„Máš-li mokro v botech, nepředstírej, že jsi v suchu!“​​​​​​​

Zdeněk Svěrák se mně jako člověk zhnusil..

Jako umělce jej uznávám, jeho humor a projev mám rád, pokud se tedy zrovna nejedná o projev typu „Zdeněk Svěrák podpořil v prezidentské volbě generála Petra Pavla“. Ten sliz, vydávaný za moudrost mistra mně prostě vadí. Vždycky si přitom vzpomenu na angažované umělce z dob socialismu. Už jsme zase zpět, pouze místo KSČ adorujeme prezidenta, který u nich byl taky.

Mám rád Svěrákovy zfilmované Cimrmany, Kolju i jeho další tvorbu. Trochu si ale přitom vždycky říkám, jestli jej ten zemřelý Smoljak nepřevyšoval kvalitou, neurčoval směr a jestli Svěrákovi jeho předčasné úmrtí a nepřítomnost nepřispěly k nezasloužené popularitě. Slízl všechnu smetanu. Ale to je jen můj názor.

V každém případě jsem se naučil oddělovat jeho (i jiných aktivistů) umění a jeho osobnost, která mně fakt nesedí.

Vadí mně aktivismus obecně, a u umělců a sportovců obzvlášť. Názor na cokoliv a tedy i politiku má plné právo mít každý, ale nechápu, proč má někdo, kdo je populární důvod prezentovat veřejnosti svůj politický názor jako jediný správný a neomylný, a „doporučovat“ jej díky své popularitě i ostatním.

nenapadne, že se tím staví do pozice kazatele a morální autority, která jediná káže svatou pravdu, autority, kterou on sám ovšem není a ani být nemůže.

Nevyčítám Babišovi jeho údajný záznam v aktech STB, který má ostatně každý, kdo byl poslán za obchodem do kapitalistické ciziny, nevyčítám prezidentovi jeho pozici předsedy komunistické buňky, rozvědčíka a ani to, že přísahal všem, kde to vynášelo, nevyčítal bych Svěrákovi podpis Anticharty a členství v KSČ, které mu zajistilo klidnou tvorbu za socíku..

Babiš je pragmatik a nevynáší morální soudy, ale zbývajícím dvěma to musím „omlátit o rypák“, protože si dnes dělají monopol na pravdu a jediný správný názor. Stylizují se do role morálních majáků, které musí světu sdělit jedinou pravdu, kterou bychom se měli řídit a převzít ji, nezpochybnitelnou pravdu vyplývající z jejich věku, zkušeností a moudrosti, kterou tím nabyli.

Takže pane Zdeňku Svěráku, mám pro vás tento vzkaz : vážím si vás i nadále jako tvůrce a umělce. Po lidské stránce jste v mých očích pouhopouhým oportunistou, který je poplatný dnešní době nacházející se v obecném úpadku. Nevykládejte nám o hodnotách, podle kterých jste byl vychován, když se z vás stal prachsprostý převlékač kabátů a zpronevěřil jste se tomu, jak jste se kdysi, ať už z prospěchu, kvůli kariéře, nebo předposranosti zachoval. Kvůli své minulosti jste měl mlčet, žít v pokoře a tvořit.

To, čím jste byl a jak jste se zachoval si totiž nemůžete odpracovat. Ani Petr Pavel, ani vy. Ve srovnání s vámi oběma je mně milejší komunista, který jím zůstal, má totiž rovnější páteř nežli vy. Po pětatřicet letech od převratu už nemám problém s lidmi, kteří byli v KSČ, podepsali Antichartu, nebo se pod nátlakem dokonce upsali STB (tedy pokud to opravdu nebyly svině), ale nesnáším kazatele morálky a hodnot, kteří už na to u sebe rádi zapomněli.

Nesnáším ty, kteří tehdy rovní nebyli, ale teď, teď už opravdu jsou, a dokonce v tom mohou vyučovat i ostatní!

Nikdy bych tento odsudek nevypustil z huby, kdybyste se Mistře choval rovně a prostě, jednoduše jako chlap, kterým bohužel nejste!.

Veselí nad Moravou, 31.března 2026

Autor článku : Vilém Reichsfeld