Tak přátelé, zdá se, že jsme pomalu ale jistě někde, kde jsme asi nikdy být nechtěli. Původně jsem tento článek chtěl nazvat jinak, ale změnil jsem to těsně před zveřejněním. Jak, to se dozvíte na jeho konci

S Ruskem se odmítáme vůbec bavit, Amerika se zase odmítá bavit s námi, a Čína se s námi baví, pouze pokud od ní kupujeme její zboží. Zbytek světa už nás nebere moc vážně, protože vidí, kam se nezadržitelně posouváme a jak nadutě se přitom chováme. Hrozí ještě další průšvih, že se proti nám spojí USA s Ruskem. Kvůli skvělým a nádherným kšeftům, jak by to pojmenoval Trump.  

A tak nám zbývají už jen ty naše slavné evropské hodnoty. Ty si ale nikdo nenatankuje do auta, nezahřeje se při nich, ani se jich nikdo nenají. Evropa krachuje a odmítá si to připustit. To je na tom to nejhorší!

Když nám Číňané neprodají vzácné zeminy, nemůžeme zbrojit za ty vypůjčené peníze, abychom mohli konečně porazit Rusa a vzít si konečně to jeho obrovské nerostné bohatství. To nám už dlouho leží v žaludku, protože sami už žádné nemáme, a když snad máme, tak nám jej Brusel zakáže těžit, protože to není v souladu se zeleným dýlem.

Po celá desetiletí a staletí byla Evropa (ta, které dnes říkáme Západní) zvyklá dojit jiné země a bohatnout na úkor svých kolonií rozesetých po celém světě. Kvůli tomu trpěly a umíraly statisíce, možná miliony jejich obyvatel.

Ano, Evropa k tomu ukradenému bohatství musela dodat to, co bylo jejím skutečným bohatstvím. Nadané a chytré lidi, vědce a umělce, kteří jej dokázali zužitkovat tak, že se Evropa stala výstavní síní celého světa. Pupkem světa, který jezdili všichni obdivovat.

Skvělá evropská demokracie, kterou nám všichni záviděli, už bohužel dávno vzala za své, stejně jako politici, kteří ji pomáhali vytvářet. I oni měli své chyby, jako ostatně každý smrtelník, ale přesto se dokázali domluvit nejen spolu, ale také se všemi, kdo o to stál a zasloužili se tak o klidnou dobu, která svědčila rozvoji a blahobytu Evropy.

Dnes už bohužel Evropa o takové politiky přišla. Vládne jí bruselská komise a politici států EU, kteří si myslí, že mají patent na rozum. Zelený aktivismus, progresivismus a přesvědčení, že jejich názory jsou ty pravé hodnoty, které spasí náš kontinent i zbytek světa jim nevychází a obrací se proti nám a našim zájmům. 

Svůj názor na jadernou energii radikálně změnila i šéfka EK von der Leyen, která ještě před pár lety tvrdě tlačila všechny státy do toho, aby se jí zřekly rovněž. Dnes taktéž tvrdí, že to byla velká chyba.

Nejinak to dopadne se zásadním projektem EU, kterým je tzv. Green Deal.

Na to, zda je změna klimatu, cyklus ve kterém se Země již nějakou dobu nachází dílem lidské činnosti, či ne se názory různí.

Každý už ale dnes ví, že filozofie i metoda, kterou se kvůli tomu začala řídit Evropa ji vede do kolosálního hospodářského úpadku, se všemi jeho následky pro její obyvatelstvo.

I zde, po letech tvrdošíjného dogmatického prosazování cílů Green Dealu začíná vedení EU pomalu ustupovat. Nemůže si dovolit říct, že to byl omyl, protože už to stále biliony Eur a škody na hospodářství a ekonomice, které už se finančně nikdy nevrátí.

Odklon od čisté jaderné energie, nezvládnutá migrační krize a Green Deal, tři průsery fatálních rozměrů nestačí. Když už je zle, potuplujeme to, ať je ještě hůře.

Budeme zbrojit. Evropští lídři, kteří mají plné gatě z každého teroristického útoku se podělali z Donalda Trumpa, a na jeho povel začínají zbrojit.

Jakou to má logiku? Trump se loni v srpnu na Aljašce domluvil s Putinem na strategické hospodářské spolupráci, která bude dominovat severní polokouli. Kšeft po právu zvítězil nad nepřátelstvím, a další náramný obchod se Trumpovi rýsuje v už tak zbídačelé a předlužené Evropě, která jak jinak, stojí mimo. Ta si za další vypůjčené peníze bude kupovat předražené, a jak ukazuje válka v Íránu, asi ne zase tak dokonalé americké zbraně. Asi si nutně potřebujeme vyzkoušet, jak dokonalé zbraně má Rusko.

EU nám změnila i to po staletí pravdivé pravidlo „do třetice“, prozatím na „do čtveřice“, ale možná ani to není definitivní.

Ve vzduchu už totiž visí další z „trumfů“ EU, totiž skvělý úspěch v podobě osvobození se od odběru levného a kvalitního ruského zemního plynu a ropy, dodávaných bezemisně potrubím. Jsem zvědavý, kam se poděje hrdost a zásadovost našich politiků, až budou svým občanům a firmám vysvětlovat, že se musí obejít bez nich.

V duchu hesla „Jsme v prdeli, ale jedeme dál!“

Veselí nad Moravou, 14.dubna 2026

Autor článku : Vilém Reichsfeld