Novinky
Očima zastupitele - červen 2023
Nad kolektivními sporty ve Veselí se zatáhly mračna
12.srpna 2020 byl na webu města zveřejněn článek pod názvem „Veselské házenkářky končí v interlize, sportovní klub však funguje dál“. Je doprovázen snímkem, který navozuje téměř idylickou atmosféru, a článek samotný se snaží navodit optimistický dojem, jeho sdělení je ale jednoznačné.
Po letech tak v našem městě skončila extraligová házená. Veselské „peklíčko“ ztichlo. Jeho aktéři, obětaví a věrní fanoušci odložili své bubny do skříní a sklepů a „Veselské panenky“ buďto rezignovaly na svůj vrcholový sport, nebo se daly do služeb jiných klubů.
Důvodem schůzky a následně i konce interligy ve Veselí byly peníze.
Tehdy klubu chybělo necelého půl milionu aby mohl pokračovat a samozřejmě, alespoň příslib minimální podpory ze strany města pro zachování účasti veselských děvčat v nejvyšší házenkářské soutěži.
„Město Veselí nad Moravou nadále bude poskytovat sportovnímu klubu SHK maximální podporu a těšíme se, že se co nejrychleji vrátí do nejvyšší házenkářské soutěže,“ sděluje starosta Petr Kolář v závěru článku.
Zmíněné radniční vyjádření přeložené do hovorové řeči znamená : smiřte se s tím, že interligová házená v našem městě definitivně skončila, za potlesku obou jednajících stran. Takovým dojmem totiž tento článek působí.
Peníze jsou alfou a omegou bohužel i ve sportu. K tomuto tématu přidávám ještě jeden odkaz.
Smutnou skutečností dokumentující situaci veselské házené je i to, že jedna z bývalých vynikajících hráček interligového mistra dnes trénuje mládež v Kunovicích, kde zřejmě vidí kontinuitu jejího vývoje pro budoucnost a kde tato práce dává opravdu smysl.
Není mládež, která by měla zájem o národní házenou a s penězi na provoz klubu to také nikdy nebylo příliš růžové. A tak tento ryze český sport s dlouhou, téměř stoletou tradicí v našem městě skončil. Troufám si říct, že také jednou provždy.
Před pár lety byl krásně zrekonstruován areál sokolovny, radost pohledět. Jejím středobodem je hřiště národní házené s kvalitním umělým povrchem, osvětlením a tribunami.
To vše dnes osiřelo a venkovní areál sokolovny je tak využíván jen pro tělocvik žáků Církevní základní školy a volejbalové zápasy.
O fotbalovém smutnění se tady psalo nedávno a výše uvedené sportovní disciplíny už jej jenom doplňují. Proslavily naše město se střídavými úspěchy ve sportovním světě, není ale zase nutné to nějak přeceňovat. Lidi, kterým není vše jedno, a veselské patrioty to však určitě potěšilo. Fotbal je sportovní fenomén a v našem městě má poměrně úspěšnou tradici. Hlavně z doby 60. a 90. let minulého století, kdy se tady hrála divize. Dnes se však veselský fotbal potácí na hranici bezvýznamnosti, bez ohledu na to, že je stále poměrně úspěšnou líhní mladých talentů. Bez ambicí je dnes mužský fotbal ve své soutěžní skupině, kde silně zaostává za sousedními Vnorovy, Hroznovou Lhotou a v příštím roce i Kozojídkami, které postoupí. Naši muži se sice v soutěži nakonec udrží, ale výhled pro budoucnost příliš růžový není.
Nejen zmíněný příklad upadajících fotbalových mužů, ale také týmů vrcholové ženské házené a mužské národní házené, které již svou činnost ukončily, by měly být důvodem k vážnému zamyšlení pro všechny, kteří mohou úpadek kolektivních sportů v našem městě ovlivnit. Značné investice do sportovních zařízení (i do fotbalového areálu) musí ocenit každý, ale co to pomůže, když kolektivní sport v našem městě skokově upadá!
Zatnout tipec. Hloupě a bez milosti!
Vždycky, když vidím dospívající děti, mládež kolem 18 let, v době, kdy se z nich pomalu stávají dospěláci, je jedno zda kluky či holky, a nemusí mít ani ideální ksichtík, či postavu, obdivuji bez závisti jejich mladost a svěžest. Jsou krásní jako vše, co je v rozpuku. Vím, že dokážou být pěkní prevíti, nebyli jsme asi jiní, ale jsou také lehce zranitelní.
Skupinka mládeže (včetně mé nejmladší dcery), těch, kteří nedávno úspěšně složili zkoušku dospělosti, se vydala do Uherského Hradiště. Do města, které si oblíbili díky jeho blízkosti, geniu loci, kultuře, společenskému dění i atmosféře, která jim učarovala.
K oslavě úspěšně složené maturity patří jistě i přiměřená dávka alkoholu, který teď už mohou legálně. Možná jim ani nechutná, ale "povznese". A tak se kolem osmé večer s lahví usadili ve Smetanových sadech, parku poblíž hlavní hradišťské křižovatky. Jinak to ani nemohlo být, načapali je tam strážníci městské policie. A bez okolků pokutovali, byť jen mizernými dvěma stovkami na osobu, o které tady vůbec nejde. Park je místem, kde se alkohol podle vyhlášky konzumovat nesmí. Ta vyhláška je podobná těm, které máme i v našem městě, hlavně kvůli osobám, které většinou nemají peníze na nic, než na chlast, je na podle mě na místě.
Nejde o ty dvě stovky, je to cena jednoho hambáče. Jde jen a pouze o to, jak se v této zemi pojímá výkon moci. V tomto případě vůči mladým, naivním, zákony a předpisy nepolíbeným odrostlým dětem, které se s praktickým životem a jeho úskalími budou setkávat teprve nyní. Jde o to, jakým necitlivým způsobem pokazili strážníci děckám krásné pomaturitní dojmy a náladu v letní atmosféře města, které tak tupě a bez citu pro věc reprezentují. Vždyť napoprvé snad stačilo vysvětlující napomenutí a domluva. Viděli přece, koho mají před sebou. Mohli postupovat třeba ve smyslu hesla „Pomáhat a chránit“. Mládež už by si to jistě pamatovala pro příště.
Probral jsem to následně s jedním zkušeným strážníkem městské policie z našeho města. Ti hradišťští strážníci totiž navíc inkasovali peníze divným způsobem. Když z pěti pokutovaných měli hotovost pouze dva, museli zaplatit po 500 korunách s dovětkem, ať si to potom vypořádají mezi sebou! Veselským strážníkem mně bylo sděleno, že taková je praxe. A taky to, že domluva, která může být řešením drobného přestupku už se tady téměř nepoužívá. Stejně, jako mnoho občanů, nemohu nevzpomenout podezření, zda nápadná rigoróznost při vybírání pokut není motivována a podporována lidmi, kteří v ní spatřují vylepšení rozpočtu města. To by bylo docela hnusné!
Ale hlavně, kladu si také obecnou otázku, kam tato demokracie vlastně směřuje, když ze všech stran cítíme pouze restrikce, nařízení, umravňování a poučování, když všude mizí optimismus a nastupuje tlak a tíseň. A zda to, "náhodou" není cíleným záměrem.
Veselí nad Moravou, 6.června 2023
Autor článku : Vilém Reichsfeld