Něco zničíme, něco zvrtáme                                                          a něco vybudujeme

Moc to nevnímáme, ale před očima nám mizí věci, které kdysi někdo šikovný navrhnul a vybudoval. A skoro bych řekl, že my Češi si ani příliš neuvědomujeme jak smutné to je.

Nedávno bylo s velkou pompou otevřeno revitalizované prostranství u Základní školy na Hutníku.

Nic proti tomu. Časem, až povyrostou rostliny a stromy, bude to pohledný kus území, které dříve moc parády nedělalo. Ale na druhou stranu nebylo ani ošklivé. Zestárne všechno, a proto se přece dělají revitalizace.

V rámci této revitalizace zmizelo také oplocení školního areálu, a nejsem si jistý, jestli je to rozumný krok, protože mělo svůj jasný účel, pro který kdysi bylo zřízeno.

Jsou dnešní architekti a urbanisti chytřejší nežli ti z dob socialismu? Ani se mně moc nezdá, vzhledem k tomu co podstatného vymysleli, a co je opravdu mimořádné.

Podobně zmizí v rámci revitalizace prostranství před poliklinikou i tamní kovové oplocení.

Co mně však u areálu školy mrzí zcela zásadně je to, že v roce 2017 byla městem lehkomyslně zničena jedno z mála cenných novodobých architektonických a uměleckých děl, které naše město má, tedy vlastně mělo.

Byla jí kašna vybudovaná v rámci výstavby školy v tzv. brutalistickém stylu, který se tehdy nejen v naší zemi prosazoval, a některé stavby v tomto slohu jsou vysoce ceněny. Třeba obchodní dům Kotva  a odbavovací hala hlavního nádraží v Praze. Úctu si zasloužil i komplex budov Transgas, ty však developeři zbourali, protože bohužel nebyly památkově chráněny.

Ta kašna ve škole na Hutníku byla z pohledového betonu a byly na ní umístěny reliéfy s motivy, které daly kašně název „Vysoká u pramene“

Detailnější popis a další údaje jsou popsány v článku, který na tomto webu byl zveřejněn dříve.

Jak je v článku uvedeno, toto dílo je uvedeno v e-katalogu na webu sochyamesta.cz, a zcela jistě ne bezdůvodně.

Mrzí mě, že se na radnici nenašel člověk, který by si vůbec byl schopen uvědomit, s čím má co do činění a nezabránil zničení tohoto díla.

O tom jak je povrchní myšlení představitelů města v těchto věcech svědčí i případ „náhlého“ objevení jiného díla, které dnes obohacuje nově upravené prostranství před školou. To stálo po léta odstaveno v areálu SMV, teď opět došlo využití.

Jak dlouho slouží nově revitalizované náměstí Míru? Jeho první etapa pouhých pár let. Hned po jejím ukončení bylo vidět, že namyšlený, pravému úhlu zcela oddaný brněnský architekt Velehradský za asistence vedení města chyboval v mnoha věcech, která natrvalo ovlivňují jeho dobrou funkčnost.

Pro dobré zvětšení na obrázky 2x kliknout!

Kolmé parkování u Komerční banky, ze kterého se zoufale blbě vycouvává přes pitomou cyklostezku hned za zádí aut do zbytečně úzké vozovky (přitom pro širší tam bylo dost místa).

Díky této skutečnosti jsou dnes nárazy těch aut vyhnuty veškeré sloupky a sloupy, které musely být bůhví proč osazeny tak, aby lícovaly s okrajem vozovky, která nemá obrubník.

Neodpustitelná a nenapravitelná chyba : zbytečných několik metrů široký chodník pod okny bytů vytváří v letních měsících rozpálenou výheň, kvůli které se ve třech bytových podlažích nad ním nedá větrat. 

Stupidní, rádoby hypermoderní, na papíře skvěle vypadající lavice s betonovým soklem a kolmo sestavenými prkny a samozřejmě bez opěradla jsou za  trest pro maminy, důchodce i nakupující, kteří si chtějí vsedě odpočinout. Nikdy dobře neposloužily a dnes jsou navíc v zoufalém stavu. Povrch prken degraduje, kroutí se a prkna praskají. A na papíře to přitom tak dobře vypadalo. Hlavně že všude štimuje vinkl a vše je hranaté!

 Tento pohled z okna už je jen krásnou vzpomínkou

Trávníky v nerezohradách do vinklu jsou samozřejmě silně zaplevelené, asfalt cyklostezky je popraskaný. Kdo se chce při sezení opřít a třeba i potočit, může vyhledat nerezové sesličky před kulturákem. Zdá se však, že o tuto trapnost aktivistického architekta za milión není zájem.

Fasáda Panského dvora naproti kulturního domu vesele vlhne až do výše tří metrů. Omítka na ní velkoplošně opadává a v létě ji zdobívá půlmetrový plevel vyrůstající z chodníku.

Hrobová místa před kulturákem jsou důkazem architektovy bezradnosti. Nevěděl evidentně, co s touto plochou vymyslet lepšího.

A samotné centrum náměstí? Vlastně už pouze „piazzetty“, jak tomu začali říkat na radnici? Mnoha veselanům v nasranosti nad tou tou devastací prostoru došla slova, ale slyšel jsem na to i slova chvály. 

Tak doufejme, že budou znít i od nájemců módních pidibytů v domě, který celý krásný původní prostor náměstí do té „piazzetty“ zdegradoval! 


Veselí nad Moravou, 6.ledna 2026

Autor článku : Vilém Reichsfeld