Miloše Zemana jsem 2 x volil prezidentem. Vždy jsem mu ale měl za zlé, že byl natolik sebestředný, že si i při slavnostních příležitostech, jakou jsou inaugurace, nebo státní svátky neodpustil urážet své politické protivníky. Chyběla mu pokora a velkorysost a navíc byl při těch slavnostech trapný.

Vážil jsem si jej ale pro jeho rozhled a obrovské řečnické nadání, které v naší zemi nemělo konkurenci. Prezident Zeman u mě definitivně skončil svým veletočem v názoru na to, co se děje na Ukrajině, aniž bych to chtěl dále rozebírat.

Svůj názor na oba finalisty letošní prezidentské volby - komunistu a agenta Babiše a ještě většího komunistu a budoucího komunistického špiona Pavla (tak to nevidím já, ale Michal Kocáb) jsem zde už také sdělil. Nevadil mně pro svoji minulost ani jeden z nich. Vždyť přece platí „Agent, nebo hrdina, my jsme jedna rodina“, když parafrázuji slova Limonádového Joe

Inaugurace prezidenta, vojáka Petra Pavla byla jiná, než ta poslední, Zemanova. Připomínala svou výpravou korunovaci nového panovníka, tolik pompy kolem toho bylo. Zejména díky příznivě nakloněným médiím. To však nelze novému prezidentovi vyčítat.

Co mu však vyčítat lze, je skutečnost, že si ani on, ve svém nervózním, čteném inauguračním projevu neodpustil kopance do svých předchůdců. Podobně, jako před pěti lety Zeman do svých politických nepřátel. První velké zklamání.

Petr Pavel mluvil o tom, jak chce na Hrad vrátit důstojnost, respekt, slušnost, tedy hodnoty, které zmizely. Porušil je bohužel hned ve svém inuguračním projevu. Alespoň malou pomstičku si bohužel neodepřel ani on, ačkoliv k tomu neměl žádný důvod. Politikou totiž dosud nebyl zatížen.

K těm „hodnotám“(to slovo je u politiků profláknuté, stejně jako slovo „pokora“), nepřiřadil nový prezident velkorysost, skromnost  a uměřenost. To však nejsou ony „hodnoty“, ale spíše vlastnosti slušných lidí, kterými zdejší politici bohužel téměř bez výjimek neoplývají. A poznat to bylo bohužel i v projevu nového prezidenta. Chce spojovat, ale začal opět útokem na populisty a extrémisty. I ti však, pokud vůbec připustím Pavlovo namyšlené určování, kdo kým je, mají své příznivce, které ve své řeči vyřadil ze slušné společnosti. To tedy ona proklamovaná slušnost z jeho strany rozhodně nebyla!

Jak pojmenovat to, co se odehrálo na hradním balkonu, když prezident Pavel pokynul dvěma členům hradní stráže, aby rozvinuli původní, ukradenou, nyní restaurovanou prezidentskou standartu? V odvolávce na seriál s majorem Zemanem bych opět parafrázoval Josefa Větrovce z Majora Zemana, slovy „Šaráda pokračuje!“ 

Považovat za ctnost a ještě hrdě demonstrovat to, že si od zlodějů, kteří zřejmě s prezidentem Pavlem sympatizují (a naopak nenávidí Zemana) nechám darovat kdysi ukradenou a jednou provždy zneuctěnou a poškozenou Prezidentskou standartu a udělat z toho následně divadlo zástupům na 3.hradním nádvoří, považuji za nechutné a nedůstojné. Krádež symbolu české státnosti nelze omluvit ničím.

A ještě nechutnější byl komentář televizního svazáka Řezníčka, který nám sdělil, že standarta byla z hradu „odnesena“. Jak by to asi bylo pojmenováno, kdyby se to stalo za prezidentství Petra Pavla, který to ostatně pojmenoval stejně jako Řezníček? Pro slušného člověka to přece byla prachsprostá krádež, obyčejná zlodějna, navíc na „svatém“ místě. Jako mnoho věcí dnes, podléhá i tento odporný čin politickému progresivismu a překrucování faktů z úst prezidenta a redaktora ČT.

Přeji novému prezidentovi, který je i mým prezidentem, ať se mu daří natolik, aby se při další inauguraci, opět nemuselo zpívat „Jednou budem dál“, jako tomu bylo ve čtvrtek, 9.3.2023!  A nedej Bože, aby to bylo dřív!

Veselí nad Moravou, 10.března 2023

Autor článku : Vilém Reichsfeld