Novinky
"Umreu Francek Chovanec"
„Pred půldruhů hodinů sem s ním mlůvil, a včil ně volali, že pred chvílů umreu! “ řekl mně můj kamarád a spolubojovník z průmyslovky, Vrbčan zvaný "Malanský" (rod pocházel z Malé Vrbky), Martin Tomešek, který teď žije v Železném Brodě. Na druhý den došlo i Franckovo parte.
Bodrý a veselý Horňák Franta Chovanec, kterého jsem znal z let dospívání z našich návštěv u Martina v Hrubé Vrbce jako jeho bratrance, zemřel rychle a bezbolestně na plicní embolii (zdá se mně, že tak v poslední době umírá dost lidí).
O pár let později, po těch setkáních v Hrubé Vrbce, jsme se v roce 1971 s Franckem sešli i na vojně, v Malých kasárnách v Hodoníně.
Franta se uplatnil jako řidič Pragy V3S a Tatry T138. Když jsme byli na cvičení na Slovensku, Franta mě s ní nechal jezdit po louce, kde se nedalo nic natropit. Veselanů bylo v Hodoníně hodně a vojna tam byla až na pár blbých lampasáků skvělá. Ale i s nimi se to dalo vydržet, když jim člověk nelezl do cesty. Tehdy slavná Hodonínská Dukla sídlila právě v Malých kasárnách. Hokejisti hráli 2. ligu a fotbalisti 1. A třídu, tuším. Krásné časy to byly.
Franta se oženil, měl děti a dnes už i vnoučata. Celý život prožil na Horňácku, jehož byl dobrým reprezentantem. Občas to přehnal, neměl rád plný kalíšek. Někdy v tom povznešeném stavu nedal hubě pokoj a měl z toho problémy.
Pravý Horňák to byl, se vším, co k tomu patří. Upřímnost bez okolků, a taky mocný a zvonivý hlas. Ten notně podporoval horňácké mužské sbory, také na Horňáckých slavnostech.
Naposledy jsem se Franckem potkal loni na podzim, v čekárně u ortopéda. Přišel později než já, kulhal a skučel. Na rozdíl ode mě s artrotickým palcem, přišel si Franta s rozvinutou artrózou v koleně, pro úlevnou kortikoidovou injekci.
Co všechno v životě dělal ani pořádně nevím, ale řadu let taky sloužil ve Veselí u Hasičského záchranného sboru. Po cestě na jeho pohřeb do kostela v Kuželově, mně jejich zásahové auto, které tam jelo taky, bylo stále v patách. Po skončení pohřební mše, při které kvůli přeplněnému kostelu zůstalo mnoho lidí venku, čekal na Frantu čestný špalír hasičů, aby mu vzdali poslední hold. Spolu s početnými Horňáckými muzikanty a zpěváky.
Po mši v Kuželově, se v Hrubé Vrbce, poblíž Frantova rodného domu zformoval pohřební průvod, jaký už Vrbka dlouho neviděla. Měl jistě dobrých 250 metrů délky a doprovodil Frantu na poslední, smutné cestě na Vrbecký hřbitov.
I když jsme s Franckem nevídali často, naše setkání bylo vždycky přátelské a srdečné. Je mně smutno z toho, že už se neuvidíme nikdy. Snáď až …
Tož Franto, Tobě odpočinutí lehké a Tvé rodině útěchu v žalu.
Veselí nad Moravou, 30.dubna 2022
Autor vzpomínky : Vilém Reichsfeld