Každý racionálně uvažující člověk musí vidět a taky na vlastní kůži cítit, kam se naše krásná a kdysi prosperující Evropa ubírá.
Začíná to u byrokratizace, dozoru a snaze dozvědět se o nás víc, než je potřebné.
Každý, kdo v posledních letech uzavíral jakoukoliv pojistku už ví, kolik zbytečných lejster s pro nás zbytečnými údaji po jejím uzavření dostane mailem. Podobně to funguje i u bank. Mnoho zbytečných otázek, údajně kvůli ochraně klientů.
Důvodem jsou prý nařízení centrální banky, ale ta si to asi sama taky nevymýšlí..
Kdysi centrální, tedy naše národní banka nedokázala pohlídat banky komerční, které krachovaly i díky obrovským tunelážím a podvodům. Dnes chce o klientech komerčních bank vědět víc, než jí náleží. Tlačí se na omezování hotovostní platby a ruší se pokladny v bankách, takže jejich klienti musí jezdit převádět, vybírat a vkládat větší částky a valuty do okresních měst, kde zatím ještě pokladny jsou. Banky už ztrácí svou charakteristickou vizáž a jsou, nevím proč vybavovány stupidními zvukotěsnými kójemi.
Lidé, kteří odmítají používání platebních karet a sází na hotovost jsou diskriminováni a nejsou z pohledu bank plnohodnotnými občany.
Z vyprávění vlakvedoucího vím, jaké problémy zažívají při cestování vlakem, tedy spíše před nastoupení do něj méně zběhlejší a starší lidé při nákupu jízdenky v terminálu na perónu. V případě neúspěchu, či nevlastní-li platební kartu, stojí je jízdné ve vlaku o 50 korun více. U terminálů nejsou třeba příliš zběhlí a tak se jim stává, že si koupí jízdenku jinam, nežli chtějí, bez nároku na reklamaci. Pokladny na menších stanicích jsou dávno zrušeny, na větších omezují provoz na minimum. Nádraží i stanice jsou smutné a bez života. Chátrají, jsou pustá, zanedbaná a schází na úbytě před očima.
Jsou smyslem pokroku opatření, která jsou příčinou tohoto odlidštěného a smutného stavu? Jejich důvodem jsou pouze finanční úspory, nikdo však zřejmě nedomýšlí, jaký dopad to má společenský. Kam jsme to došli, když na velké stanici musí lidé vykonávat potřebu někde za rohem, či za stromem, protože už tak bídná sociální zařízení jsou pro veřejnost dávno uzavřena. Toto odlidštění a omezení je opravdu smyslem pokroku?
Tendence, vědět o nás co nejvíce a regulovat naše životy pozoruje každý, kdo si ještě zachoval trochu kritického myšlení. Ne toho, které od nás vyžadují eurokrati, abychom prý nepodléhali „ruským narativům“, ale toho, kterému říkáme sedlácký rozum. Kvůli údajnému zabránění přístupu dětí k pornostránkám a šíření dětské pornografie uvažuje EU o opatřeních v přihlášení k internetu a kontrole aplikace WhatsApp. Údajně také kvůli genderové rovnováze a odstranění pohlavních stereotypů v EU. Každoroční živé produkce LGBT s přehlídkou celé palety sexuálních úchylek, sexuálních deviantů a bizáru v ulicích velkých měst jsou však dotovány granty a jsou v pořádku.
„Dýchají na ventilátoru, rodina padá únavou. Peníze na péči pomáhá sehnat i Strýcová“.To je název článku, který pojednává o pomoci nemocnému Tomáškovi, který se narodil s genetickým onemocněním a dýchá jen s pomocí ventilátoru.
Na webu najdete desítky organizací, které se zabývají pomocí nemocným dětem i dospělým, kteří neměli to štěstí, že se nenarodili zdraví, nebo onemocněli později, během svého života.
Občas potkám i ve Veselí rodiče, kteří doprovází svého postiženého potomka, který neměl to štěstí, být zcela zdráv a bez problémů.
V duchu vždy ustrnu v obdivu k milujícím a pečujícím rodičům a ptám se sám sebe, jestli bych vůbec jejich roli zvládl. Se vším, co k tomu patří.
A to jsou prosím ti, kteří mohou se svým dítětem vyjít alespoň na luft, na procházku. O jiných třeba ani nevíme, že mají doma ležící postižené dítě, nebo jiného člena rodiny a tiše s ním trpí za nepřízeň osudu..
Mají očistec na zemi a zaslouží si adekvátní podporu ze strany státu.
Co jiného by mělo být prvořadým úkolem státu, nežli se plnohodnotně postarat o ty, kterým nebylo dopřáno být zdraví a jejich blízkým, kteří o ně musí pečovat.
Každý, kdo čte zprávy a sleduje televizi vidí, co všechno se platí ze státního rozpočtu, co a kdo se z něj financuje.
Kolik zbytečných lidí a organizací parazituje na státních financích. Většinou to jsou bohužel takoví, kteří si postupem doby vybudovali svá postavení díky aktivismu a progresivismu, projevům které zamořily politiku i veřejný prostor.
Díky svému vlivu komplikují život, dění a procesy v celé společnosti.
Písničky Tomáše Kluse mám docela rád, je to opravdu úspěšný písničkář.
Kdysi se mně trochu zošklivil svým politickým aktivismem. Stejně, jako třeba Zdeněk Svěrák, Jiří Mádl, nebo Jan Hřebejk (ten navíc hrubostí vůči těm, kteří mají jiný názor). Nehledě na to ale všechny uznávám jako kumštýře, kteří něco umí.
Nedávno jsem v televizi viděl rozhovor s Tomášem Klusem, ve kterém popisoval noc strávenou s bezdomovci v Praze, v parku před hlavním nádražím (zvaném Sherwood), ale i další své aktivity s těmito lidmi.
Moc si tím u mě polepšil a nakonec mu odpouštím i ten jeho aktivismus. Každý má přece právo vyjádřit své názory, i když se to třeba jiným blbě poslouchá
Nemocní lidé, na jejichž léčbu se musí skládat občané pomocí sbírek, jejich opatrovníci, kteří kvůli tomu nemohou vykonávat zaměstnání a jsou odkázáni na chabou podporu od státu ale i bezdomovci, kteří by se rádi opět zařadili mezi normálně žijící lidi, ale kvůli nepřízni osudu nemohou, by si zasloužili větší pozornost ze strany státu, než je tomu doposud.
Pozornost ne větší, ale zásadní. Takovou, aby se problémy postižených jednou pro vždy vyřešily, abychom se obešli bez toho množství sbírek, jejichž celé výtěžky možná ani nedoputují k potřebným. .
Že na to nejsou peníze? Ale jsou. Za prvé to nejsou žádné zásadní položky a za druhé, stačí v rozpočtu oddělit jak se říká „zrno od plev“.
Veselí nad Moravou, 16.prosince 2025
Autor článku : Vilém Reichsfeld