, že je to pouze v žertu. Jeho odpověď totiž v překladu zní „Děkuji, dnes už jsem zvracel“.

V naší zemi jsem takovou odpověď na pozdrav ještě nezaznamenal. Rakušané asi mají trochu jiný smysl pro humor. Trochu tvrdší a přímočařejší.

Musím k tomu dodat, že to ze strany kolegy byla zřejmá narážka na znechucení z politiky.

Když se dnes, s tím značným časovým odstupem zamyslím nad tím, jaká to tehdy v Rakousku (a nejen v Rakousku) byla selanka oproti dnešku, nenapadá mně, jak tu jeho odpověď napasovat na politické poměry, které tady panují dnes. Možná by měla znít „Děkuji, dnes už jsem dvakrát zvracel“.

Kdo neví, co tím myslím, tak možná ani povrchně nesleduje, co se v této zemi, a nejen v ní odehrává a co politici a jim nakloněná média předvádí.

Zejména po sněmovních volbách, jejichž výsledek zatím ještě dosluhující koalice tak úplně neskousla a zdá se, že ani neskousne. 

Mnozí měli strach, že volby budou nějakým způsobem zmanipulovány, nebo dodatečně zrušeny, pokud jejich výsledek nebude pro vládnoucí koalici příznivý.

Nestalo se nic z toho, obavy se nenaplnily. Skvěle se ke snahám o jejich ovlivnění  zachoval ústavní soud i soudy krajské, a tradičně spolehlivě fungovalo také úřední zajištění celého volebního procesu. Základní pilíře demokracie zafungovaly, jak mají.

Hnus, který se ovšem vyvalil záhy po volbách svědčí o tom, že mnoha politikům i novinářům jejich výsledek nevoní a tak chtějí komplikovat situaci při sestavování vlády.

"Dezoláti" nesoucí pro dnešní dobu nevhodné heslo. Poslední čtyři roky jsme si zvykli, že na prvním místě jsou jiné věci. Určovala je vláda a strany, které se teď diví, že jim nevyšly volby.

Jak to jenom udělat, jak vítězům namydlit schody, aby buďto nesestavili vládu, nebo pouze s velkými problémy?

Tady přece nejde o to, kdo komu fandí a kdo koho volil, ale o to, že ti, kteří sami sebe pasovali na jediné demokratické strany (ti ostatní byli buďto populisté, extrémisti nebo proruští) se chovají jako vzteklé děcka z bohatých rodin, kterým socky na ulici vzaly hračky.

Antibabiš už nefunguje, teď vadí SPD a Motoristé. Vytahují se zaprášené kauzy a Turkova rasistická, či dokonce nacistická prohlášení. Není pochyb o tom, že Turek nemá daleko k tomu, aby sklouzl k vyjádřením, která by si fakt mohl odpustit. 

Pokud ovšem někomu jeho staré výroky a dejme tomu zlehčování nacismu tak vadí, proč mu nevadí tvrdé uctívání nacismu na Ukrajině? Všechny ty Banderovy ulice, pomníky, hákové kříže na helmách a rukávech bojovníků, trámové kříže na obrněných vozidlech a také trojzubec jako ukrajinský symbol na tričku Zelenského, či vlajce Ukrajiny, který je podle britské policie také symbolem extrémistickým a nacionalistickým.

Kdy už konečně přestaneme s tím hnusným kádrováním, které praktikuje jen ta „správná“ a „prodemokratická“ část politické scény.

A co si to vůbec dovolují politici a novináři, kteří se společně čtyři roky podíleli na devastaci státu a ožebračování jeho občanů?

Z rozhovorů s lidmi během posledních let jsem nabyl dojmu, že už se zase začínají bát vyjádřit své názory veřejně. Stejně, jako se je báli vyjádřit před rokem 1989. Třeba na příčiny války na Ukrajině, ale také na migraci a na to, co se děje v EU všeobecně. Báli se proto, že by jim už zase mohla na dveře zaklepat policie, že už by mohli být za názor zase popotahováni.

Právě dnes (kdy článek píšu) se ve sněmovně volí její předseda. I ten je pohnán za svůj názor k soudu. Celý den jej kritizují ti, kteří nám uplynulé čtyři roky kázali jediný správný názor a dokonce si pro jeho posilování zřídili organizaci, vedenou plukovníkem Foltýnem.

Musíme akceptovat volbu Petra Pavla prezidentem, a já nevidím důvod pro to, proč bychom nemohli přijmout volbu Tomia Okamury za předsedu sněmovny, či jmenování Filipa Turka ministrem zahraničí.

Ať Okamura a Turek dostanou také možnost „si to odpracovat“ stejně jako ji dostal Petr Pavel, pokud už chce někdo srovnávat Okamurovy a Turkovy výroky s členstvím prezidenta v KSČ a kvalifikací komunistického rozvědčíka.

Dovětek :

​​​​​​​Jděte už všichni do prdele se svou nenávistí vůči Rusku a debilním vyvěšováním ukrajinských vlajek!

Rusko bylo, je a bude bohatou velmocí, ať se vám to líbí, nebo ne.

Vážíme si Ruska a jeho prostých lidí za obrovské oběti, které přinesli ve válce proti nacistickému Německu. Nic není důležitější v jeho, a nakonec i našich novodobých dějinách

Vážíme si Ruska za jeho kulturu, skvělé spisovatele, geniální hudební skladatele a filmové režiséry.

Vážíme si Ruska i za oběti, které přinesli jeho občané na oltář svých vlastních dějin.

A hlavně nám pořád nepodstrkujte tu vaši podělanou prozápadní orientaci. Z toho starého dobrého Západu, ke kterému jsme kdysi obdivně vzhlíželi, už toho totiž bohužel mnoho nezbylo. ​​​​​​​

Veselí nad Moravou, 7.listopadu 2025

Autor článku : Vilém Reichsfeld