Vzpomínky Františka Zlatníka

Zřizovatelem skupiny Čmeláci se stala Pražčárna - ředitelství Uh Ostroh. Dohled nad naší činností měl Bohuš Joch. Obdrželi jsme 45.000 Kčs, tenkrát mnoho peněz na nástroje. Koupily se zesilovače Tesla výkon 10 W !!!,. mikrofon a kytary Jolana- prkna. Ani jsme tenkrát nevěděli, že na Jolany hráli také Beatlesáci..

Jen já měl svou kytaru Jolanu - Marínu, elektroakustiku. Pro zkoušení jsme měli k dispozici jednu místnost na ostrožském zámku, kde jsme si zařídili zkušebnu a začali ze začátku hrát měkký folk-rock, vzápětí pak už tvrdý hard rock, prokládaný popem. V letech.1967-70 jsme se vypořádali s povinnou vojnou a přibyli nám noví členové. Zpěv Mira Julínek, syn ředitele hudebky, Pavel Konečný basa, Láda Fianta bicí, protože bubeník Tony Hanáček zmizel za hranice.

Pak taky Joža Kusák kytara, Tony Bouřa ságl, varhany Jenda Franta   a já se stal dobrovolně zvukařem.

Hrávali jsme 2x týdně, v létě i 3x. Mezi tím do práce, zkoušky, ale taky povinné přehrávky na OKS v Uh. Hradišti, kde jsme museli obhájit svoji hudební odbornost. A hrálo se tzv. naživo !!! To se dnes už nenosí. Pak přišel rok 1974. Při zábavě v Domaníně kde jsme hráli, chuligáni roztřískali hospodu, rozházeli desítky pytlů s cementem připravené k opravě  a  my jsme dostali 1 rok zaracha s tím, že se musíme přejmenovat.

A tak vznikly Generace 75. Do skupiny přibyl Jirka Bartoš z Kunovic na varhany a s tím začaly také rozkoly v kapele. Brzy jsme se zase přejmenovali na Čmeláky a Bartošovi byl doporučen nucený odchod! Do dneška hraje v Kunovicích pod názvem Generace. 

Asi jsme byli dobří, když si nechali  jméno  Generace.  Kapela pak  pokračovala  v hraní, já skončil se zvukem asi v roce 1985, ale stále a pořád jsem muzikanty ve svém autě na hry vozil. Roky ubíhaly, v kapele se začaly střídat mladé pušky..       

Jen kytarista Jirka Kodym to tlačil s těmi mladými neustále a furt. Čas nejde  zastavit.  Pak ale v r. 2004 jsme na Myslivně v Ostrohu uspořádali zábavu, kde začali hrát mladí  Čmeláci, a vyvrcholením bylo, když  jsme nastoupili my staří bardi a zahráli 5 písniček. Měli jsme žluté dresy s nápisem Čmeláci. Já jsem dva měsíce předtím trénoval na kytaru, aby to vůbec k něčemu bylo a taky jsem něco odezpíval. Ale do oktávy jsem to nedal. Byly tehdy 2 st.C nad nulou, hrůza pro hlasivky a pro prsty taky. Byla to oslava 40. výročí začátku Čmeláků.

Musím ale zmínit, že zásluhy na tom, že jsme mohli hrát měly taky různé osoby, které nebyly vidět, např.paní Kodymová, tajemnice v Ostrohu na MNV, snažila se uklidnit stěžovatele atd. Taky naše manželky, které nás podporovaly a měly tímto zásluhu na bigbítové dění v okolí.

V širokém okolí jsme hrávali a někteří pamětníci mi to vše připomínají veselými zážitky, které  se snad ani nedají popisovat.

S pokorou vše sepsal Jan František Zlato, zvaný Habsburský

Veselí nad Moravou, 20.října 2026

Autor článku : Vilém Reichsfeld, s podstatným přispěním Františka Zlatníka