Pan Vojtěch Bublák, kterému je již přes 80 let je veselský rodák, který po srpnu 1968 emigroval i s rodinou do Německa. Tam se velmi brzo jak se říká uchytil, a dostal kvalifikovanou práci. Jistě i díky svému nadání, vzdělání a také nezbytné trošce štěstí, která je tak důležitá při veškerém lidském konání, ale i nemoci, či nehodě. Tu měl nedávno, kdy zaspal za volantem a neodnesl to ztrátou života. Vyšel z toho s těžce pochroumanou nohou, a v těchto dnech je právě plánovaně reoperován, aby se zlepšily jeho pohybové funkce.

Pan Bublák mě dvakrát z Německa zavolal a byly z toho třičtvrtěhodinové rozhovory, či spíše monology s mým občasným vstupem. 

Pan Bublák se chtěl podělit o své zážitky a dojmy z cesty do Veselí (zřejmě po mnoha letech), kde se zúčastnil v říjnu 2021 setkání spolužáků.

​​​​​​​Obrátil se svými poznatky na redaktora Veselských listů pana Jakuba Zbořila, který je předal Veselské redakční radě. Ta je však odmítla s odůvodněním, že jsou svým charakterem vhodné spíše pro blog, či jiný druh média. Mám-li se k tomu vyjádřit, musím s tím odůvodněním souhlasit.

​​​​​​​Hallo, milá redakce Veselských listů. Byl jsem příjemně překvapen po všech stránkách. Rozhodl jsem se, máte li zájem, popsat vašim čtenářům mé osobní zážitky a dojmy z mé cesty v říjnu 2021, stojím k vašim službám. Moje nabídka je volná, bez jakýchkoliv  požadavků. Můžu si představit, že se mé dojmy nevejdou do malého koutku vašich Listů. Eventuální pokračováni ve vašem měsíčníku by muselo být  pro vaše čtenáře atraktivní. Na takové pokračování bych vám načrtnul několik témat.

Například, ve Veselí chybí  ještě jeden hotel. Je ten zámek opravdu bouračka, jak dnes vypadá? A tak dále. Takových otázek máte ve Veselí jistě víc, než dost. Nechejte mně prosím dal přemýšlet. Moje cesta taxíkem z Vídně do Veselí nebyla zvlášť  potěšující. Jistě jsou na české i na rakouské straně obsáhlé plánovací podklady, silniční spojeni z Vídně na sever, například směrem na Veselí, Uh. Hradiště, Zlin atd. zmodernizovat, zjednodušit, nebo vybudovat novou dálnici.

Veselský zámek a jeho obsáhlá rekonstrukce by se pro příští generace, na české i rakouské straně jistě vyplatila. Akce "Národ sobě" umožnila před mnoha lety postavit Národní divadlo. Myslím, že by se na této akci mohla podílet i EU. I darovací akce veselských občanů by jistě také přispěla veselský zámek "postavit na nohy". V tom případě bych sám nabídl menší obnos, například.10.000 Kč. Můj první příspěvek do vašich Listů jsem zaslal mě dobře známé pani Jožině, s prosbou malých korektur.

"Milý otče, řekla, vidím, že bys rád jel, sejit se s tvými kamarády, navštívit příbuzné, možná už naposled se rozloučit u hrobu rodičů a tvých bratrů. Všechno jsem dnes vyřídila, samotného tě tam ale nepustím. Po tvé těžké havárii s autem, kdy ani doktoři nevěřili, že to přežiješ, jsi 90% invalida a bez doprovodu nesmíš udělat ani  krok. Navíc nevidíš, neslyšíš a nemůžeš dobře mluvit, protože při nárazu při tvém mikrospánku jsi dostal slabou mozkovou mrtvici. Tvůj vozík zapomeň. Objednala jsem taxi do Zürichu a dvě letenky do Vídně. Obstarej taxi ve Veselí, jestli pro nás  do Vidně přijede. Zavolej tvé kamarády, že hledáme hotel, 2 pokoje. Připrav si tvůj kufřík, moc času už nemáme!"

E - mail 5.prosince.2021

Vyšli  jsme ven a stáli jsme uprostřed velkého staveniště, mezi domem kultury a hotelem Rozkvět. Tady jsme uprostřed Evropy, tady vzniká nové náměstí, se zastřešením pro různé kulturní, nebo sportovní akce. Všechno nové. Kdo si to může v Německu dovolit? Velká města jsou převážně silně zadlužená, a malá na to nemají. Ale klobouk dolů. Bude to jistě pro Veseli něco, co tu chybělo, stranou od silničního provozu. Myslíš, dostaneme v tom hotelu dnes oběd, zeptala se moje dcera. Můžeme se zeptat, jestli vaří jen pro hosty z hotelu? Bingo, řekl jsem. Tam stojí, nabízíme…..atd. Teď víme, kam půjdeme dnes na oběd. Chtěli jsme všechno vidět, ještě kousek, ale mé nohy to nechtěly. Musím si sednout a chvíli si odpočinout. Ani s mým čakanem to tady nefunguje. Za rohem jsme viděli velkou ceduli: KAUFLAND. Moje dcera to chtěla na každý pád vidět. Je to stejné, jako u nás doma, jen ty ceny jsou jiné. A všude jsou na obalech české vlajky. Jestli tu mají to dobré, sladké, italské Rosè víno, které kupujeme v obchodě Netto? Nemají!

Venku někdo volá: „Ahoj Vojto, jsi to ty? Chodili jsme spolu do osmé!“ Musel jsem se zeptat: „promiň, ale kdo ty jsi?“ Po pár minutách bylo všechno jasné. Uvidíme se zítra na našem setkání!  Ahoj! A teď jdeme na oběd. Restaurant v hotelu Rozkvět byl plný. To je dobré znamení. „Chutnalo?“ ptala se slečna. Děkujeme, přijdeme zase.

Pokračování : Po mnoha letech opět ve Veselí…2

Veselí nad Moravou, 8.února 2022

Autor článku : Vilém Reichsfeld, se svolením a použitím korespondence pana Vojtěcha Bubláka